Knih Závod s časem vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Trinity odjela před třemi týdny. Jenže neodjela. Před chatou stálo její auto s kufrem a kabelkou uvnitř.

Josie se rozběhla zpět na příjezdovou cestu a zastavila se u fiatu na straně řidiče. Aniž by se auta dotkla, naklonila se a nahlédla dovnitř. Ze zapalování visely klíče. Ve středovém panelu pod palubní deskou, na úrovni řadicí páky, byl malý otvor, kam si Trinity obvykle odkládala telefon. Josie se rozbušilo srdce, když tam telefon uviděla.

Natáhla ruku, aby otevřela dveře, ale zastavila se zlomek vteřiny předtím, než se dotkla auta. Policista v ní nedovolil, aby znehodnotila případné otisky prstů, které by mohly zůstat na vnější straně vozu. Když ruku stáhla, chvěla se jí.

Otočila se. Pohledem přejížděla po trávě, stromech za ní a pak po příjezdové cestě. Obešla svoje auto a pokračovala dál, aby po obvodu pozemku pátrala po otiscích bot nebo jakékoli stopě vedoucí k Trinity. Odešla do lesa? Přišel někdo na pozemek a unesl ji? Jestli ano, odtáhl ji prostě do lesa, nebo s ní odjel? Na štěrkové příjezdové cestě bylo téměř nemožné získat odlitky stop pneumatik. A uvědomila si, že i kdyby tam nějaké stopy pneumatik zůstaly, prostě je přejela.

Obešla chatu zezadu. První, co uviděla, byla mýtina se dvěma zahradními křesílky umístěnými u ohniště vyrobeného ze starého ráfku pneumatiky. U zadní části srubu stál stojan naplněný dřevem. Trinity by si tady v žádném případě nerozdělávala oheň. Nebyla typ zálesáka. Ohniště přitahovalo Josiin pohled. Uvnitř ležel udusaný starý popel a kusy ohořelých polen. Vypadalo, jako by ho už dlouho nikdo nepoužíval. Josie vzhlédla od ohniště ke stromům v zadní části pozemku. Oči jí padly na něco bílého, co leželo na zemi asi třicet centimetrů od řady stromů. Udělala dva kroky vpřed a ztuhla. Její mozek nedokázal přesně zpracovat, co vidí. Tráva byla vysoká několik centimetrů, už nějakou dobu ji nikdo neposekal. Ačkoli jaro přišlo po chladné zimě, takže tráva by neměla v tomto ročním období růst příliš rychle. Majitel ji pravděpodobně posekal před měsícem, tedy předtím, než přijela Trinity.

Přinutila nohy, aby udělaly další krok. Hrdlo se jí stáhlo. Usilovně se snažila vdechovat a vydechovat vzduch. Na trávě před ní ležely kosti. Lidské kosti.

Nebyly tam jen tak nechané nebo pohozené, ale naaranžované.

Vystavené.

Hrudní koš a páteř tvořily středobod toho, na co Josie zírala – nějaký symbol? Zbytky po nějakém satanistickém rituálu? Hrudník a páteř obklopovaly menší kosti. Praktická část její mysli v nich rozpoznala drobné kosti rukou, prstů, chodidel a prstů na nohou. Mezi nimi se prolínaly klíční kosti. Ve spodní části kruhu, směřující od vnějšího okraje směrem k Josiiným nohám, ležely delší kosti. Kosti z paží, zašeptal chladný vyšetřovatel v koutku její mysli, protože na kosti nohou se zdály příliš malé. Pod těmito kostmi se nacházela lebka a pánevní kost. Prázdné oční důlky zíraly na Josie, až cítila, jak se jí svírá hrudník. Odtrhla od nich pohled a sklouzla očima k pravé horní části kruhu, kde ležely kosti nohou, natočené směrem od ní.

Její tělo ovládl třes. Nohy se otočily a snažily se ji odnést pryč, ale holeněmi narazila do jednoho z křesílek. Přeletěla přes něj a padla směrem k zadní části chaty. Hlavou narazila do regálu se dřevem a několik polen se jí převrhlo do klína. Zavřela oči a snažila se zpomalit dech. Vzadu v hlavě se ozval klidný, pevný hlas – ten, který jí dával příkazy, když tělo ze strachu nebo paniky vypnulo. Policejní detektiv v ní. Vytáhni telefon, říkal jí. Zavolej posily.

Opakovalo se to jako mantra, dokud neotevřela oči, neodstrčila polena a nevylovila mobil z kapsy. Dýchej, radil hlas, když vyťukávala přístupový kód. Jen dýchej.

Noah hovor přijal po třetím zazvonění. „Ahoj, jsem rád, že voláš. Nemůžu najít Troutův přípravek proti parazitům…“

„Něco se stalo,“ přerušila ho Josie. „Potřebuju tě tady. Potřebuju tým.“

Noahův tón zvážněl. „Josie, máš potíže? Co se děje?“

„Ko-kosti,“ vykoktala.

„Cože? Josie, co se děje? Kde je Trinity? Je tam?“

„Myslím, že je mrtvá,“ zašeptala.

 ——————————-

Stáhněte si celou ukázku.

——————————-

O autorce

Lisa Reganová je kromě bestsellerové série s detektivem Josií Quinnovou autorkou i dalších krimi thrillerů. Je členkou spisovatelských skupin Sisters in Crime, International Thriller Writers a Mystery Writers of America. Žije ve Philadelphii se svým manželem, dcerou a bostonským teriérem, který se jmenuje Mr. Phillip.
Celosvětovou pozornost si získala právě prvním dílem ze série s vyšetřovatelkou Josií Quinnovou Mizející dívky, v němž se Josie musela vypořádat se sériovým vrahem a únoscem, který v okolí řádil celá léta. Na jeho úspěch navázala dalším příběhem Dívka beze jména, kde musela přijít na to, zda je neznámá žena svědkyně, pachatelka, nebo budoucí oběť. Ve třetím díle Matčin hrob pak Lisa Reganová připravila své hrdince případ, který ji donutil vrátit se do její bolestné minulosti. Ve čtvrtém případu Nečekané přiznání pak předložila detektivům zapeklitou otázku, jak dobře znají lidi okolo sebe a jestli budou stát za svými přáteli, i kdyby vše naznačovalo, že zabili. Pátý díl ze série s názvem Pohřbené kosti opět vrací do středu dění Josii Quinnovou a jejího přítele a kolegu Noaha Fraleyho. První oběť, která rozpoutá doslova vražedné šílenství po celém okrese, je totiž Colette Fraleyová – Noahova maminka. I šestý případ Tichý pláč se Josie dotýká. Jde v něm totiž o únos sedmileté holčičky, jejíž nalezení komplikuje fakt, že její rodiče neříkají detektivům celou pravdu.

Zdroj informací: nakladatelství Grada

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Reganová, Lisa

Cosmopolis, 2024