V nakladatelství Motto se začali vracet ke skutečně klasickým detektivkám, které již byly vydány dříve a nejsou pro čtenáře neznámé. Určitě to ale není na škodu, vždyť P. D. Jamesová si reedici svých románů jistě zaslouží. Tentokrát sáhli po díle z řady těch, jejichž hlavním hrdinou je Adam Dalgliesh s názvem Z příčin nikoli přirozených.

P. D. Jamesová, celým jménem Phyllis Dorothy Jamesová (*1920), je anglická spisovatelka detektivních příběhů, která dokonce byla za své dílo povýšena do šlechtického stavu. Je členkou britské Sněmovny lordů za Konzervativní stranu. Jejím prvním zdařilým pokusem byl již v roce 1962 román Zahalte jí tvář a u nás je známý i z filmového zpracování. Její díla se stávají předlohami televizních seriálů a zvyšují popularitu Adama Dalglieshe po celém světě.

Detektivka Z příčin nikoli přirozených vyšla prvně již v roce 1967 a začíná právě pohledem na mrtvolu muže bez rukou plující v loďce u Suffolkského pobřeží. Tou dobou jede na toto místo i superintendant Scotland Yardu Adam Dalgliesh. Po vyřešení nepříjemného případu se těší na poklidnou dovolenou u své staropanenské tety, zapálené ornitoložky. V plánu má pouze sledování ptáků a odpočinek. Místo toho je již po příjezdu zavlečen jako pozorovatel do vyšetřování morbidního případu. Obětí v plachetnici byl pisatel detektivek Maurice Seton, soused slečny Dalglieshové. Podezřelých je mnoho. Všichni v širém okolí na něj měli „pifku“ a skoro všichni se pohybují také na poli spisovatelském: autorka pokleslých milostných románů, která mu zrovna dala typ na mrtvolu bez rukou, autor divadelních recenzí, který mu strhal divadelní hru, světově uznávaný autor románů na odpočinku, ochrnutá sekretářka, po jejíchž službách touží všichni, kteří mají co do činění se psaním. A v neposlední řadě soused, kterému prý oběsil kočku. Všichni mají alibi, všichni mají motiv. Místní vyšetřující policejní inspektor Reckless přešlapuje na místě a vůbec není nadšen, že jeho práci sleduje ostřílený Dalgliesh. Když se zjistí, že Maurice Seton zemřel na selhání srdce, chce případ dokonce odložit. Je to ale správné? A kolik mrtvých ještě toto poklidné místo vydá?

Celý román je psán stylem pro P. D. Jamesovou typickým – dlouhé podrobné popisné pasáže, které mají navodit přesnou znalost místa i osob, aby čtenář sám mohl vyvodit závěry. Pokud ale pokušení vyřešit záhadu na základě jejích indicií přijme, je nemile v závěru překvapen, že se vše odehrálo úplně jinak. Přiznám se, že pro mne jsou místem, kde ztrácím trpělivost a myslím, že méně by bylo více. Napětí je ale dávkováno tak, že ani odpůrce dlouhého líčení přírodních krás místa činu neodloží knihu nedočtenou. Naopak se přes ně přenáší a pak dostane šok, když v nejpohodovější chvíli, kdy to nečeká, dostane naservírovaný další hrůzný čin. Dá se říct, že se pohybujete po sinusoidách, ve kterých se střídá pátrání, idyla venkova, vražda, vzájemné antipatie a sympatie, aby katarze přišla takovým způsobem, jakým to nikdo neočekává.

Autorka si pohrává se slovy i se čtenářovou zvědavostí přesně tak, jak je zvykem v klasické detektivce, v níž detektiv odhalí pachatele až v dramatickém finále. Možná až příliš dramatickém. Posuďte sami.

Související knihy

Jamesová, P. D.

Motto, 2012