Čtení ke kávě: A je jen můj (Blanka Hošková)

A je jen můj

31.10.2023 Blanka Hošková Bez komentáře

Kužel světla protínal tmu a kruhovitě osvětloval bílý papír. V místnosti bylo ticho a drobný vánek poletující venku za pootevřeným oknem čechral záclonu. Jeden z dalších večerů, kdy zase doufala, že přijde. V puntíkovaném hrníčku chladla káva.

Čas se zastavil. Povzdechla si. Napila se hořkého nápoje a rozhodla se, že se půjde osprchovat. Potom ještě chvilku počká a půjde spát. Když se vrátila, voněla mýdlem a čistotou. Pohlédla na bílý list papíru a najednou jí to došlo. Je tady. Konečně. Objímá ji a našeptává. Obchází kolem ní a pomalu se v jejím pokoji rozpíná. Nabízí se jí a ví, že ho neodmítne. Opatrně, velmi opatrně, tak aby ho nevyplašila, se ho snaží uchopit. Je šťastná, že přišel. A zase tak potichu a nenápadně. Jako tenkrát. Jenže dneska hodlá jeho přítomnost maximálně využít. Víc jak minule. Pomalu si s ním začíná pohrávat a její rty se vytvarují do spokojeného úsměvu. Rozehrává s ním hru, kterou už spolu několikrát hráli. Ví, že ho musí maximálně využít. Vyždímat ho. Vysát. Až do úplného vyšťavení. Uchopí ho a začíná se s ním laskat. Otáčí ho ze všech stran a cítí, jak ji zase obohacuje. Stačí pouhá jeho přítomnost a z ní se stává úplně někdo jiný. Je spokojená. Maximálně spokojená. Tak přece se dočkala. Jejich vzájemnost je neopakovatelná. Nechá se jím prostupovat a sama se mu zcela oddává. Nechává se hýčkat a unášet na vlnách, které musí co nejrychleji pojmout, zapamatovat si a uchovat si jejich chuť a význam jednou pro vždy. Dostává se jí pod kůži a ona ho zvedá, vzápětí ho pokládá a svojí dychtivostí se mu dostává až do morku kostí, jeho útroby pitvá do nejmenšího detailu a všechno, všecičko, s čím přišel, si bere. Sobecky, nesmlouvavě a bezohledně. Nevadí mu to. Koneckonců je tady kvůli tomu. A ona je tak šťastná…
Náhlá tenze pominula. Odešel. Jemný vánek si stále pohrává se záclonou a káva v puntíkovaném hrníčku je studená.
Ona stále ještě cítí svůj mírně zrychlený dech z nečekaného setkání a náhlého rozrušení, ale pomalu se uklidňuje a srovnává si myšlenky. Tento večer si bude ještě dlouho pamatovat. Uspokojeně se usmívá a dívá se na stůl. Život je krásný.
V náhlém citovém rozpoložení bere do ruky telefon a vyťukává známé číslo. Její tváře jsou lehce červené, ale v přítmí pokoje je to naprosto bezvýznamný fakt.
„Haló? Haló, Lenka?“
Usmívá se do tmy a hlavou jí proběhne myšlenka, jak je celá tato situace komická.
„Byl tady. Byl tady! Já jsem se konečně dočkala. Je to úžasné,“ chrlí ze sebe nashromážděná slova a její oči se lesknou.
„Kdo?“ nechápe Lenka.
„Co kdo? No, NÁPAD přece. Byl tady. Byl tady a udělal mě šťastnou. Tak ti to prostě volám, protože do rána bych to nevydržela,“ drží v pravé ruce telefon a prsty levé ruky přejíždí po popsaném listu.

Blanka Hošková

Autorka se narodila v Brně. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Během pouhých tří let vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním (Prohrané výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), skrytého alkoholismu (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho). Od roku 2014 vychází její knihy v Nakladatelství JOTA. Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a relaxovat. Jednotlivé příběhy vybízejí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní ve svém životě změnily, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným. Více o autorce můžete najít na jejích stránkách.