Přinášíme vám ukázku z knihy Půlnoc opět přichází,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

O tom, kdy to začalo, se budou později vést spory. Možná tím mrtvým v červenci, nebo snad tou schůzkou ve Washingtonu o měsíc dřív, nebo třeba pádem Berlínské zdi v roce 1989. Co se prvního seržanta Jima Chopina týkalo, všechno to začalo toho dne na konci června, kdy letěl svojí helikoptérou Bell Jet Ranger ze stanoviště v Toku do vesnice Niniltna na řece Kanuyaq a pak vozem pokračoval čtyřicet kilometrů drsnou štěrkovou cestou zelenou a plodnou rezervací k usedlosti Kate Shugakové.
„Není tam,“ řekl mu Bobby hned, jakmile se policista zeptal, zda si může půjčit dodávku.
Jeho žena Dinah s obavami vepsanými ve tváři a malou Katjou na boku dodala:
„Naposledy jsme ji viděli někdy před Díkuvzdáním, Jime. Prostě zmizela.“
„Můžu si tu dodávku půjčit, nebo ne?“ řekl Jim.
„Zatraceně,“ zahřměl Bobby, „říkám, že tam není!“ Přijel na vozíku blíž, aby se mohl zlostně zahledět vzhůru do policistova obličeje. „Byli jsme tam před třemi týdny. Ford parkuje před garáží, skútr v garáži, srub je až na pár konzerv a spoustu prachu prázdný. Není tam a nebyla.“
„Kde je, Jime?“ řekla Dinah. „Neslyšel jsi něco? Proto tam chceš zajet? Billy má vážně starost. Od pohřbu ji neviděl.“
„Ona byla na pohřbu?“ zeptal se Jim překvapeně. „Já si jí nevšiml.“
„Já taky ne.“ Od Bobbyho to znělo jako obvinění.
„Stála vzadu,“ řekla Dinah. „Zahlédla jsem ji jen letmo. Odešla hned potom. Dřív než všichni začali povídat historky o Jackovi.“
„Zatraceně!“ Tentokrát jako by se silou Bobbyho řevu zachvěly vrcholky stromů. Černý obličej mu hněvem ztmavl ještě víc. Jeho hněvu dodával na prudkosti temný strach, zvlášť když zůstal nevyřčený. „Až ji uvidím, tak ji zabiju. Přísahám, že ji zabiju!“
Katja byla na tátovy decibely zvyklá, takže se rozrušila jen natolik, aby si hlasitě říhla. Dinah s pohledem upřeným na policistu řekla: „Proč ji hledáš, Jime? Má to co dělat s případem?“
Zavrtěl hlavou. „Ne. Kravaťáci se dohadují o vydání do Německa, ale asi to neprojde. Jejich země nijak nestojí o to, aby je dostali zpátky.“
Sundal si kšiltovku a pročísl si hustou kštici. Nedávno přestal nosit formální klobouk a vyměnil ho za čapku s policejní nášivkou nad kšiltem. Formální klobouk, a především způsob, jakým ho Vrtulník Jim nosil, byl prvotřídní magnet na roštěnky, proto si ho taky vybral, když začínal sloužit. A musel přetrpět řadu šprýmů na svoji adresu, když svou tradiční pokrývku hlavy před šesti měsíci odložil. Odpovídal jenom, že menší čapka mu usnadňuje nasedání a vystupování z helikoptéry. Jeho uniforma, velikost a pohled v očích, kterým jasně odmítal jakýkoliv komentář, zabránily lidem poznamenat, že nošení formálního vysokého klobouku mu v létání nijak nebránilo po celých čtrnáct let, nebo to aspoň nikdo nepodotkl před ním.
Stáli na široké verandě Bobbyho srubu. Odsud se země pozvolna svažovala k potoku Squaw Candy, jižní hranici téměř pětašedesátihektarového pozemku, který říkal Bobbymu pane od poloviny sedmdesátých let, kdy se Bobby vrátil z Vietnamu bez obou nohou amputovaných od kolen dolů. Tehdy se rozhodl opustit svůj domov ve státě Tennessee a odjet do aljašské divočiny. Na východním obzoru se proti obloze rýsovaly modrobílé špičky Quilackých hor, z nichž nejvyšší byl Angqaq neboli Velká Hrouda.
