Na slovenské knižní scéně se určitě pohybuje více detektivních autorů, než kolik jich známe u nás. Kromě Dominika Dána (Rudý kapitán) lze do této žánrové škatulky přidat i jména Josefa Kariky (Trhlina) či Juraje Červeňáka (Ohnivé znamení) a snad i naturalizovaného Brita Roberta Bryndzu (Ďáblova cesta). Prostě samí muži. Ale znáte nějakou ženu? Pokud jste na tom stejně jako já a tápete, pak si zapamatujte jméno vycházející hvězdy žánru, košické rodačky Barbory Bernátové (*1992). Její prvotina s názvem Dívka v mlze (slovensky 2020) ihned zaujala čtenáře a letos se dočkala také vydání v českém překladu v nakladatelství Metafora.

Mrtvá žena nalezená v chatové oblasti zaměstná košické vyšetřovatele Davida Meiznera a Emu Kopeckou. Není snadné určit totožnost zavražděné, ani zjistit, proč se ukrývala v pronajaté chatě v lesích. Kriminalistům cestu po stopě komplikuje množství podezřelých, které vygeneruje minulost oběti, i Meiznerův vztah k opačnému pohlaví…

Nejlepší na sexu s vdanými ženami je to, že pro ně je společně strávená noc stejně nezávazná jako pro mě. Nenechají vám sedmnáct nepřijatých hovorů, nebudou vám ve dvě v noci zvonit u dveří, ani na vás hystericky pořvávat na ulici. (str. 13)

Autorka čtenáři nepředkládá jen lineárně vedené vyšetřování. Svůj příběh prokládá také kurzívou psanými kapitolami, v nichž se vrací až do osmdesátých let minulého století. Odhaluje v nich poměry v jedné patologické rodině, domácí násilí i zneužívání dítěte.

I když vyšetřování vede pár, Barbora Bernátová sází především na mužského hrdinu. Její kriminalista David však není stoprocentní klaďas. Je to nenapravitelný egoistický sukničkář, který záměrně střídá ženy na jednu noc, přestože zamilovaný je jen do jedné, kterou však snad jako jedinou nemůže skutečně mít. Při svých opileckých eskapádách se však dopouští chybných odhadů, což mu může zlomit vaz.

Mnoho se toho děje nejen při odkrývání stop, ale i při nahlížení do Davidova soukromí. Čtenář tak poznává svého hrdinu z různých úhlů, což vede k tomu, že mu víc rozumí a je ochotný mu tolerovat jeho úlety. Není to totiž žádný papírový Sherlock, ale současný muž z masa a kostí, s obvyklými chybami a místy i šovinistickými názory.

Navíc autorka knihu vystavěla takovým způsobem, že čtenář až do závěru tápe, kdo by mohl být pachatelem. Množství rozesetých indicií je tak matoucí, že ve výsledku jsou podezřelí všichni. O to víc překvapivé se jeví odhalení skutečného pachatele. Nadto napětí během celého vyprávění neklesá, právě naopak, a stimuluje tak touhu čtenáře dospět co nejrychleji na závěr.

Proto není divu, že se Dívka v mlze dočkala pokračování s názvem Špina (2022) a jméno Barbory Bernátové se usídlilo na výsluní slovenského detektivního nebe. A já se těším na překlad druhé knihy s detektivem Davidem Meiznerem. Jsem zvědavá na vývoj jeho soukromého života i na zápletku, kterou spolu s ním budu moci rozplést…

Související knihy

Bernátová, Barbora

Metafora, 2023