V únoru 2024 nabídlo nakladatelství Beta Dobrovský čtenářům další knihu Bernharda Moestla. Tentokrát se jednalo o titul Tajné umění nindžů (Dasgeheime Wissen der Ninja, 2023). O překlad se postarala Ivana Dresia.

Rakouský publicista Benhard Moestl není ve světě literatury žádným nováčkem. Ve velice podobném duchu, jaký má i kniha Tajné umění nindžů, mu již vyšla celá řada dalších prací. Do češtiny byly přeloženy třeba práce Jak naplno využít sílu své mysli – 12 strategií inspirovaných Šaolinem (2009), Šaolin – Nemusíš bojovat, abys zvítězil (Shaolin, 2008, česky 2010), Třináct pečetí moci (Die 13 Siegel der Macht, 2011, česky 2011), Princip šaolinu (Shaolin Prinzip, 2013, česky 2013), Úsměv je nejlepší odpověď (Lächeln ist die beste Antwort, 2013)… a tak dále až ke knize Dračí chrám (Der Drachentempel: Ein Shaolin-Roman, 2019, česky 2022). Poslední zmíněná je zároveň jediná s opravdovým příběhem, byť kritikami přijímaným spíše rozpačitě.

Jak je asi z výše uvedeného vzorku Moestlových prací patrné, autorova orientace na dálněvýchodní filozofii a bojová umění je nepřehlédnutelná. Asi vás tudíž nepřekvapí, že většina jeho knih se skutečně zaobírá hlavně filozofickými úvahami o tom, jak řídit vlastní život v souladu s nepsanými pravidly harmonie, kterak odolat nástrahám okolního světa, zkrátka jakým způsobem se v prostředí západní civilizace nezbláznit, s jistou nadsázkou řečeno. Už z tolikrát opakovaného slova „Šaolin“ je informovaným čtenářům asi jasné, že své poznatky Bernhard Moeastl čerpal převážně v čínských vodách. Dnes představované Tajné umění nindžů se od svých předchůdců principiálně neliší, jen si za vzor bere moudra japonských mistrů.

Když jsem se o Tajné umění nindžů začal zajímat, nic z předchozích informací jsem nevěděl. Netušil jsem, kdo je Bernhard Moestl, jestli už něco napsal, ani co bych měl vlastně očekávat. Jen mě zaujal název a nedbale prolétnutá anotace ve mně vzbudila dojem, že půjde o příběhy obestřené mystikou a tajemstvím. Jako někdo, kdo strávil posledních více než čtyřicet let v prostředí čínského wu-shu a bojových umění všeobecně, jsem si říkal, že půjde o příjemně oddychovou četbu s nádechem dobrodružství. Tady je první odhalení: tato kniha není beletrie. Je přesně tím, čím byly její předchůdkyně – zajímavým návodem na život jako takový. Vlastně je mnohem víc. Na rozdíl od bezpočtu „livestylových“ brožur, jimiž je trh zaplaven, Tajné umění nindžů čerpá své rady ze stovek generací lidí, jejichž hlavním krédem bylo vyladit dovednosti nezbytné k přežití v jakékoli společenské konfiguraci k dokonalosti. Ostatně podtitul Tajného umění nindžů mluví sám za sebe: Osm způsobů, jak změnit svět.

Ve světle řečeného se tedy můžeme ponořit do hlubin sto sedmdesáti stránek nabitých hlubokými úvahami, které po chvíli mají tendenci splývat jedna s druhou. Má první rada tedy zní: nečtěte Tajné umění nindžů na jeden zátah. Ne že by to nešlo, samozřejmě zhltnout tento objem je otázkou dlouhého odpoledne. Ale nejde o dobrý nápad. Informace, kterých se čtenářům dostává, potřebují dozrát. A tady jsme u další zajímavé informace: každá z osmi hlavních kapitol, příhodně nazvaných „Tajné umění“ toho či onoho, končí dvoustránkovým pracovním listem nazvaným „Cvičení“. Na něm nám autor pokládá sérii otázek k probranému tématu a poskytuje prostor pro odpovědi. Například na závěr první kapitoly „Tajné umění připustit si jiný úhel pohledu – Naučte se vidět pravdu i tam, kde je vám to proti srsti“ dostanou čtenáři jako první otázku: „Kdy jste si naposledy něco nalhávali? Proč?“. Jako třetí se objevuje tato: „Existují novináři, kteří úmyslně lžou? Jak to víte?“… a tak dále.

Kromě „Úvodu“ a „Epilogu“ obsahuje kniha osm kapitol. Výčet jejich názvů je samovysvětlující a dá vám poměrně jasnou představu o tom, co lze od Tajného umění nindžů očekávat. Název první kapitoly už známe. Druhá se jmenuje „Tajné umění nadhledu – Naučte se podívat se na věci s odstupem, dokud situaci neuvidíte celou“. Trojka nese název „Tajné umění sebedůvěry – Naučte se, že vše, v co věříte, je možné“. Čtyřka míří na „Tajné umění jak se stáhnout do pozadí – Naučte se nikdy nedělat nic jen kvůli uznání“. Pětka učí „Tajné umění proměnlivosti – Naučte se, že nic na tomto světě není věčné“. V šestce se podíváme na „Tajné umění cílevědomosti – Naučte se, proč je důležité mít jasný cíl, na který byste se mohli zaměřit“. Sedmička probírá „Tajné umění vytrvalosti – Naučte se pokračovat tak dlouho, dokud věci nebudou podle vašich představ“. A konečně finále prozradí „Tajné umění změny – Naučte se o změnu sami zasadit, ne v ni jen doufat“.

Tajné umění nindžů se hemží citáty východních autorit. Zároveň se v něm objevují krátké příběhy jak z kategorie „bylo nebylo“, tak z prostředí západní civilizace a současnosti. Jinými slovy, pokud se po přečtení předchozího textu obáváte snůšky abstraktních úvah, které možná skvěle znějí, ale jsou pro nás v každodenní pracovní rutině nepoužitelné, pak se bojíte zbytečně. Bernhard Moestl možná není mistrem krásné literatury, ale v tom, co dělá, je rozhodně dobrý. Dejte tedy Tajnému umění nindžů šanci. Protože ve skutečnosti v této knize vůbec nejde o černě oděné stíny noci, ale o to zvědomit si věci, které intuitivně nejspíš vnímáme, jen jsme se je možná nenaučili aplikovat do svého vlastního života. A s tím by nám zatím poslední přeložený titul Bernharda Moestla určitě mohl pomoci.

Knihu Tajné umění nindžů můžete zakoupit třeba přímo u nakladatele zde.

Související knihy

Moestl, Bernhard

Pavel Dobrovský – BETA, 2024