Hluboký spánek spisovatele Raymonda Chandlera je knihou, ve které se narodil jeden z nejslavnějších detektivů, Philip Marlowe, muž vskutku sebevědomý, drzý, osamělý, vtipný a tak charismatický, že mu všechny krásné a bohaté paničky padají k nohám.

Příběh v této knize oslovil i filmové režiséry, a proto byl už dvakrát natočen, nejdříve v roce 1946 s Humphrey Bogartem a Lauren Bacall v hlavních rolích, a poté ještě jednou v roce 1978.

Bez jakéhokoliv úvodu je čtenář vhozen do děje, aniž by věděl, kdo ten detektiv vlastně je. Marlowe stojí před milionářským sídlem a důkladně si ho prohlíží. Jde si vyslechnout přání svého nového klienta, starého generála Sternwooda. Ten to nemá na světě vůbec jednoduché, je velice nemocný a kvůli svým dvěma mladým a divokým dcerám má starostí víc než dost. To, jak jsou neodbytné, poznal Marlow velice brzy, jedna z nich se ho pokusila svést hned mezi dveřmi.

Starý pán pověří Marlowa, aby našel vyděrače, kteří mu nechtějí dát pokoj. Pátrání ho zavede do losangelského podsvětí, kde potkává obchodníky s pornografií, zbohatlíky, násilníky i vrahy. A právě mezi takovými existencemi se Marlowe cítí svým způsobem dobře, nikým se nenechá zastrašit, na každého je příšerně drzý, bez ohledu na to, jestli je to lékař nebo vrah. Chvílemi se až divím, že už ho někdo dávno nezastřelil.

Náš soukromý detektiv je vždy ve správný čas na správném místě. Když dojde k vraždě podvodníka Geigera, Marlowe stojí zrovna za dveřmi. Když přijde tajemná návštěva zastřelit Joa Brodyho, Marlowe je úplnou náhodou u něj v bytě. Jeho práce nudná tedy opravdu není. Do toho to ještě vypadá, jako by se generálovy dcery vsadily, která ho dřív svede. Jedna to na něj zkouší v autě a druhá na něj čeká v jeho posteli. Nutno ale poznamenat, že se v něm spletly, detektiv si je vědom svých povinností a rozhodně nechce starcovi přidělávat vrásky na čele románky s jeho dcerami.

Jektala zuby a syčení znělo ostře živočišně. Shodila nohy na podlahu a natáhla se po šatech ležících na židli vedle postele. Začala se oblékat. Pozoroval jsem ji. Oblékala se topornými, neohrabanými prsty – na to, že byla žena –, ale rychle. Stihla to za dvě minuty a něco. Stopnul jsem jí to. (str. 142)

Humor a cit pro vykreslení postav a atmosféry jsou pro Raymonda Chandlera typické, a nechybí ani v této knize. Málokdo umí popsat věci a jevy tak poeticky jako on. Uznejte sami, když vám řeknu, že padal šikmý šedý déšť jako skloněný závěs z křišťálových korálků, tak si to dokážete hravě představit, nemám pravdu? A takových přirovnání je na každé stránce fůra. Pan Chandler byl jednoznačně jedním z nejlepších detektivních spisovatelů, jeho knihy by ve vaší knihovně určitě měly mít své místo.

Sluneční světlo bylo tak jasné, že až tančilo. Dorazil jsem k Sternwoodovu sídlu za dvacet minut a zajel pod portálem k postrannímu vchodu. V korunách okrasných stromů po dešti jásavě zpívali ptáci, terasovité trávníky se zelenaly jako irská vlajka a celá ta nemovitost vypadala, jako by vznikla teprv před deseti minutami. (str. 186)

Související knihy

Chandler, Raymond

Mladá fronta, 2011