Na dvou tisících metrech čtverečních vymýcené půdy se zelenal listový salát, brokolice, rukola, ředkvičky, květák, mrkev a cukrový hrášek. Keříky rajčat dorostly až ke stropu skleníku, takže zvenčí vypadal jako džungle v krabičce. Otevřenými dveřmi do garáže byl uvnitř vidět zaparkovaný malý traktor a pluh, jenž se na něj přidělával v zimě, stál opřený o zeď. Vedle něj parkovala nová zelená dodávka a za nimi skútr. Mezi garáží a domem byla dílna, taktéž otevřená, a v ní ponk ve tvaru U ve správné výšce pro někoho na vozíku. K němu si Bobby přimontoval cirkulárku, brusku a frézu. Na stěnách visely všechny myslitelné a léta používané nástroje.
Jima ne poprvé napadlo, kde získal Bobby Clark tolik peněz, aby si mohl celou usedlost dovolit. Ne poprvé se rozhodl nechat to plavat. „Tak můžu si půjčit tu dodávku, nebo ne?“
Bobby pronesl celou řadu nápaditých nadávek, jež musel Jim nezbytně obdivovat pro jejich téměř alžbětinskou příchuť, grafické detaily a fyzickou nemožnost. Čekal a s trochou snahy se mu povedlo zachovat i flegmatický výraz.
Bobby se chtěl pořádně pohádat, ale byl na to sám, proto frustrovaně zavrčel a zajel do domu, načež se téměř vzápětí vynořil s klíčky od dodávky pevně sevřenými v pěsti. Mrštil je po Jimovi. „Tak si tu zatracenou káru vezmi!“
Jim rychle ustoupil, natáhl ruku a chytil klíčky jako letící míček. Málem přitom spadl z terasy, ale podařilo se mu včas najít ztracenou rovnováhu. „Díky, Bobby. Chtěl jsem si potom zajet promluvit s Berniem do Roadhousu. Je to v pohodě?“
„Je mi to úplně fuk, i když s tím zajedeš třeba do tý pitomý řeky.“
„Ale mně ne,“ vložila se do toho Dinah, „dochází nám plenky.“
„Zase? Proboha živýho, to dítě produkuje víc sraček než stádo losů.“
Katja se na tatínka oslnivě usmála a vymrštila se z matčiny náruče do otcovy. Dinah zalapala po dechu a Jim už ji chytal, ale Bobby tu jednočlennou letku pevně sevřel, usadil si ji na klíně a hned ji začal plísnit: „Kriste bože, dítě, snažíš se starýmu tátovi způsobit infarkt? Tohle už znovu bez padáku nezkoušej.“
Natáhla se a praštila ho do nosu. A zatímco Jim lezl do dodávky a odjížděl pryč, Bobby se ještě řehtal, jeho obavy o Kate byly dočasně odsunuty.
Jimovi zněla v uších slova, která k němu tiše na rozloučenou utrousila Dinah, zatímco se její manžel smál. „Najdi ji, Jime. Udělej pro to cokoli, ale najdi ji a přiveď ji domů.“

———————————–

Stáhněte si presskit s celou ukázkou a dalšími materiály.

———————————–

O autorce

Dana Stabenow se narodila v roce 1952 v aljašském Anchorage a vyrostla na rybářské lodi, kde mezi návaly mořské nemoci psala příběhy o „normálních“ dětech, které vyrůstají na pevnině, a nutila matku, aby je četla. Vystudovala žurnalistiku na Aljašské univerzitě a pak vyrazila s batohem na zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po návratu pracovala pro společnosti Alyeska Pipeline a British Petroleum a po třicítce se rozhodla, že v područí ropných magnátů život strávit nechce a stane se raději chudou spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato první díl populární série o Kate Shugakové nazvaný Chladný den pro vraždu, který v roce 1993 získal cenu Edgar. Následně vyšly další díly: Devátá oběť, Pod hladinou, Černé zlato, Hra s ohněm, Když krev promluví, Mrazivé tání, Zrádné loviště a Lovcův úplněk.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Stabenow, Dana

Mystery Press, 2024