Knihu S láskou Pamela vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Tommy

Neměla jsem ani ponětí
Že se zamiluju až po uši
Začátek konce –
A všechno to velké mezitím.
Pravá láska byla na dosah ruky.

Můj novomanžel se mnou trávil na place každou minutu. Čekával na mě úplně nahý v mém karavanu, a když jsem si přišla odpočinout mezi jednotlivými scénami, schválně mi pocuchal vlasy, rozmazal make-up a rozepnul mi korzet. Byla to jeho taktika, abychom spolu mohli trávit víc času. Protože jsem teď byla jeho, říkal, že chce svůj „čas se ženuškou“. Všechny jeho výstřelky nás dostávaly do problémů. Jednou Tommy praštil producenta do obličeje, když si dovolil mu říct, aby šel domů. Tak dostal zákaz vstupu na plac. Ale on si to nenechal líbit. Zaparkoval si auto hned vedle – jeho černé Ferrari Testarossa bylo snadno rozpoznatelné – a prostě přeskočil plot a znova proklouzl do mého obytňáku. Já si na jeho chování zvykla a zpočátku jsem ho považovala za hrozně vtipné. Vykládala jsem si to tak, že mi ukazuje, jak moc mě miluje, a potřebuje, abych mu věnovala víc pozornosti.
Bylo to náročné období. Skoro jsem nespala, byla jsem neustále v běhu mezi filmem a Pobřežní hlídkou a do toho jsem byla čerstvá novomanželka. Měla jsem pocit, že musím fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, ačkoliv jsem sotva udržela oči otevřené. Pak mě kamarádka seznámila s něčím, co mi pomohlo udržet se v chodu o něco déle. Nikdy jsem nebyla na tvrdé drogy – byly to pilulky na rychlé hubnutí, efedrin, který sehnala od svého kluka, který byl zároveň Tommyho trenérem. Vyhovovalo mi, že mě ty prášky udržely vzhůru a já toho udělala mnohem víc. Ale vedlejší účinky způsobily, že jsem rychle hubla. V plavkách jsem vypadala jako kostra s klenutýma nohama, vážila jsem necelých 49 kilo při výšce 170 centimetrů. V některých dílech Pobřežní hlídky z té doby mě dokázaly porazit ty sebemenší vlny. Všichni kolem se o mě začínali bát a naprosto oprávněně. Začala jsem se stahovat, držet se stranou na place i mimo něj. Bála jsem se, že rozčílím Tommyho. Vždycky se hrozně naštval a začal žárlit, když jsem měla scény s jinými muži, zvlášť když jsem se s nimi měla líbat. To zkrátka nepřicházelo v úvahu. Takže začínali měnit dialogy a celé scény právě ve chvíli, kdy uviděli přicházet Tommyho. Dokonce jsem na place nosila vzadu na plavkách pager – „007“ znamenalo, že mám okamžitě zavolat Tommymu. Pobřežní hlídka byla jako má rodina a dobře vnímali, jak mě všechen ten stres, tlak a snaha se všem zavděčit ovlivnily.
Jednoho dne jsem se na place neukázala. To se mi vůbec nepodobalo, do práce jsem nikdy nepřišla pozdě. Vlastně jsem vždycky chodila spíš dříve. Řidič Fal přišel do mého bytu a našel mě ležet na podlaze v bezvědomí. Zvedl mě, naložil mě do auta a odvezl přímo do nemocnice. Večer předtím jsem si vlezla do vany a pokusila se spolykat plnou lahvičku Advillu s vodkou – neúspěšně. Nesnesla jsem tu chuť tvrdého alkoholu a udělalo se mi hrozně zle, všechno jsem vyzvracela. Pak jsem usnula na podlaze v louži zvratků v červené barově Advillu. Muselo to vypadat děsivě. Den předtím Tommy naboural do přívěsu s maskérnou, roztřískal všechny skříňky v ní, hodil si mě do auta a s protáčejícími se koly se mnou odfrčel z placu. Vyložil mě v bytě a odjel bůhvíkam. Probrečela jsem celou noc. Už jsem to nemohla vydržet a nevěděla jsem, co dělat. Bylo to tak hluboké zoufalství, jaké jsem dosud nikdy nepocítila – a to jsem toho zažila už poměrně dost. Milovala jsem Tommyho a nenáviděla jsem, když jsem ho činila nešťastným. Byla jsem slabá, unavená a podvyživená. A mu-sela jsem pracovat… byla jsem úplná troska.
Gerry pracoval jako komparzista v Pobřežní hlídce. Když se toho rána dostal na plac a uslyšel, co se stalo a jak jsou z toho všichni otřesení, sehnal někde Tommyho a oba za mnou dorazili do nemocnice. Tommy se hrozně omlouval, celý v slzách a šílený hrůzou, že o mě málem přišel. Přesto se ale brácha s Tommym začali rvát, váleli se po zemi, zápasili a mlátili se pěstmi. Nemocniční personál je zkoušel zastavit a vzápětí se je oba pokusila vyvést ochranka. Když přišel doktor, můj brácha byl šílený zlostí a křičel na Tommyho, že mě zabíjí a v každém případě zabíjí i jakoukoliv moji šanci na nějakou kariéru. Doktor se pokusil něco říci, ale nevyšlo z něj ani slůvko. Když se všichni zklidnili, tak rázně prohlásil, jaká je skutečnost. Tommy se narovnal. Doktor nám oznámil, že jsem v jiném stavu. Byli jsme tou zprávou úplně ohromení, takové šťastné překvapení. Všechno bylo odpuštěno; padli jsme si vzájemně všichni štěstím do náručí.

———————————-

Stáhněte si celou ukázku.

———————————-

O autorce

Pamela Denise Anderson (1967)  je kanadsko-americká herečka, modelka a producentka žijící v USA. Známá je především svou rolí C. J. Parker v seriálu Pobřežní hlídka (1992–1997).

Zdroj informací: britannica.com

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Anderson, Pamela

Cosmopolis, 2023