Rozhovor se spisovatelem Štěpánem Javůrkem

„V Krušných horách jsem doma a mám to tu nade vše rád,“ říká spisovatel Štěpán Javůrek

23.5.2023 Martina Hradilová Bez komentáře

Úspěšný román Štěpána Javůrka Sudetský dům by se již brzy měl dočkat vydání druhého dílu. Román se stal čtenářsky velmi úspěšným a vy si teď můžete společně s námi přečíst rozhovor s autorem, který svá díla s oblibou zasazuje do prostředí milovaných Krušných hor.

Štěpán Javůrek se narodil v roce 1987 v Ústí nad Labem. V dospělosti se pak usadil v Chodově nedaleko Karlových Varů a později se tam také oženil. Od roku 2021 mu v nakladatelství MOBA vyšly tři romány a v blízké době vyjde také pokračování jeho úspěšné knihy Sudetský dům.

Pane Javůrku, pokud vím, tak Vaše původní povolání nemá přímou spojitost s literaturou. Prozradíte, čím původně jste? A kdy se zrodila první myšlenka napsat román?

Do nedávné doby jsem pracoval na manažerské pozici ve strojírenství. Od letošního ledna působím jako ředitel Destinační agentury Krušnohoří, takže se mi vlastně můj největší koníček stal zaměstnáním. A co se týká první myšlenky napsat román, ta přišla už dávno před mnoha lety. Od nápadu k realizaci to sice byl kus cesty, nakonec se to ale povedlo.

Vaše první vydaná kniha nebyl román Nebe nad Perninkem (i když to tak mnohdy působí), ale kniha Chaloupky, která vyšla už v roce 2020 samonákladem. V jak velkém nákladu?

Původně jsme knihu vydali v počtu 300 kusů. Toto vydání, které jsme začali prodávat v Informačním centru v Nejdku, však zmizelo během pár dní, a tak se dělal první dotisk. I ten byl brzy rozebrán. Tiskli jsme pak knihu v původním vydání ještě několikrát. Přibližně po roce jsme se pak dohodli s nakladatelstvím MOBA, že knihu vydají pod svými křídly.

V roce 2021, už u nakladatelství MOBA, vyšel román Nebe nad Perninkem i výše zmíněné Chaloupky. Vzniklo nové vydání Chaloupek díky úspěšnosti knihy, nebo kvůli rozhodnutí nakladatelství?

Na začátku roku 2021 jsem se dohodl na spolupráci s nakladatelstvím MOBA. V plánu bylo nejprve jen vydání knihy Nebe nad Perninkem, díky úspěchu knihy Chaloupky u čtenářů jsme se ale nakonec s nakladatelstvím rozhodli, že knihu Chaloupky vydáme druhým vydáním pod jejich křídly.

Nebe nad Perninkem bych do určité míry zařadila mezi čtení pro ženy. Přemýšlíte při psaní příběhu i Vy nad tím, které čtenáře by kniha mohla více oslovit?

Přiznám se, ač to může znít sobecky, že knihy vždycky píši především sám pro sebe. Vždy se pustím do tématu, které mě zaujme a které mám potřebu zpracovat. Od svých knih neočekávám nic jiného než to, že udělají radost mně, že se při jejich tvorbě leccos dozvím, že s psaním příběhu strávím příjemný čas. Když se pak kniha líbí i čtenářům, je to samozřejmě moc příjemný bonus navíc.

Vy sám jako čtenář rozlišujete „knihy pro ženy a pro muže?“

Osobně si vybírám knihy buď podle svého oblíbeného autora, případně tématu, které mě zajímá, nebo podle anotace knihy. Když píši, tak nejsem schopen sám číst, ale jakmile knihu dopíši, tak čtu jako zběsilý.

Jaký jste jako čtenář? Po které knize sáhnete?

Jak jsem říkal, čtu, když dopíšu. A protože jsem odevzdal rukopis minulý týden, hned jsem běžel do knihkupectví a zásobil se novými knihami. Takže teď mám na stole svého oblíbeného Tonyho Parsonse a po něm mě čeká Les v domě od Aleny Mornštajnové, životní příběh mé oblíbené zpěvačky Hany Hegerové, nebo Mlhy na blatech od Karla Klostermanna. Docela pestrý výběr, že?

