Vážení přátelé,

dnes vám budu vyprávět příběh o jedné dívce a jejím psovi, respektive fence. Chcete se do tohoto krátkého, ale přesto napínavého článku ponořit společně se mnou? Tak hurá na to…
Jak už to tak bývá, tato dívka a její fenka Vanilka se měly velice rády, dalo by se říct, že jedna pro druhou byla vším. Takto nějak vypadal jejich obyčejný den právě z pohledu Vanilky:
Je brzy ráno a mě to v mém velkém a pohodlném pelíšku nebaví. Půjdu se podívat vedle do pokoje a hupsnu do pelíšku k paničce. Mých třicet kilo ji jistě potěší, ten otrapa budík by ji stejně za necelou hodinku budil, tak proč to neudělat hned.
Jako každý den se zatváří, že ji má maličkost obtěžuje, ale já moc dobře vím, že po ránu jako první vidět mě znamená mít krásný den.
Následuje ranní shon, při kterém si střídavě maže něco na chleba, něco na obličej, rozlitá káva teče po kuchyňské lince, čert aby se v těch lidech vyznal. Já raději stále chodím kolem ní, už jednou se stalo, že mi ráno zapomněla dát pamlsek, a to už nechci znova zažít. Víte, jak se potom určitě musela trápit?
Během dne to bývá nuda, panička každé ráno odejde a vrací se až odpoledne. Aby věděla, že na ni celý den myslím a čekám, samou láskou jí rozkoušu jednu botu nebo polštář na pohovce. Víc nesvedu, ale stačí to, protože vždy když se vrátí, jako první zakřičí: „Vanilko!“
Pak nastává ta sladká chvilka, kdy dostanu plnou misku mého oblíbeného jídla a má panička se rovněž chystá dát si něco dobrého. U mé misky jsem ji ještě jíst neviděla, takže mám jistotu, že mi nic nesní. Běžím zkontrolovat, co má k večeři ona. Dobrou chuť jí vždy popřeji tak, že se svou dlouhou slinou otřu o její oblečení. V ten moment vždy něco dostanu a je mi doporučeno, ať si jdu dojíst to, co nabízí má miska.
Pak přichází na řadu dlouhá procházka, občas se zastavíme u stánku s občerstvením, kde si vždy ráda hraji s ostatními kamarády. Bývá nás tam většinou pět pejsků, co si hrajeme, jen pes Bořivoj je uvázaný na vodítku, protože mě jednou kousl do ucha, já musela ke psímu panu doktorovi a potom jsem skoro tři týdny vypadala jako lampička. Lidé tomu říkali límec.
Cestou zpátky se mé paničce maličko pletou nohy, pije u stánku cosi, co se nazývá pivo, a já ji musím v pořádku dovést domů. A tak se tak spolu krásně máme, shrnula jsem to básní:

Spolu se máme (věnováno Vanilce)

Línám, tudíž jsem, přece i proto mě máš ráda
dobře vím, jsem Tvým psem, Ty mi nikdy neukážeš záda
a tak se tak spolu krásně máme

Ráno Tě budím, má maličkost si k Tobě lehá
snad moc neprudím, vždyť i tak vyznává se něha
ještě chvíli si to spolu dáme

Užívám si procházky, jak opilou Tě domů vedu
nedávej mi otázky, mluvit prostě nedovedu
ale že chci to tak stále, kéž jednou povedlo by se mi říct
tak pojďme užívat si dále, mám se skvěle, nechci víc

I když má miska plná je, chci právě to, co Ty máš
přesto, že malá je naděje, nevěřím, že nic mi nedáš
odpusť, že slinu neřeším

Nic nás nerozdělí, packu do ohně za to dám
to, jak jsme skvělí, tiše závidí všichni nám
už teď na zítra se těším

Užívám si procházky, jak opilou Tě domů vedu
nedávej mi otázky, mluvit prostě nedovedu
ale že chci to tak stále, kéž jednou povedlo by se mi říct
tak pojďme užívat si dále, mám se skvěle, nechci víc

Tomáš „Burák“ Pocnar

Zdravím, přátelé poezie a dobrého čtení,
dovolte mi, abych se vám v krátkosti představil. Jmenuji se Tomáš Pocnar, ale kamarádi mi od dětských let říkali Burák, a proto jsem pod touto přezdívkou vydal humorně depresivní básnickou sbírku I Ty se v tom najdeš. 
Sbírka je o všem možném i nemožném a je psaná trochu jinak než básně od jiných autorů. Zkrátka rád vybočuji z řady, k vybraným básním dokonce tvořím i videoklipy: Tak jako, Ruce pořezaný, Doplněk stravy, Bejby, Akné.
Najdete v ní široké spektrum témat, ať už je to šťastná či nešťastná láska, básně zasahují do pochmurných témat, jako je sebevražda, šikana, gamblerství nebo drogy…
To vše je odlehčeno básněmi např. o tom, že se stačí jen usmívat a vše je jednodušší, že je fajn si občas zalézt pod deku a číst si či že je dobré si čas od času užít nějakou tu oslavičku nebo že relaxace na chatě má své kouzlo.
Za příběhy v básních nemusíte většinou nic hledat, vše je psáno jasně a přímočaře, přece i mozek musí občas odpočívat.

• osobní stránky
• Instagram

Pokud byste chtěli zažít nevšední zážitek v podobě mého autorského čtení ať už u vás v knihovně, klubu, restauraci nebo přímo u vás doma, stačí zavolat na 723 352 306 nebo napsat na mail.

Související knihy

Burák

Anahita, 2020