Je středa 1. listopadu 2023 něco před 16. hodinou. V prvém patře obchodního centra Atrium se před knihkupectvím Dobrovský formuje dlouhá řada tvořená všemi generacemi, od cupitajících dětí kolem rodičů po ty, jimž rozverně pobíhat již tolik nejde. Všechny však spojuje jedno: knížka (někdy i ve vícero exemplářích), již třímají v ruce a do níž touží získat věnování od těch, kteří ji stvořili. Co je to za knihu, která vzbuzuje takový zájem?

Jindra Čapek, Zdeněk Svěrák

Na připraveném stole (před nímž se klikatící šňůra lidí zastavuje) spočívá kniha strhující na sebe pozornost nejen svým pro mnohé, kteří vyrostli v dobré víře v existenci roztomile přihlouplých čertů, překvapivým titulem Čerti nejsou, ale také výraznou ilustrací. A za stolem sedí její tvůrci, spisovatel a herec Zdeněk Svěrák a ilustrátor Jindra Čapek, kteří vidouce zástup podpisu chtivých návštěvníků prozíravě vkládají své autogramy do rozevřených knih dříve, než prezentace díla bude zahájena.

Nicméně čas na otevření diskuse nadešel a Pavla Linhartová, jejíž funkcí v nakladatelském domě GRADA, které pohádkovou knihu pod značkou BAMBOOK v letošním roce vydává, je propagace a PR, se po stručném představení obou protagonistů podvečera a přivítání všech přítomných obrací na oba umělce. Nejprve oslovuje pana Svěráka s dotazem, jak se přihodilo, že se do psaní tohoto pohádkového příběhu pustil.

Zdeněk Svěrák připomíná dobu, kdy mu nebylo přáno hrát divadlo, a tak se rozhodl napsat scénář pro pohádku.

„Ale režisérovi, tedy našemu Honzovi, se to nezdálo,“

vzpomíná autor.

Rozhodl se tedy dát odmítnutému scénáři literární podobu. A znovu se ke slovu dostává režisér.

„Knížka by si zasloužila ilustrátora,“

konstatoval a ponořil se do stránek internetu, aby vypátral vhodného výtvarníka.

„Tenhle chlápek by se mi líbil,“

rozhodl, ukazuje na obrázky Jindry Čapka, jehož ilustrace zdobí knihy vydané více než v pětadvaceti jazycích a čtyřech světadílech. Poté už byla řada na redaktorech nakladatelství, aby pana Čapka oslovili. A ten výzvu přijal.

Děj pohádkového příběhu je zasazen do Českého středohoří. Proč právě sem? Tak zní další otázka Pavly Linhartové.

„Když Středohořím jedeme, říkám si: To je pohádková krajina,“

vysvětluje Zdeněk Svěrák.

„Už jen ten sopouch by mohl být cesta do pekla.“

A vjem se stává pomyslným skutkem. Dějová nit pohádky s postavami dobrými i nedobrými, s čerty (kteří zde jsou, třebaže sami tvrdí, že nejsou) i šašky, s okamžiky veselými, ale také smutnými se začíná spřádat na hradě Hakenburk (přejmenovaná to zřícenina hradu Hazmburku), kde se dobro střetává se zlem, aby nakonec – jinak to v pohádkách ani nelze – dobro zlo porazilo. Spisovatel do vyprávění přibírá i děti. Stejně jako na příklad Vladislav Vančura či autoři postmoderních románů také on oslovuje své čtenáře, aby se nad tím, o čem si čtou, zamysleli, vysvětluje („Tady si, děti, musíme upřesnit, co to znamená.“), vtahuje je do děje („Pojďte, zavedu vás do zvláštní krajiny… Vidíte tu bránu?“).

Do děje je pochopitelně vtažen také ilustrátor. „Knížka je velmi vtipná,“ odpovídá Jindra Čapek na moderátorčin dotaz, jak se mu ilustrace tvořily. „Velmi dobře,“ pochvaluje si a poukazuje na okolnost původního formátu: „Protože to byl scénář, už to jsou vlastně obrazy.“ Ke knize vytvořil kromě řady menších osm celostránkových ilustrací, jimiž mistrně a s mimořádným smyslem pro až filigránově vypracovaný detail a s jemně rozehranou barevností doprovodil text pohádky.

A jak je to vlastně s těmi čerty? Jsou, či nejsou? To se bezesporu dozví ti, kteří  se po krátkém povídání nad literárním skvostem opět začínají krůček po krůček přibližovat ke stolku, aby knížku, již svírají v ruce, nechali obohatit o podpisy jejích tvůrců. Nicméně nalézt odpověď na tuto téměř hamletovskou otázku může každý, kdo si knížku Čerti nejsou obstará a nechá se pohltit pohádkovým kouzlem Českého středohoří, jak jej ve svém příběhu a ve svých ilustracích zachytili Zdeněk Svěrák a Jindra Čapek.

Související knihy

Svěrák, Zdeněk

Grada, 2023