To tedy skutečně je a věřím, že poslouží i jako inspirace pro mnoho dalších nadšených čtenářů. Ale zpět k Vašim knihám. Román Chaloupky byl hodně úspěšný. Zachytila jsem ale i občasnou „kritiku“ za údajnou podobnost obálky s knihou Šikmý kostel. Máte jako autor představu, jaká by obálka měla být? A máte vůbec možnost ovlivnit konečný výsledek?

Ta kritika na podobnost obálky se objevila poté, co byl představen první návrh v zeleném provedení. Upřímně, i já jsem se trochu vyděsil a hned jsem upozornil nakladatelství, že mně zelené provedení nepřijde vhodné. Nakonec jsme obálku udělali v modrém provedení a tam už si myslím, že žádná podobnost není. Jinak ke konečnému provedení si mohu říct své, většinou ale důvěřuji lidem v nakladatelství, že vědí, co dělají.

Troufám si říct, že Sudetský dům, zatím poslední kniha, která vyšla, je čtenářsky nejúspěšnější. Vnímáte to stejně?

Podle měřitelných statistik asi nejúspěšnější je, nicméně každý čtenář má své preference, některá kniha mu k srdci přiroste víc než jiná. Ale ohlasy na Sudetský dům jsou asi nejpříznivější.

Můžete své (zatím) tři knihy jako autor nějak porovnat, řekněme co se týká ohlasu čtenářů? Nebo je to jako s dětmi, že by se srovnávat nemělo?

Jo, je to jako s dětmi. Já jsem všechny své knihy psal nejlépe, jak jsem toho byl v danou dobu schopen. A že nejsou dokonalé? Žádná dokonalost přeci v životě neexistuje. A honit se za ní by byla ztráta času.

Vaše knížky spojuje jedna věc — oblast Krušných hor. Je to pro vás důležité s ohledem na to, že odsud pocházíte, nebo to má ještě jiný význam?

Často se mně lidé ptají, proč píši právě o Krušných horách. Odpověď je jednoduchá. Jsem tady doma a mám to tu nade vše rád. A tak se snažím naše hory propagovat a přibližovat jejich zajímavou historii i krásnou přírodu lidem. Krušné hory jsou tajemné, syrové, krásné. Stojí za to je navštívit.

A proč právě Sudety? Je s tím spojen nějaký osobní rodinný příběh?

Téma Sudet jsem zvolil právě proto, že na území bývalých Sudet žiji. A jejich příběhy, historie a osudy mě fascinují. Jakoby se do příběhu Krušných hor a Sudet otiskly celé dějiny 20. století. A jeden rodinný příběh se zde také najde. Můj pradědeček, Jiří Smolík, musel v roce 1938 utéct z Háje u Duchcova, aby nemusel rukovat do wehrmachtu. Po válce se s babičkou vrátili a zabrali si ve Skoroticích u Ústí nad Labem dům po Němcích.

Letos by se Sudetský dům měl dočkat druhého dílu, a dokonce by měl být i třetí díl. Můžete alespoň naznačit, kdy se dočkáme třetího dílu? A bude poslední?

Druhý díl trilogie Sudetský dům jsem dopsal právě v minulém týdnu. Jsem rád, že je příběh konečně hotový a budu jej moci brzy představit čtenářům. Poslední díl plánujeme na příští rok. Mělo by to být celkové završení příběhu vsi Skláře a jejích obyvatel.

Máte už nějaké další literární plány po této sérii?

Plánů mám spousty, jen bych potřeboval více času, abych je všechny zrealizoval. Chystám se na sérii knížek o Krušných horách – budou to skutečné příběhy lidí, míst a událostí z regionální historie, doplněné množstvím zajímavých fotografií. A pak bych také rád vydal jednu veselou knihu, protože těch smutných už bylo dost. Láká mě pustit se do jednoho těžkého příběhu z 90. let. No zkrátka, je toho dost.

Jaký je Štěpán Javůrek jako „obyčejný člověk,“ a ne jako spisovatel?

Přesně, jak je to v otázce. Je obyčejný. Chodí každý den plavat, běhat, čte knihy, věnuje se rodině, občas si vyrazí s přáteli někam ven a většinu volného času tráví v Krušných horách. Jo a taky jsem šťastný. To je totiž důležité – být šťastný.

Autorovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších spisovatelských úspěchů.

Fotografie v článku: web autora

Doporučení:

Share