Přinášíme vám ukázku z knihy Tíživé ticho,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Kašlala jsem a lapala po dechu, abych si naplnila plíce čerstvým vzduchem. Dragan byl vysoký, statný muž. A já na něm chvíli ležela celá otřesená. Kašlala jsem, dusila se a snažila se dýchat.
Dragan, v obličeji rudý námahou, mě ze sebe opatrně odvalil na dřevěnou podlahu. Podařilo se mi popadnout dech. Zírala jsem na něj, stále v šoku a neschopná slova.
Zblízka se v jeho obličeji odrážela divoká zranitelnost. Byl velmi bledý a tváře měl poseté jizvami po akné. Dříve jsem si nevšimla dlouhé jizvy, která začínala nad levým obočím a táhla se přes oční víčko po celé délce tváře až k čelisti. Ať už se stalo cokoli, znamenalo to, že mu lékaři nedokázali zachránit oko. Viděla jsem, že má nasazenou velmi dobrou skleněnou náhradu bleděmodré barvy. Barevně odpovídala pravé duhovce, ale bělmo bylo ve srovnání s jeho pravým okem, teď podlitých krví, průzračné. Třásla jsem se. Dragan si sundal bundu – dlouhou, ušpiněnou, s maskáčovým potiskem – a dal mi ji kolem ramen.
Pohledem zabloudil na můj hrudník, ale rychle se odvrátil. Plavky mi sklouzly, takže jsem si je třesoucíma se rukama snažila upravit. Mlčeli jsme a já jsem hlasitě a překotně dýchala. Když se můj dech zpomalil, ucítila jsem z Dragana zatuchlý pach alkoholu a cibule.
„Dýchejte pomalu,“ vůbec poprvé promluvil. „Prožila jste si hrůzu.“ Ohlédl se a viděl, že jsem si plavky už srovnala. Když se ke mně naklonil, ucukla jsem. „Ne. Opatrně!“ řekl a zvedl svůj armádní nůž, který ležel vedle mého pravého stehna. Měl ostrou a lesklou čepel. Otřel si ho o kalhoty, vstal a zastrčil ho do pouzdra na opasku.
„Pořezala jste se na hlavě.“ Zvedla jsem ruku k pravému oku a dotkla se místa těsně nad obočím. Prsty jsem měla celé od krve. Krev mi tekla i po krku a mísila se s vodou. Teprve v tu chvíli jsem ucítila pulzující bolest v hlavě. „Můžete se postavit?“ Přikývla jsem. Natáhl ke mně ruku a zvedl mě, ale nohy se mi třásly. Odvedl mě do domu k pohovce. „Můžu?“ dodal mírným tónem a z ramen mi sundal bundu. Byla cítit potem a motorovým olejem. Zkřížila jsem si ruce přes hrudník, ale Dragan zvedl pletenou vlněnou deku, která ležela na opěradle pohovky, a přehodil ji přese mě.
Třásla jsem se. Deku jsem si přitáhla kolem těla a okraj si zastrčila pod prsty nohou. Sledovala jsem, jak Dragan přešel k ledničce, vytáhl plechovku coly, vzal jednu plátěnou utěrku a roli papírových, kterou mi podal. Pár jsem jich utrhla a chuchvalec jsem si přitiskla na ránu na hlavě.
„Je to hluboké,“ poznamenala jsem, když jsem viděla, kolik krve se do papíru vsakuje. Dragan otevřel plechovku.
„Napijte se, na ten šok potřebujete cukr.“ Podal mi colu. Na límci a přední straně jeho trička jsem viděla skvrny od svojí krve. Napila jsem se. Po sladké cole jsem se cítila lépe a taky mi zbystřila myšlení. Dragan se posadil na druhý konec pohovky, utěrkou si osušil tričko a dlouze se na mě zadíval. „Včera večer mi volal Branko, že jste chtěla odjet z ostrova, ale nestihla jste trajekt.“
„Ano.“
„Myslel jsem, že tady zůstanete celý týden?“
„Chtěla jsem, ale pak jsem se rozhodla jet domů.“
Chvíli o tom přemýšlel.
„Co se stalo?“ Naklonil hlavu k bazénu.
„Plavala jsem a kryt se začal zavírat. Když jsem si toho všimla, bylo už pozdě.“
„Neměla byste plavat sama.“ V jeho hlase zazníval lehce otcovský a výchovný tón.
„Jsem dobrý plavec.“ Znovu jsem se napila z plechovky a zjistila jsem, že se mi stále třesou ruce. Podívala jsem se ke vchodovým dveřím a Dragan sledoval můj pohled.
„Když jsem s vámi včera večer mluvil, zněla jste vyděšeně. Tak jsem se vrátil, abych vás zkontroloval. Neotevřela jste mi a nezvedla jste telefon, proto jsem přelezl zeď, abych se dostal za dům. A viděl jsem, jak v bazénu bojujete pod krytem.“
Podívala jsem se z okna. V neoprenu teď zela velká půlkruhová trhlina a dírou pomalu probublávala voda. „Děkuju,“ zašeptala jsem přerývaně.
„Ještě se napijte.“ Ukázal na plechovku.
Znovu jsem usrkla colu. „Musíte si myslet, že jsem hloupá. Neviděla jsem, že se plachta zavírá, protože jsem plavala s obličejem ve vodě. Kryt se prostě aktivoval. Motor se spustil sám od sebe.“
„Váš dům řídí roboti?“ Rozhlédl se kolem sebe.
„Je to aplikace pro inteligentní domácnost.“ Krev z tržné rány prosákla druhým chuchvalcem kuchyňských utěrek. Položila jsem ho na podlahu, odmotala další z role a přitiskla si ho na hlavu. Ucukla jsem, protože mě zranění štípalo.
„Nejdřív se vám porouchal alarm a teď bazén.“
„Je to velmi dobrá aplikace.“
„Myslíte?“
Po pravdě jsem nevěděla, co si mám myslet.

—————————

Prolistujte si celou ukázku.

—————————

O autorovi

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku. Celosvětový úspěch mu přinesla jeho první série thrillerů s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která vychází ve 29 zemích. Této prozatím šestidílné série knih Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně a Smrtící tajnosti se prodaly více než tři miliony výtisků a připravuje se jejich filmové zpracování. Poté Robert Bryndza představil novou sérii případů s vyšetřovatelkou Kate Marshallovou, pro kterou připravil zapeklité případy v knihách Kanibal z Nine Elms, Mlha nad Shadow Sands a Propast smrti. Po třech případech Kate Marshallové a jejího asistenta Tristana Harpera se Robert rozhodl vrátit zpět k oblíbené Erice Fosterové a jejímu týmu a připravil jim střetnutí se záludným vrahem v knize Osudné svědectví. Kromě těchto dvou sérií je taktéž autorem série romantických komedií s hlavní hrdinkou Coco Pinchardovou.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Cosmopolis

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Bryndza, Robert

Cosmopolis, 2023