Jedním z velkých nakladatelských počinů (ne-li počin největší) roku 2023 je vydání knihy Adama Chrousta Richard Konkolski. Být první. Za mimořádně vysoké účasti návštěvníků byla publikace představena a pokřtěna v Paláci knihy Luxor na Václavském náměstí v Praze dne 6. prosince 2023 v odpoledních hodinách. Na Václavem Žmolíkem moderovaném setkání nad  prezentovaným titulem se sešli mořeplavec a tvůrce řady knih Richard Konkolski, historik a nositel ceny Magnesia litera za své předešlé dílo Stingl Miloslav. Biografie cestovatelské legendy Adam Chroust, kmotři knihy Olga Menzelová, Steve Lichtag a Miroslav Donutil a nakladatel Nakladatelství JOTA Marcel Nekvinda.

Richard Konkolski

Při své zahajovací promluvě Václav Žmolík za potlesku publika přivítal a představil již výše uvedené účastníky besedy: oba pány, jejichž jména figurují na titulní stránce knihy a její kmotry. Neopominul ani ty, kteří se na jejím vydání nemalým úsilím podíleli a kteří nenápadně seděli mezi přítomným auditoriem, a to editorku Kamilu Hladkou, odpovědnou redaktorku Zuzanu Zemanovou, ilustrátora Miroslava Vomáčku a grafičku Veroniku Cágovou. Následně, aby vyzdvihl mimořádně náročnou (autor posléze zmiňuje, že příprava knihy mu zabrala více než 3 000 hodin), zato však radost přinášející práci, prozradil technické údaje týkající se objemného svazku: dílo čítá 664 stran s více než 700 fotografiemi a dlouhou řadou dokumentů, které zatím nebyly publikovány, s vyklápěcími dobovými plakáty, s úryvky z osobních deníků Richarda Konkolského, s unikátními perokresbami Miroslava Vomáčky a v neposlední řadě s vloženou nástěnnou mapou světa. Než otevřel samotnou diskusi, neopomenul Václav Žmolík vyzdvihnout alespoň nejvýraznější úspěchy hlavního protagonisty dnešního podvečera, jenž „se z občana vnitrozemského státu, tehdejšího Československa, stal mezinárodně uznávaným jachtařem s mnoha, přesněji dvanácti světovými rekordy, mužem, který třikrát sám obeplul svět a byl oceněn i presidentem Spojených států amerických Ronaldem Reaganem“.

Druhá část titulu knihy zní Být první.  Nebylo tedy divu, že se první moderátorův dotaz stočil právě k tomuto výroku. Toužil Richard Konkolski být vždy prvním? „Jsem jako soutěživý. Měl jsem něco jako v krvi… Měl jsem nějaké to nadání. Ale samozřejmě je to dřina, nic nepřinde samo od sebe,“ velmi skromně v ostravském nářečí odpovídá pan Konkolski. „Já to prostě tak mám, že cokoli jsem v životě dělal, jakoukoliv práci, a bylo to třeba i čištění hajzlíků, jsem to musel udělat tak, abych se pod to mohl podepsat s hrdostí. A potom to prvenství přinde jaksi samo. Začínal jsem v závodech, mezinárodních soutěžích a tam nebyly diskuse o tom, kdo bude první nebo ne.“ Co stojí za těmi úspěchy? Odvaha? Risk? Urputnost? Pracovitost? Nepřipouštění si strachu být sám uprostřed rozbouřeného oceánu a tváří v tvář čelit smrtelnému nebezpečí? Jistě to všechno dohromady, a pokud jde o strach, ten si Richard Konkolski uvědomoval až poté, co se ocitl v teple postele a nechal si v hlavě promítat filmový záznam toho, v jakých život ohrožujících situacích se ocital.

Pět let strávil na moři. Byla to pro něj doba dlouhá, nebo naopak krátká? „Život jde dál, člověk nesmí ustrnout na jedné věci, život se mění, prostředí se mění, cíle se mění. Já jsem taková povaha, že jdu stále za něčím novým, pro mě ta výzva je v čemkoli, ať je to digitální svět, nebo prubování psaní. Podívejte se, mám za sebe jednadvacet knížek a já jsem měl ve škole čtverku z češtiny. Takže i tohle je pro mě taková výzva… Můj život není jenom jachting, já jsem taková desetiproudová dálnice a já jsem jel vysokou rychlostí ve všech proudech najednou. A samozřejmě ty proudy se křížujou, tancujou a kolidujou a podobně. A měl jsem za to, že to vůbec nebude jednoduché tu knihu napsat (zde odkazuje na právě prezentovanou publikaci, pozn. red.). Není to samozřejmě celý můj život, poněvadž ta kniha by pak musela být dvakrát tak silná.“ Ještě než řekl své ano Nakladatelství JOTA, uvědomil si, že jestliže přistoupí na sepsání knihy takového záběru a rozměru, jaký ve své finální podobě dílo má, bude muset vše odložit  bokem a věnovat se psaní podkladů pro Adama Chrousta. Společnou prací strávili plné tři roky. „Byla to fuška,“ hodnotí tato pracovní léta Richard Konkolski, „za ty tři roky cítím se jako slonice, která konečně porodila to slůně, je venku.“ Poté jmenovitě děkuji celému týmu z Nakladatelství JOTA, který na vydání díla participoval.

