Ženám svoboda moct si svůj život určovat samy zachutnala a jen nerady se po návratu přeživších z bojišť stahovaly zpět do jejich stínu. Mnohé zůstaly rebelkami a prošlapávaly cestu dalším odvážným. Do 20. let 20. století své čtenáře zve svým románem Nakladatelka z Paříže švýcarská autorka Tabea Koenigová.

Děj ovšem nezačíná v městě pod Eiffelovkou, ale na palubě zaoceánské lodi. Hlavní hrdinka Lizzie Wellingtonová prchá od svého bohatého, leč násilného manžela z New Yorku do rodné Anglie. Tam ji nečeká vlídné přijetí od matky, a tak odjíždí se svým bývalým domácím učitelem do Paříže. Osudové setkání se dvěma majitelkami knihkupectví jí změní život a nasměřuje ji na zcela novou, pro ženu dosud nevídanou, dráhu.

Autorka svůj historický román zasadila do let 1921–1928, do časů, kdy se ženy snažily udržet válkou odhalené nové možnosti, což se jim však dařilo jen sporadicky. Paříž líčí jako centrum svobodomyslnosti a také kultury. Lizzie sem přichází jen jako nadšená čtenářka. Díky přátelství s knihkupkyní, která se rozhodla vydat nový román Jamese Joyce, je vtažena do procesu vzniku nového románu a zcela pohlcena literárním světem. Do města přichází nejen již zavedení autoři, ale i ti, kteří se jimi touží stát.

Lizzie musí rozpoznat, kde přesně je v procesu vzniku knih její místo. A tak od nadšené čtenářky přes recenzentku a redaktorku dospívá do bodu, v němž vidí, že by mohla pro literaturu a zejména pro ženské autorky udělat ještě více.

Z prázdného papíru vycházelo cosi tísnivého. Jako by to z její duše vymazávalo všechna slova. Někdejší pochybnosti o sobě samé se vrátily. Pasivita posledních tří let, v nichž fungovala a byla brána jen jako okrasný doprovod bez vlastního rozumu a vyšších cílů, to všechno se podepsalo na jejím sebevědomí. (str 69)

V Nakladatelce z Paříže se čtenář seznámí nejen s dobou, ale i s procesem vzniku knih, historií ženami psané literatury a konkrétními díly, které dodnes ovlivňují svět. Autorka se inspirovala skutečnými literárními událostmi a i Lizzie má svůj historický předobraz, s nímž si ale Tabea Konigová pohrála a nejde tedy o biografii. Nicméně pro představu o tom, s čím vším musely ženy bojovat, to stačí.

Příběh však není jen dokumentem o kulturním dění v meziválečné Paříži, ale také o lásce. Lásce k literatuře, k tvorbě samotné, sebelásce i lásce k druhým lidem.

Zatímco jiní vyráželi na zotavenou do hor nebo do lázní, jí stačilo být obklopená knihami. Bez knihy pod paží nebo v kabelce se cítila nahá a nejistá. (str. 93)

Dnes už nám nepřijde nic divného na tom, že ženy píší romány, řídí auta, vedou nakladatelství, ale na začátku minulého století to pořád ještě nebylo samozřejmé. Pokud se tedy chcete přesvědčit o tom, jak moc se proces ženské emancipace posunul, pak se začtěte do románu Nakladatelka z Paříže, který vydalo letos v březnu nakladatelství Metafora.

Knihu Nakladatelka z Paříže vydalo nakladatelství Metafora a můžete ji zakoupit na stránkách nakladatelského domu Grada.

Související knihy

Koenig, Tabea

Metafora, 2024