Zná ho celý svět. Je jedním z nejúspěšnějších tenistů všech dob. Všechny čtyři grandslamy vyhrál v pouhých čtyřiadvaceti letech. To se dosud nikomu nepovedlo.
Rafael Nadal je mladým, světově uznávaným tenistou, který vyhrál vše, co mohl. Málokdo však ví, že nechybělo hodně a vídali bychom ho místo na tenisových kurtech na fotbalovém hřišti. A kdyby si mohl vybrat tým, za který by chtěl hrát, neváhal by ani vteřinu. Zbožňuje Real Madrid.
Knihu Rafa: Můj příběh od Johna Carlina vydalo nakladatelství XYZ v roce 2012.
John Carlin společně s Rafaelem Nadalem, jeho rodinou a týmem, se kterým spolupracuje po celou svou tenisovou kariéru, vytvořili knihu, která nenechá chladným ani toho, kdo o tenisu ví jen to, že se při něm používají rakety.
Příběh „Rafy“, jak je veřejností přezdíván, se netočí jen kolem jeho tenisových úspěchů a neúspěchů. Přesto se může zdát, že celou knihu provází vyprávění jeho pocitů, které zažíval při finále Wimbledonu v roce 2008 nebo finále US Open v roce 2010. Právě v roce 2008 se mu splnil jeho životní sen. Vyhrát Wimbledon. Ostatní už je jen bonus. Na druhou stranu je pro tenistu taktéž důležité vypovědět něco o své rodině, pomocném týmu a nejbližších přátelích, a v neposlední řadě o svých zraněních, která mohou kdykoliv ukončit jeho úspěšnou tenisovou kariéru. Proto, jak sám Rafael Nadal v knize říká: „Každý zápas hraju a užívám si ho tak, jako by byl můj poslední.“
Je však nutné poznamenat, že Rafael působí jako zázračné dítě s téměř nadpřirozenými schopnostmi. Přestože se v knize několikrát nechává slyšet, že rodina i všichni obyvatelé Mallorky, která je jeho rodištěm, jeho úspěchy nevyzdvihují, nikdy je neslaví a trenér, jenž je zároveň členem rodiny, mu neustále připomíná, že v žádném případě není dokonalý a má stále co zlepšovat, nelze si nepovšimnout, že i přes všechny tyto řeči je vykreslen v dokonalém světle. Výjimečná soutěživost, neuvěřitelná schopnost soustředění atd. Je ale skvělým tenistou, a tak není důvod mu žádnou z těchto vlastností nevěřit. Ovšem už v době, kdy chodil ještě na základní školu a mohl si užívat s kamarády skvělé léto, věděl, že aby byl dokonalý, musí se právě této zábavy vzdát: „Můj otec, který mě nikdy neviděl tak zasmušilého, se mě snažil rozveselit. Řekl: ‚No tak. O nic přece nejde. Nemáš důvod cítit se špatně. Nemůžeš pokaždé vyhrát.‘ Nic jsem na to neříkal. Nedokázal mě vytrhnout z mé chmurné nálady. A tak pokračoval. ‚Podívej. Strávil jsi fantastické léto se svými přáteli. Měj z toho radost. Nemůžeš mít všechno. Nemůžeš být otrokem tenisu.‘ Myslel, že mi předkládá přesvědčivé argumenty, já jsem však propukl v pláč, což ho šokovalo ještě více, protože jsem nikdy neplakal. Ne tehdy. Trval na svém. ‚No tak, prožil jsi báječné léto. Copak to nestačí?‘ ‚Ano, tati,‘ odpověděl jsem, ‚ale všechna ta legrace, kterou jsem si užil, nedokáže vyvážit bolest, kterou teď cítím. Už nikdy se tak nechci cítit. ‘“
Těmto slovům není lehké uvěřit. Že by byl Rafael Nadal až tak chytré dítě? Už jako malý si stanovil jasné plány do budoucna? Možná. Nakonec tomu stejně uvěříme. Jeho talent je omílán neustále dokola, dokud tomu neuvěří i ten největší skeptik. Jeho celoživotní odříkání ho přeci vyneslo až na samý vrchol tenisové kariéry.
Možná v knize najdete i momenty, především při popisu jeho finálových utkání, kdy budete mít pocit, že na kurtu stojíte vy a právě vy jste blízko toho, abyste vyhráli Wimbledon nebo získali čtvrtý grandslamový titul a dosáhli jste tak zlatého kariérního grandslamu (to znamená, že vyhrajete všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon, French Open, US Open, Australian Open a taktéž získáte zlatou medaili z olympijských her).
Pro ty, kteří hrají tenis, je kniha skvělou příručkou, jak zvládat psychickou hru, kterou hráči při každém zápase podstupují, čemu se vyvarovat a čeho naopak docílit. Ti, kteří sledují tenis v televizi, se mohou více dozvědět nejen o Rafaelu Nadalovi, ale i o Rodgeru Federerovi nebo Novaku Djokovićovi. Pro všechny, kterým se kniha dostane do ruky, však bude napínavým čtením, při kterém prožijí pocity zoufalství i naprostého štěstí. Stejně jako Rafael Nadal. A možná že i ten, kdo tenis nesleduje, nyní začne. Na kurtech většinou vidíme jen hráče soustředěné, plné energie, nebo naopak někoho, kdo je na pokraji svých sil a svou mysl nechává ovládat buď myšlenkami na vítězství, nebo na prohru. I těmito fázemi si Nadal prochází, ale za jeho osobou se skrývá mnohem víc. Není tím člověkem, kterého vídáme na televizních obrazovkách. A po přečtení knihy Rafa: můj příběh si víc než kdy jindy potvrdíme pořekadlo, že nic není takové, jak se na první pohled může zdát.
Související knihy
Rafa: Můj příběhCarlin, John
XYZ, 2012
Pan Hráč, který si na nic nehraje. Má ohromnou úctu k soupeři a velice bojovného ducha. Jeden z mála sportovců, kterému dosažené úspěchy nestouply příliš do hlavy. Mimo tenisové kurty je stále skromným Malorčanem, který v kruhu jeho mnohačlenné rodiny prožívá všechny slasti vítězství i strasti porážek. Jeho tým a rodina mu dodává sílu a duševní klid, který je stejně důležitý k vítězství jako trenink nebo kondiční dril.
Co se týče knihy. Kniha mi ve spousta věcech změnila pohled na Rafu. Kompoziční řešení knihy je výborné. Prolínání asi největšího zápasu Nadalovy kariéry skoro celou knihou – finále s tenisovým virtuozem a mistrem Velkým Rogerem ve Wibledonu roku 2008 – je dobrým kompozičním řešením, které je pro čtenáře velmi atraktivní. U knihy jsem se nenudil a byly chvíle, kdy jsem se vžíval do Rafovy hlavy a kdy jsem prožíval vypjaté tenisové momenty s ním.
Knihu všem vřele doporučuji.