Přinášíme vám ukázku z knihy Manželství pro jednoho,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Poznámka mému starému já: NESMÍŠ SOUHLASIT, opakuji, nesmíš souhlasit, že si vezmeš mužného cizince, o kterém vůbec nic nevíš.
„Berete si, Rose Colesonová, zde přítomného…“
Ne. V žádném případě.
„… Jacka Hawthorna za svého právoplatného manžela?“
Hmmm. Jenom si to trochu rozmyslím. Neberu. Ne.
„Slibujete, že ho budete milovat a ctít, že ho nikdy neopustíte, dokud vás smrt nerozdělí?“
Že ho neopustím?
S vykulenýma očima a mírně roztřesená jsem zírala na oddávajícího, který pronášel slova, jichž jsem se děsila. Opravdu to udělám? Místo abych promluvila, ticho v povětšinou prázdné a tak trochu depresivní místnosti se protahovalo. Cítila jsem, jak začínám hyperventilovat. Ze všech sil jsem se snažila polknout knedlík v krku, abych ze sebe mohla vydat hlásku, ale strašně jsem se bála, že slovo deroucí se z mého hrdla není Ano.
Nevdávala jsem se v bujné zelené zahradě, zatímco by nám připíjela hrstka přátel, co mám, jak jsem si vždycky představovala. Nesmála jsem se ani neplakala štěstím, jako to v danou chvíli obřadu dělávají jiné nevěsty. Neměla jsem nádhernou kytici, ale jenom jednu růžovou růži, kterou mi Jack Hawthorne beze slova vrazil do rukou, když jsme se před radnicí setkali. Neměla jsem na sobě ani bílé oblečení, natož svoji vysněnou svatební róbu. Jack Hawthorne si oblékl na zakázku ušitý černý oblek, který stál pravděpodobně jako můj roční nájem, ne-li víc. Nebyl to smoking, ale byl stejně elegantní. Vypadala jsem vedle něho dost lacině. Místo úchvatných, sněhobílých svatebních šatů jsem zvolila jednoduché modré – jiné dražší jsem neměla a jako jediné se hodily pro tuto příležitost, přesto… pořád byly laciné – a já stála vedle špatného chlapa, který se dokázal jenom zlostně mračit.
A taky mi oproti mojí vlažné odezvě překvapivě pevně svíral ruku. Taková hloupost, ale držet se na vlastní svatbě za ruku s cizincem? To není sranda. Zatraceně, kašlete na držení za ruku – budu manželkou muže, o kterém vím jenom tolik, kolik mi dopřál rychlý průzkum na googlu.
Přesto jsem ochotně, vědomě souhlasila, ne?
„Slečno Colesonová?“
Začínala jsem zrychleně dýchat a panikařit a snažila jsem se vytáhnout ruku ze sevření Jacka Hawthorna, ale on mě stiskl jenom silněji. Nevěděla jsem, co jsem si myslela nebo co si on myslel, že udělám, ale nedalo se říct, že mě nenapadlo utéct.
Jeho pevné sevření bylo varováním – a pak bylo pryč. Rychle jsem očima přelétla k jeho tváři, ale hleděl před sebe na oddávajícího, ostré rysy stažené do kamenného výrazu. Chladný. Tak chladný. Měla jsem dojem, že vidím, jak mu v čelisti cuká sval, ale pak jsem mrkla a tik zmizel.
Ten chlap dával najevo tolik emocí asi jako kus šutru, takže jsem se snažila řídit jeho příkladem a soustředit se na budoucnost.
„Slečno Colesonová?“
Odkašlala jsem si a silou vůle vyztužila svůj hlas ocelí, abych se nerozplakala. Tady ne. Teď ne. Ne každé manželství musí být o lásce. Co mi láska taky kdy přinesla jiného kromě zlomeného srdce a nočního přežírání?
Srdce mi v hrudi hlasitě a rychle bušilo. „Ano,“ odpověděla jsem konečně s úsměvem, o němž jsem zcela jistě věděla, že vypadá spíš jako pomatený škleb vyšinutého blázna.
Ne. Myslím, že fakt ne.
Když usmívající se muž zopakoval stejná slova mému neusmívajícímu se nastávajícímu manželovi, všechny a všechno jsem vytěsnila, dokud nebyl čas na prstýnky.
Bože, když si pomyslím, že jsem jen o pár měsíců dřív plánovala svatbu s někým jiným, a navíc jsem si myslela, že svatby jsou vždy romantickou událostí… Tahle mi spíš připadala, jako bych se vrhala s padákem ze čtyřkilometrové výšky – raději bych zemřela, než abych to zkusila –, přesto jsem se toho účastnila. Nejenže jsem nestála v zahradě obklopená zelení a květinami, ale jediným kusem nábytku v místnosti byla pohovka v odporném odstínu oranžové a mě právě z nějakého důvodu nejvíc urážela a rozčilovala právě ona a její barva. Chápete to?

——————————–

Stáhněte si presskit s celou ukázkou.

——————————–

O autorce

Ella Maise sice (zatím) nemá na kontě desítky knih, ale o to větší slaví úspěchy. Její romány Manželství pro jednoho, Miluji tě, Jasone Thorne a Nejdrsnější pád hned po vydání obsadily přední příčky žebříčku mezinárodních bestsellerů na Amazonu, za což je Ella svým čtenářům neskonale vděčná. Největší uspokojení jí totiž přináší, když může vytvářet postavy a příběhy, díky nimž na chvíli zapomenete na strasti každodenního života a které vám vykouzlí úsměv na rtech. Jak sama říká: „Pokud se mi podaří zlepšit náladu alespoň jednomu člověku, můžu být se svou prací spokojená.“ Psaní je pro ni vším a už si ani nedokáže představit, že by nebylo součástí jejího života. „Některé věci ve vás prostě probouzí čistou radost. Dobrá kniha, štěňátka, obejmutí někoho, po kom se vám šíleně stýskalo… Přesně takovou radost cítím, když píšu.“ A všechna ta náročná práce, spousta vypité kávy a probdělé noci nad novým příběhem podle ní nakonec vždycky stojí za to.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Maise, Ella

Mystery Press, 2023