Pokud odhlédneme od morální stránky, můžeme na vraždu nahlížet z estetického hlediska jako na umělecký akt. Jak zločinec ve svém díle navázal na dosavadní tradici? V čem byl jeho výkon inovativní? Využil dostatečně potenciál vražedných nástrojů? Jak pracoval s kompozicí? Vražda jako krásné umění Thomase de Quinceyho je dílo morbidní a černohumorně zábavné. Ve formě stylizovaných přednášek v gentlemanském klubu popisuje několik děsivých zločinů, současně však s ironií pojmenovává sklony moderní společnosti vyžívat se v násilí. V až brutálně konkrétní příběhové části de Quincey líčí příběh Johna Williamse, jehož případ (dvě vyvražděné domácnosti za noc) představuje jistý prototyp geniálního vraha. Zároveň však danou epizodu vypravěč podává jako hororové drama, jež staví zabijáka do zcela jiného světla. Vražda jako krásné umění pro svůj jedinečný styl a humor dodnes zůstala jedním z nejoblíbenějších de Quinceyho esejů. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Vražda jako krásné umění

Autor: Thomas de Quincey
Přeložil: Jaroslav Hronek
Ilustrovala: Blanka Dvořáková

Počet stran: 152
Vazba: pevná s přebalem
Formát: 145×180 mm
ISBN: 978-80-7675-140-8
Doporučená cena: 248 Kč

Knihu Vražda jako krásné umění vydalo nakladatelství Dokořán v edici Neviditelná knihovna.

Ukázka z knihy

K jejímu úžasu – ale spolu s úžasem ji polila ledová hrůza – nebylo slyšet žádný pohyb ani šramot z kuchyně. V tu chvíli se jí s rozechvívající úzkostí připomněl nezřetelný obraz neznámého muže ve volném tmavém kabátě, jehož viděla, jak se krade v šerém světle lampy a až tuze sebejistě sleduje počínání jejího pána: ostře si teď vyčítala, že ať už měla jakkoli naspěch, neřekla o tom podezřelém zjevu panu Marrovi. Ubohé děvče!
Tehdy ještě nevěděla, že mohlo-li toto upozornění přimět pana Marra k ostražitosti, přišlo k němu odjinud, takže její opomenutí, které bylo způsobeno snahou splnit pohotově pánův příkaz, nemohlo být činěno zodpovědným za jakékoli špatné následky. Ale všechny podobné úvahy v tom či onom směru v daném okamžiku pohltil vše přemáhající panický strach. To, že její dvojí přivolání mohlo zůstat nepovšimnuto, tento samotný fakt vmžiku vyvolal hrůzné odhalení. Jeden člověk mohl usnout, ale dva, ale tři – to bylo zhola nemožné. A i kdybychom předpokládali, že všichni tři i s dítětem tvrdě spí, jak nevysvětlitelné bylo to naprosté – naprosté ticho! (str. 93)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorovi

Thomas de Quincey (1785–1859) byl anglickým spisovatelem a esejistou. Narodil se v Manchesteru, studoval na univerzitě v Oxfordu a stýkal se se Samuelem Taylorem Coleridgem či Williamem Wordsworthem. V roce 1821 vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď poživače opia (Confessions of an English Opium Eater), ve které popsal, jak mu opium otevřelo „bránu rajských rozkoší“, ale také ho uvrhlo do utrpení fyzického i duševního. Roku 1826 se přestěhoval do Edinburghu, kde také později zemřel. Thomas de Quincey je autorem celé řady esejů, v nichž pojednává o různých tématech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou svébytnou poetiku, v níž kombinuje metaforické obrazy se syrově otevřeným popisem, bývá považován za předchůdce Edgara Allana Poea a Charlese Baudelaira.

Zdroj informací: Dokořán

Nakladatelství Dokořán vzniklo v roce 2001 a dosud vydalo více než 1 000 titulů, z nichž asi 1/3 tvoří překlady z angličtiny, francouzštiny, němčiny, holandštiny, čínštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Od počátku se zaměřuje na populárně-naučnou a odbornou literaturu s výběrovými přesahy do kvalitní beletrie a poezie. Snaží se vydávat tituly nejen zajímavé, ale i profesionálně vyrobené.

Související knihy

de Quincey, Thomas

Dokořán, 2023