Krátce před koncem září 2023 vydalo nakladatelství Kniha Zlín, člen skupiny Albatros Media, již druhou knihu Jaroslava Kalfaře Stručná historie věčného života (A Brief History of Living Forever, 2023). Překlad z angličtiny si opět vzala na starost Veronika Volhejnová.

Jaroslav Kalfař, byť narozen v Československu, píše v angličtině – ne jako projev odcizení, ale protože od svých patnácti let žije ve Spojených státech. Čtenářům, pokud jim jeho jméno zatím nic neříká, může napovědět název jeho prvotiny: Kosmonaut z Čech (Spaceman of Bohemia, 2017, česky také 2017), která se navíc zanedlouho objeví i ve filmovém provedení. Přečtete-li si recenzi, kterou jsem o této knize tehdy napsal, nutně musíte získat pocit, že máme před sebou dalšího geniálního literárního tvůrce. Na druhou stranu, právě taková role je těžce zavazující. Podařilo se autorovi naplnit očekávání, jež ve svých čtenářích vzbudil? Podívejme se na to.

Podobně jako u Kosmonauta z Čech, i tentokrát se ve světlech reflektorů ocitá z našeho pohledu domácí hrdina. Hrdinka, abych byl přesný. Adéla má za sebou minulost bývalé (skoro) disidentky, emigrantky a porevolučního navrátilce. Ne náhodou se jí dočasným domovem staly Spojené státy americké. A jistě ne náhodou právě v nich nalezne po dvou dekádách svoji kdysi odloženou dceru Terezu. Aby s ní strávila jeden jediný den. Svůj poslední den jako živá bytost z masa a kostí. Ale zemřela Adéla doopravdy? Jak asi lze již z názvu knihy tušit, bude se tu koketovat s věčností. Už tedy víme, že hlavními postavami nového Kalfařova románu jsou opět tuzozemci. Zatímco ve své prvotině nakukoval Jaroslav Kalfař v retrospektivě do normalizační doby z pohledu tehdy vládnoucí strany, teď je tomu naopak. Co mají ale oba příběhy společné, je popis chování davů, fanatismu a snahy se zviditelnit za jakoukoli cenu. „Současnou“ dějovou linii totiž umístil autor do velice blízké budoucnosti, doslova jen několik let od nynějška. I tak se ale svět stihl téměř od základu změnit. Dopady klimatických změn, nové formy fašismu přímo na donedávna svobodném kontinentu, obrovské vlny migrace a s ní spojených negativních nálad na všech stranách – tak to je místo, v němž se Adéla od svého lékaře dozví jednoznačný verdikt: máte nanejvýš rok života.

Zní vám téma dystopické budoucnosti jako téma, které stojí za pozornost? Jistě, mnohé myšlenky ve Stručné historii věčného života stojí nepochybně za zamyšlení. Pro mě osobně je ale druhá Kalfařova kniha spíše zklamáním. A nemyslím, že je to jen kvůli možnosti srovnávat s jeho doslova geniální prvotinou. Nejde ani tak o obsah, byť povětšinou spíše naivní, ale hlavně o formu. Nebýt pod knihou slavné jméno (a nestát za překladem stejná překladatelka), vážně bych přísahal, že nemůže jít o identického tvůrce (nebo nepříliš zdařilý překlad). Takto se musím nějak vyrovnat s tím, že nový autorův styl v mých očích připomíná práci žáka druhého stupně, v lepším případě možná začínajícího středoškoláka, s čímž koresponduje i přímočaré a černobílé vyprávění. Ano, vyprávění coby slohový útvar. Skoro jako ze školního sešitu. Na druhou stranu nepochybuji o tom, že své čtenáře si Stručná historie věčného života najde. Osobně bych je hledal spíš v řadách četby chtivých dospívajících, ale nejspíš i u publika, které netouží po spletitých dějových zvratech a dává přednost předvídatelné a přímočaré dějové stavbě. A tak je to zcela jistě správně. Pestrost je solí světa, a to nejenom toho literárního.

Pominu-li výhrady z předchozího odstavce, pak Jaroslav Kalfař určitě nabízí k zamyšlení poměrně zásadní myšlenku. Svému publiku předkládá otázku věčného života. Ne jako vědecké disciplíny a technického problému k řešení, ale jako filozofické téma k zamyšlení: doopravdy stojíme o možnost pozbýt smrtelnosti? A jakou cenu jsme ochotni zaplatit? A jsme ji připraveni zaplatit i v případě, že nebude cesty zpět? Domnívám se, že nápad na knihu je to skvělý. Z mého pohledu jen škoda, že jeho zpracování nebylo věnováno víc pozornosti – takto ve mně přetrvává pocit, že se autor o své myšlenky toužil podělit co nejrychleji – na úkor literární kvality. Což mi právě u něho a po tak raketovém startu (doslova) přijde jako promrhaná příležitost.

Než se do mě příznivci Stručné historie věčného života takového, jaký je, pustí, vězte, že krása literatury spočívá právě v možnosti volby. Já si tuto publikaci vybral dobrovolně a ani na chvíli nelituji. Není to špatná kniha. Jen v této formě není pro mě. Přesto si se zájmem přečtu další, pokud se k nějaké Jaroslav Kalfař odhodlá. A mám takové tušení, že ta už bude i pro mě zase pověstnou bombou. Uvidíme.

Související knihy

Kalfař, Jaroslav

Kniha Zlín, 2023