Čtení ke kávě: Kontrola (Hana Militká)

Kontrola

14.11.2023 Hana Militká Bez komentáře

„Ahoj, Danuško, nevolám nevhod?“
„Čau, Helčo, v pohodě, mám fůru času. Jak se máš?“

„Prima, je mi dobře. Právě jsem si dala výbornou knedlíčkovou polívku. Musíš se tenhle týden stavit, než ji sním.“
„Ráda. Třeba mi to spraví náladu.“
„Co se děje?“
„Ále, ani se neptej.“
„Promiň, nechtěla jsem…“
„To říkám jen tak,“ povzdechla Danuš. „Představ si, co se mi stalo.“
„Povídej,“ nadechla se do telefonu dychtivě Helča.
„Měla bych jít na odběr krve.“
„To snad není taková hrůza. Nebo ses na starý kolena začala bát jehel?“
„Neblázni, v tom to není.“
„Tak povídej, jsem jedno ucho.“
„No, zkrátka a dobře, pan doktor byl do telefonu vstřícný, že mi pošle papíry.“
„No a neposlal?“
„Jo, ale v mailu.“
„Hurá! A v čem je problém?“
„Nemám tiskárnu. Jak mám ty nablblý žádanky vytisknout, když sakra nemám tiskárnu?“
„Nabízela jsem ti, že najdu nějakou menší a ne moc drahou.“
„Já vím, ale nemám tady ani kousek místa. Nezapomeň, že žiju v garsonce. A taky nemám prachy. Při rozchodu s manželem jsem si musela koupit a vybavit všechno, tady byly holé zdi.“
„Dala bych ti ji k svátku,“ namítla Helča.
„Ten byl v únoru a teď máme listopad.“
„Prosím tě, můžu ti dát dárek předem.“
„Stejně se mi nevejde ani na stůl k počítači, nikam, ani na balkon. Neřešitelná situace,“ řekla Danuš a málem se rozplakala.
„To je fakt blbý.“
„Můžu si to akorát číst v mailu. Leda že bych to dala přečíst sestře. Ale v mobilu to ani nepřečte. Kromě toho asi potřebuje papírovou žádanku, aby ji přiložila ke vzorkům.“
„Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Všechno má nějaké řešení.“
„A řekneš mi jaké?“
„Pošli mi ten mail a vytisknu ti přílohu.“
„Aha, to mě nenapadlo. Tak počkej, hned mi řekneš, jestli majlík dorazil.“
Chvilku bylo ticho. Pak vítězně zvolala Danuška: „Máš ho tam!“
„Paráda, hned tam běžím. Mail dorazil, ale přílohu nemá,“ sdělila po chvíli Helča.
„To není možné. Poslala jsem ti to celé.“
„Myslím si, žes místo přeposlat dala odpovědět. Musíš ho poslat znovu. Vyber z nabídky přeposlat. Pak to přijde i s přílohami.“
„No vidíš, to mi nikdo neřekl.“
Po chvilce Helča objevila nový e-mail i s přílohami: „Mám to. Teď vše půjde hladce. Zapnu tiskárnu. Bude to raz dva. Kolik máš těch žádanek? Aha, vidím je. Pět kousků. Zadám první. Zatím se nic neděje. Proč netiskne, je nová, minule chodila jak nabroušená. Zkusím zadat tisk první stránky znovu. Mimochodem, tady se píše, že mají být vytištěny oboustranně. No, uvidíme.“
Chvíli bylo ticho.
„Sakra, pořád netiskne. Dokonce mi píše, že není na wifi. Nechápu. Wifina funguje. Sakra.“
„Je mi líto, že máš takový trápení. Neměla jsem tě obtěžovat,“ litovala Danuš.
„Ne, nic se neděje, dám tiskárně za uši. Nebo si tady nainstaluju tu starou. To víš, nový počítač, nová tiskárna, každý má svou hlavu. Ale nás jen tak nedostanou. Zkusím prozkoumat, proč není na wifině. Spojení svítí.“
Zkusila všechny možné knoflíky na tiskárně. Najednou to napsalo, že není papír.
„Danuš, asi blbnu. Nedala jsem tam papír,“ smála se Helča. „Asi neumí tisknout do luftu.“
„To je vážně divný,“ smála se i Danuš. „Ty se v těch mašinách vyznáš, já vůbec ne. Obdivuju tě.“
„S obdivem počkej, až budeme mít žádanky na papíře. Dodala jsem pár listů, třeba to začne psát.“
Po chvíli zvolala: „Zase nic! Ale já se jen tak nevzdávám,“ prohlásila Helča s úsměvem.
Vyzkoušela všechno možné i nemožné a jen tak mimochodem vypnula tiskárnu a zase zapnula. Zadala do tiskové fronty další stránku. Konečně se tiskárna rozjela. Helča vytiskla pět stran textu, tak jak je potřebovala kamarádka. Nezkoušela tisknout oboustranně, nedokázala se rozhodnout, zda se stránky mají překlápět po délce či šířce. Spočítala přílohy v e-mailu a vytištěné listy.
Slavnostně oznámila kamarádce: „Mám jich pět. Jsou všechny. Pozítří se tady stavíš, jak jsme domluvené, budou tady připravené.“
„Díky moc, jsi zlatíčko. Ani nevím, jak se ti odměním.“
„Prosím tě. O nic nejde. Maličkost. Kdyby se mnou tiskárna nelaškovala, bylo by to ještě rychlejší.“
Za dva dny se sešly. Danuš dostala pět tištěných stránek a byla šťastná.
Za pár dní volala: „Čau, Helčo. Nevím, jak je to možné, ale nemohu najít žádanku, na které je borelia. Mají mi udělat test, v jakém stavu je nález. Tady v těch pěti to není.“
„To je divné. Dala jsem ti pět stran, víc v mailu nebylo. Počkej, mrknu do mailu. Mám dojem, že jsem o borelii četla.“
Za chvilku řekla: „Jasně, stránka číslo tři – imunologické vyšetření. Je to tady. Musíš to mít.“
„Ať koukám, jak koukám, nikde nic. Stránku nazvanou Imunologické vyšetření nemám.“
„To není možné,“ chvíli zírá do blba Helča. „Leda že…“
„Co?“
„No, musela bys mít některou stránku dvakrát.“
„Toho jsem si nevšimla. Počkej, kouknu se.“
Chvíli bylo ticho, pak Danuš zajásala: „Máš pravdu! První stránku mám dvakrát. Ani jsem si toho nevšimla.“
„Moc nejásej! Dvakrát jednu stranu nepotřebuješ. Jen se vysvětluje, jak může jedna strana chybět. Zezačátku jsem asi dala dvakrát příkaz k tisku první strany. Protože to netisklo, vytvořila se tisková fronta. Ani pořádně nevím, kde ji najít. Teď je to fuk, hlavně potřebuješ, abych vytiskla stranu číslo 3. A pak se stavíš? Počkej, jdu na to, abych ti mohla potvrdit, že je stránka na světě.“
Za chviličku se ozvala: „Hurá, mám ji! Paráda. Budeme muset tuhle akci oslavit. Jak vidíš, počítače nejsou tak nudné, jak si někdo myslí. Občas se můžu vzteknout, ale většinou se směju. Aspoň mi není tak smutno, když jsem tady pořád sama.“
Za pár dní se sešly a oslavily tiskařský úspěch.
„Až budeš potřebovat něco vytisknout, není problém, jak vidíš. A ještě máme důvod k oslavě,“ smála se Helča. Se zalíbením se zahleděla na nádhernou kytici anturií, kterou dostala od Danušky.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.