Dne 11. září 2023 představila Hana Lamková  v Radiocafé na Vinohradské třídě svoji v nakladatelství Vyšehrad právě vydanou knihu O Vinohradech kdysi královských. Příběhy z bulvárů i zákoutí. Autorka, „první dáma černého divadla“, svým povoláním loutkářka, která v oboru pracovala coby herečka, režisérka, realizátorka loutek a která spoluzaložila divadelní soubor známý pod názvem Černé divadlo, se svému „řemeslu“ nezpronevěřila ani během tohoto podvečera. Zcela bravurním způsobem a kultivovaným smyslem pro harmonickou dramaturgii propojila jednotlivé části setkání nad svou knihou.

V krátkém úvodu zaznělo poděkování odpovědné redaktorky publikace paní Ireny Tatíčkové za radost, kterou jí práce s paní Lamkovou a nad textem knihy přinesla. Poté režii téměř hodinového programu do svých rukou pevně uchopila  Hana Lamková.  Koncipovala jej jako sled literárních a hudebních pasáží, tematicky na sebe navazujících. Předcházelo mu autorčino vyprávění o tom, co ji přivedlo k napsání knihy O Vinohradech. Její zárodek vznikl v roce 2006, když obyvatelé domu číslo 62 v Mánesově ulici si uvědomili, že tomu bude sto let, kdy byl postaven. Tehdy se paní Lamková rozhodla, že napíše útlou knížečku, kterou sama vytiskne, sváže a „rozdá lidem v baráku“. Nestihla ji však sešít a text o 30 stránkách se ocitl v šuplíku. Rozpomněla se na něj, když se na ni obrátila paní Tatíčková, zda by nenapsala knížku o Vinohradech. Z třicetistránkového spisku se postupem času a pilnou prací stala objemná kniha čítající téměř pět set stran. A ukázkami z ní, vybranými dle autorčiných slov „kapitola sem kapitola tam“, ji představila v Radiocafé přítomným posluchačům. Nicméně vůbec ne nahodile, nýbrž s precizně promyšleným záměrem obsahově sladit slovo s hudbou.

První text autorka vybrala z kapitoly, v níž vzpomíná na dobu, kdy ve svých třech letech vstoupila do mateřské školky, kde se o děti starala také slečna učitelka Olga Putzkerová. Ta slyšíc malou Hanku recitovat básničku, pozvala malou dívenku do dětského souboru Českého rozhlasu, v němž Hana hrála a zpívala až do začátku války. Jak důkladné hlasové průpravy se jí v souboru dostalo, je zřejmé i po tak dlouhé době, která od těch let uplynula; přednes si paní Lamková i do vysokého věku zachovala dokonalý. K mateřské školce se vázala i první živá hudební ukázka. Zpěvačka Eva Suková, přezdívaná „Blondýna“, za vlastního doprovodu na kytaru zazpívala svoji autorskou píseň Strach.

zleva Eva Suková, Irena Tatíčková, Hana Lamková, Simona Chalupová

Následovala vzpomínka na „nejslavnějšího vinohradského rodáka“ Jana Masaryka viděného nejen očima Hany Lamkové, ale také jeho přítelkyně, americké  spisovatelky Marcii Davenportové. Oba spojovala láska k hudbě a právě k ní se vztáhla i citovaná ukázka z autorčiny knihy Too Strong for Fantasy. A k hudbě, respektive k hudebním nástrojům, se vázala také píseň Evy Sukové Odvaha.

„… z našeho domu za Protektorátu odcházely židovské rodiny. Těch bylo na Vinohradech od samého začátku hodně. Zejména se sem stěhovaly poté, co došlo k asanaci starého židovského ghetta v centru Prahy. Když byly Královské Vinohrady ještě samostatným městem, měly nejvíc židovského obyvatelstva ze všech měst v českých zemích.“

Evě Weilové, jejíž rodina nalezla smrt v nacistických koncentračních táborech a která se do domu číslo 52 po válce nastěhovala, její životní pouti je věnována kapitola Daleká cesta z Libně na Vinohrady, z níž byly vybrány další ukázky. Píseň, která po nich zazněla, nesla název Výprava.

Poslední rozpomínání bylo svázáno s osobností Jaroslava Jakoubka, šansoniéra, básníka a skladatele, jemuž byla na domě číslo 68 v Mánesově ulici, kde žil, odhalena pamětní deska. Četba pasáží týkajících se Jaroslava Jakoubka z knihy Hany Lamkové byla prokládána unikátními záznamy jeho písní: nahrávka je velmi vzácná, jelikož málokdy své skladby autor sám nazpíval a také sám hrou na klavír doprovázel.

Završením večera pak bylo symbolické pokřtění knihy, jejíž kmotrou se stala ředitelka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi paní Simona Chalupová.

Související knihy

Lamková, Hana

Vyšehrad