Čtení ke kávě: Žena, muž a umělá inteligence (Martin Patřičný)

Žena, muž a umělá inteligence

30.1.2024 Martin Patřičný Bez komentáře

Přemýšlím o tom, jestli umělá inteligence má nějaké pohlaví. Jestli je víc ženou, nebo mužem. Jak asi reaguje?

Celá řada lidí ženy i muže prostě hází na jednu hromadu, a oni pak žijou jako na hromádce.
A vezměte si přitom ty propastné rozdíly mezi nimi! Nemám na mysli jen vnější pohlavní znaky nebo to, že ženy rodí děti a bývají hebounké, kouzelné, zatímco muži jsou všelijací.
Co na mysli mám, je například chození na malou a velkou stranu. Velkou stranu, jak víte, máme se ženami společnou, ale ta malá strana se liší. A ne málo.
A jako příklad si vezměte třeba plakát. Když jsme si se ženou zařizovali byt, koupil jsem plakát, zavěsil ho na záchodě a doufal, že budu pochválený. Nebyl jsem.
Neboť – to je právě ten rozdíl. Jde-li na záchod muž a nad mísou visí plakát, ten muž má plakát před očima a vidí ho po celou dobu, kdy vypouští přebytečnou tekutinu. Přečte si ho, probere detaily, a to za delší večer třeba několikrát. Kdežto žena ne. Ta přijde, otočí se, posadí se a pozoruje prázdnou vnitřní stranu záchodových dveří. Takže z plakátu nemá nic. Možná ho při splachování letmo zahlédne.

A teď důležitá věc: Co na tom plakátě je?
Vtip od pana Renčína: Pán otočený k jakési indiferentní bytosti v natáčkách říká: „Měla bys vínu blahořečit, Marie, po jeho konzumaci mívám občas pocit, že jsi milá a sympatická bytost.“ Jak už jsem řekl, muž plakát čte po celou dobu svého uvolňování, kdežto milé a sympatické bytosti může být ukradený, neboť ho má za zády… Celá ta věc by šla vyřešit zakoupením a zavěšením dvou plakátů. Nebo dát zrcadlo na vnitřní stranu dveří, kde by se plakát odrážel. Ale to je krkolomné řešení, muselo by být v nějakém úhlu, překáželo by a taky neumí každý číst zrcadlově obrácené písmo, že? No, ale kdyby žena sledovala plakát tak dlouho jako muž, možná by pila víc vína, aby i ona měla pocit, že její muž je vlastně… no, milý a sympatický, a že s ním asi už nic víc nenadělá.

Já vám ovšem tohle své poměrně banální zjištění nevyprávím tak podrobně jen tak.

Tahle banalitka se totiž promění v lapálii hned, jakmile na ni nasadíte nějaký automat – překladač třeba, nejlepší na světě, nebo dokonce umělou inteligenci. Nejsem si jistý, že AI ví, v jaké poloze ženy čůrají a kde na záchodě je malá a velká strana. My dospělí víme, co která ta strana znamená, ale – ví to i… AI? A taky, když se setkají, pozná jedna umělá inteligence u druhé, jestli s ní mluví ženská umělá inteligence, nebo mužská?
Přesněji… Jestli ta AI, s níž se setkala, pracuje spíš způsobem mužským, nebo ženským? Jestlipak by dokázala navrhnout, jak na záchodě umístit plakát tak, aby ho žena i muž mohli sledovat po celou dobu, kdy se budou zdržovat v oné místnosti?
Co navrhuju já? Aby se plakát pověsil na boční zeď a ať se na něj jde poprvé dvojice podívat společně, pospolu, ruku v ruce, i když jinak chodívají na stranu každý sám.
No a vy, vážení přátelé, vy byste měli vínu blahořečit, protože po jeho konzumaci můžete mít pocit, že ten pan Patřičný je vlastně inteligentní a zábavný chlapík!

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.