Knihu Coco Pinchardová: Následky lásky a sexu vydalo
nakladatelství Cosmopolis.

Pondělí 2. ledna

Jsem smutná. Je po Vánocích a po svátcích celkově. Byly to naše první novomanželské Vánoce a bylo to skvělé. Jednoduché a romantické. Žádný stres, žádná panika, žádná televize, žádné nekonečné večírky s lidmi, které ani neznáme, a hlavně žádní příbuzní. Vím, že nejspíš zním hodně asociálně, ale vůbec to není pravda, jsem od toho daleko. V duchu jsem si spočítala, že za čtyřiačtyřicet let své existence na této krásné planetě jsem v tomto domě uspořádala dvaadvacet vánočních obědů! Rodina mého bývalého manžela se sem každoročně stahovala na celých (velmi dlouhých) deset dní. Moje tchyně Ethel zkritizovala všech dvaadvacet krocanů, které jsem v potu tváře upekla. za ty roky se odhehrálo nejméně dvaadvacet hádak a klání o televizní ovladač a dvaadvacet neuvěřitelně agresivních her Monopoly.
Chyběl mi však můj chlapeček Rosencrantz. Byl na dvoolené s přáteli na Ibize. Ani mi nezavolal, ale na Instagramu byl velmi aktivní. Zveřejňoval jednu fotku za druhou. Fotky zalité sluncem byly plné mladých lidí, kteří juchali a spoře odění se bavili. Za pár dní byl na tolika večírcích jako já v Londýně za celý rok.

Úterý 3. ledna

Nad dvířky kuchyňské linky se vynořila Ethelina hlava zabalená do průsvitné pláštěnky. Obě jsme se tak vyděsily, že jsme začaly vřískat jako v opeře.
„Kurník,“ musela se opřít o zeď. „Skoro mě z tebe trefil šlak.“
„Co tady děláš?“ zeptala jsem se a hlas se mi stále třásl.
„Odky ste tydle prdlouši jehovisti? Něco jsem propásla?“
„Nejsme, myslela jsem, že jsi zloděj. Chtěla jsem ho tím vyděsit…“
Ethel vykulila oči: „Já bych na něj zahulákala, že mám vzduchovku.“
„Jak ses dostala dovnitř?“
„Klíčem, jak asi?!“
Jakým klíčem?“ překvapilo mě to.
„No mým!“ V ruce držela staré zaprášené kávové filtry, které vyhrabala z pultu.
„Coco, nedívej se na mě takhlenc, přeces mi ten klíč sama dala!“
„Kdy?“
„Noooo, to už je dávno, tak daleko si to nepamatuju… v devadesátých letech? V devadesátým prvnim? Když vykopli tu naši bronzovou dámu, Thatcherovou?“
„Ethel, za prvné, Thatcherová byla Železná lady, a za druhé, nemůžeš se sem jen tak vplížit, kdykoli se ti zachce. Ještě jsme se sem ani nenastěhovali…“
„Tys mi ten klíč dala!“
„No, jenže od té doby se toho stalo opravdu hodně. Měla jsi klíč, protože jsem byla provdaná za tvého syna. Ale to už není pravda, že?“
„A kdo za to asi tak může?“
„Přesně tak. Jeho chyba, Ethel. Jeho…“ Uraženě se zasmála.
„A laskavě to téma už nevytahuj, nemám na to, abych se k němu posté vracela!“
„Super, mám teda jinčí téma. Takhle se producíruješ před svým novomanžílkem? Jsi vdaná ani ne pět minut a už vypadáš jako jeho staropanenská starší sestra,“ mávla kávovými filtry a vyčítavě se na mě podívala.
„Ještě jsem se nestačila obléct,“ stáhla jsem si tričko pod zadek.
„Takhle chceš nalákat tygra na svoji veverku?“
Raději jsem to ignorovala.
„Ještě jsi mi neodpověděla na otázku. Co tady proboha děláš?“
„Biskupskej chlebíček,“ zamumlala Ethel.
„Biskupskej chlebíček?“
„Organizujeme tenhleten čtenářskej klub,“ řekla s hrdostí a vážností. „A chtěla jsem svejm klubařům nabídnout sherry a chlebíček, ale prostě je neumim sehnat. Nemaj je nikde.

****

„Bejt tebou, mazala bych si to k doktorovi, pusinko.“ Otevřela jsem jí dveře. „Přinde mi to, jako bys byla v tom přechódu.“
„Nejsem v žádném hormonálním přechodu!“ vyjela jsem na ni s hrůzou v očích.
„Kdy naposledy sis sedla do jahod?“ zeptala se Ethel a konečně vyšla z domu.
„Do toho ti nic není.“
Tehdy jsem si uvědomila, že své dny jsem měla naposledy… v listopadu?!
„Menopauza, zlato,“ zavrtěla přemoudřele hlavou. „Nemáš se za co stydět, má milá. Tadlencta menopauza měří všem stejně, a nakonec nás všecky dožene.“
„Prosím tě, mohla bys mi vrátit klíč?“ Znechuceně mi ho položila na dlaň natažené ruky a naštvaně zamířila ven. „A já tedy rozhodně nejsem v menopauze!“ křikla jsem na ni.
„Tak to ti gratuluju, drahoušku,“ vykulila oči. „Tak to musíš bejt zbouchnutá!“ Práskla brankou a zmizela na ulici.
Vrátila jsem se do obývacího pokoje a snažila se vybalit pár krabic, ale nemohla jsem se soustředit. Stále jsem slyšela Ethelin hlas:
„Tak to ti gratuluju, drahoušku, tak to musíš bejt zbouchnutá!“ Úplně vyděšená jsem popadla kabát, rychle došla do lékárny u nádraží Marylebone a koupila si těhotenský test. Cítila jsem se strašně trapně.
Kupuju si těhotenský test?! Je mi čtyřiačtyřicet a mám syna, který má na krku dva a půl křížku. To bude menopauza, uvažovala jsem ve frontě na zaplacení, ale kus hrdosti ve mně tajně doufal, že jsem ve svém věku stále plodná, alespoň tak plodná, že jsem téměř plodná. Pozorovala jsem, jak mi prodavačka u pokladny připravila modrou krabičku s těhotenským testem a pak si vzala mou kreditní kartu k zaplacení. Co si o mně asi tak myslela? Kupuje to pro sebe, nebo pro svou dospívající dceru? Došlo mi, že tak jako tak jsem pro ni matka nebo babička ve středním věku.

Můžete si stáhnout kompletní ukázku.

————————————

Přečtěte si také náš rozhovor s autorem.

————————————

O autorovi

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již prodaly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. Dívka v ledu je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I jeho další pokračování Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně a Smrtící tajnosti se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih. Stejně úspěšná byla i série případů nové hrdinky Kate Marshallové, ženy s pohnutým osudem a silným smyslem pro spravedlnost, kterou jako novou vyšetřovatelku představil v knize Kanibal z Nine Elms. Kromě těchto dvou sérií je taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové a Coco Pinchardová: Moje tlustá opilá svatba.

Zdroj informací: Cosmopolis

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Bryndza, Robert

Cosmopolis, 2023