Richard Konkolski a Adam Chroust,

K tvorbě v tandemu s Richardem Konkolskim se detailněji vyjádřil Adam Chroust. Kolik hodin sepsání knihy věnovali? „Odhadovali jsme to zhruba na nějakých dva tisíce sedm set hodin práce, do toho není započítána práce editorky Kamily Hladké, ta tomu věnovala stovky dalších hodin. Dále Veroniky Cágové, která knihu zalamovala v podstatě šest týdnu, já bych řekl ne osm hodin denně, ale možná patnáct hodin denně, protože maily od ní mi chodily uprostřed noci třeba v sobotu, neděli. A pak samozřejmě redaktorky Zuzany Zemanové, která tomu věnovala několik dalších stovek hodin. Takže celkově to bylo určitě přes tři tisíce hodin.“ Pozoruhodná je kniha také tím, že z pohledu žánrového zakotvení není jen životopisem. V díle se snoubí žánr biografický a cestopisný. Proč autor zvolil toto zvláštní spojení? „Richard má unikátní život cestovatelský, ale samozřejmě i necestovatelský,“ vysvětluje Adam Chroust. „A ta kombinace mně přišla velmi atraktivní. Ještě předtím, než odplul do Ameriky, kde strávil nějakých dvaatřicet let, mu vyšlo asi dvanáct kniha. A od roku 2014, kdy se vrátil do České republiky, tak napsal deset dalších knih, které se téměř všechny věnují první plavbě kolem světa. Přišlo mi fajn udělat příběh o jeho životě, který by byl zároveň i cestopisem, kde by se lidé mohli dozvědět o všech těch jeho plavbách, o tom, co musel překonávat, o tom, jakých výsledků dosáhl na té malé lodi, kterou si začal stavět v bohumínském paneláku, potom ji dával dohromady v bohumínském skladu  a na té lodi proháněl světové mořeplavce v podstatě s neomezeným rozpočtem. Ten příběh mě fascinoval, a proto je to zároveň i cestopis.“

zleva Monika Cágová, Kamila Hladká, Miroslav Donutil, Richard Konkolski, Adam Chroust, Steve Lichtag, Olga Menzelová, Marcel Nekvinda, Václav Žmolík

Čeho si na osobnosti Richarda Konkolského nejvíce váži ti, kteří se ujmou role kmotrů? Pro Miroslava Donutila je Richard Konkoslki symbolem splnění touhy. Myslí si, že každý ve svém životě po něčem touží, a někteří třebaže pro naplnění své touhy toho vykonají hodně, nepodaří se jim to. A jemu se to podařilo. Fascinovala ho mořeplavcova nesmírná odvahu, s níž se na oceán vydal v Niké, lodi, která by podle Donutila mohla plout snad jen na Lipnu. Olga Menzelová se v době, kdy začala s potápěním, setkala s lidmi, pro něž v době socialismu Richard Konkolski byl „symbolem svobody, volnomyšlenkářství“. A ona si zejména cení toho, že v éře totality inspiroval velmi mnoho mladých lidí, že i v režimu, který lidi svazuje, je všechno možné, mají-li tu chuť, houževnatost, zarputilost něčeho dosáhnout. To, co pro ně znamenal a co ovlivnil, je dle jejího názoru to nejcennější. Pro Steva Lichtaga, filmaře a potápěče, je Richard Konkolski zosobněním „neskutečnýho frajera, obrovskýho hrdiny“ V rámci realizace svých filmů strávil Lichtag dlouhý čas na oceánech a má před nimi obrovský respekt. Několikrát zažil na moři pocit, že umírá, a tehdy si říkal, že jen blázni mohou oceán milovat. Při jedné z plaveb posádku zasáhla bouře, při níž si říkali, že je to jejich konec. Nicméně bouři ustáli a blížili se k pobřeží mezi Kubou a Severní Amerikou, v místech, kde ztroskotalo velké množství lodí. Tehdy se rozhodl, že si z moře vyloví něco, co by mu tuto událost připomínalo. Z vraku lodi, ležící asi dvacet metrů pod hladinou, vytáhl symbol  svého přežití, dlouhý nesmírně starý hřeb. A ten teď při příležitosti uvedení knihy se rozhodl Konkolskému věnovat coby symbol jeho frajerství.

S přáním, ať kniha Adama Chrousta Richard Konkolski. Být první nabere silný a správný vítr, ať se valí po oceánech, ať se hodně čte a čte se s respektem, byla mimořádná publikace na závěr podvečera pokřtěna.

Související knihy

Chroust, Adam

Jota, 2023