Takto by se dala několika slovy charakterizovat nová kniha Ivana Krause Mezinárodní polibky, která vyšla v nakladatelství Academia. Ivan Kraus (*1939) je starším bratrem známého herce Jana Krause. Sám je také herec, ale i scénárista, loutkář, spisovatel, fejetonista a povídkář. Po roce 1968 emigroval i s manželkou do zahraničí. Žil hlavně v Německu a ve Francii, kam se i po svém návratu do ČR v roce 1990 vrací.

Snad i díky tomu, že poznal, jak to chodí ve světě, v demokratických státech, může nyní s nadhledem glosovat dění v naší politice s porozuměním věci. Zároveň ale svými úvahami přináší do temných stínů záblesky humoru.

V knize Mezinárodní polibky jsou soustředěny texty od těch, které psal po roce 1968 v exilu, až po současné, žhavě aktuální. Glosy nás vrátí zpět do éry budování komunismu – například Člověče, nezlob se, Dotazník či Naše děcko, dále nás seznámí s obtížnou situací mezinárodní politiky za doby studené války – Diplomatická válka, Srdečné pozdravy, Experti, odhaluje záludnosti „glastnosti“ – Glasnosť, Otevřenost, i nás vrátí do doby obnovení demokratického systému u nás – Nový začátek, Petice, Poradce. Vyjadřuje se k současným problémům jak světovým (Mubarak a my), tak českým (Jak oživit kandidátku, Kampaň). Mezinárodní otázky řeší v rozhovorech s přítelem Vernonem, který se pohybuje v diplomatických kruzích a má tudíž patřičný přehled. Další postavou, která se v jednotlivých fejetonech vyskytuje opakovaně, je Čech, emigrant Nývlt. Je to typický podnikavý český človíček, který se pouští do všech možných pochybných podniků – spekuluje na burze, zakládá: církev, charitativní organizaci, politickou stranu, píše petice, ale vše je předem odsouzeno k zániku. Nývlt ovšem dobře ví, v čem je chyba. Ne v něm samém, ale v těch okolo, kteří jsou nespolehliví. Takových „všeumělů“ je kolem nás dost, každý z nás si za „Nývlta“ může snadno dosadit jiné jméno.

Jednotlivé fejetony či články politické satiry jsou oddělovány stránkami s aforismy, například:

Budoucnost lidstva je vojenským tajemstvím.

Neudržitelné poměry se drží nejdéle.

Světlou budoucnost lze pěkně vytmavit.

Největší hluk působí pád vlády.

Nikdy není tolik revolucionářů jako po revoluci.

A ještě pro zpestření jsou některé „článečky“ psány kurzívou. Jsou to jakoby útržky z divadelního scénáře (Fíglovačka, Ministr nitra, Cenzor) či seznamy bizarních věcí či organizací (Muzeum 20. století, Pokrok).

Osobně mám humor Ivana Krause ráda. Jeho satira není tak třeskutá jako v některých známých pořadech, ale i tak odhaluje kořeny různých nešvarů. Obvykle mu stačí pár vět na to, aby se patřičně vyjádřil k danému tématu. Takto nějak si představuji „inteligentní humor“. Pokud máte chuť na zamyšlení nad politikou, u kterého se nerozčílíte, pak je tato kniha určena právě vám.

Související knihy

Kraus, Ivan

Academia, 2012