Čtení ke kávě: Velikonoce (Hana Militká)

Velikonoce

11.4.2023 Hana Militká Bez komentáře

Pětiletá Adélka se ptá babičky: „Babi, proč se vlastně nechají holky mlátit od kluků na Velikonoce? Ve školce nám paní učitelka říkala, že dneska se násilí na dětech trestá vězením.“ Visí na své milované babi dychtivýma očima.

„No, víš, jak bych ti to jen řekla. Kluci nemlátí nikoho doopravdy. To je všechno jenom jako…“
„Ale proč se to dělá, když je to jenom jako?“
„Kdysi to naši předkové zavedli z radosti, že zima skončila a vrací se k nám sluníčko,“ tápe babi.
„No ale přece…,“ přemýšlí dívka jako o závod, „když mám radost, nikoho nemlátím…“
„Něco na tom je,“ přikývne babi.
„A taky nevím, jestli tohle mlácení vymysleli opravdu naši předkové. Proč se to dělá i u sousedů? Oni mají přece jiné předky. Paní učitelka nám nedávno vysvětlovala, že naše babičky a prababičky jsou naši předkové. Ale myslím si, že Jirka od sousedů má úplně jiné babičky. Nebo jsi i jeho babička?“
„Ne, nejsem jeho babička. Má samozřejmě svoje babičky.“
„A kolik má vlastně babiček?“
„Většinou mají děti dvě babičky,“ vysvětluje poněkud nervózně. „Musím rychle dovařit oběd, než přijde tvůj táta domů. Víš, že si potrpí na čerstvé jídlo.“
„Babi, a táta má taky dvě babičky, nebo to mají jenom děti?“
„Jenom děti,“ vyhrkne babi, nemá čas dál sledovat tok myšlenek své hloubavé vnučky kvůli práci s obědem.
„A kam se pak ty babičky ztratí?“
„Jaké babičky?“
„No od dospělých…,“ znejistí Adélka.
„Adélko, nezlob, nemůžu si s tebou dál povídat. Běž si hrát s panenkou.“
„Ráda si s ní hraju. Jenže ona mi nikdy na nic neodpoví. Taťka taky ne. Mamka věčně není doma, jak říká taťka. Zbýváš mi jen ty. Musím se přece učit. Nebo chceš mít hloupou holku?“
„Ty nejsi vůbec hloupá. Přemýšlíš o věcech. Moc se mi to líbí. Víš, že si s tebou ráda povídám. Někdy ti odpovím na všechny otázky. Zapiš všechny a někdy je probereme.“
„Ale, babi, ve školce se neučíme psát. Číst některá písmenka umím, ale zapsat si otázky ještě ne.“
„Promiň, zapomněla jsem, že jsi ještě maličká. Máš nápady jako dospělá…“
„Opravdu? Babi, víš co? Pomůžu ti vařit. Půjde nám to spolu krásně. Co říkáš?“
„Máš pravdu. Ale teď mám opravdu veliký kalup.“
„Babi, a co to je kalup?“
„To je… No prostě spěchám.“
„Někam jdeš?“
„Ne, musím dovařit oběd. Táta se objeví každou chvíli.“ Dobře znala svého zetě. Je puntičkář. Chce mít všechno připravené, sotva vstoupí do dveří. Velmi znervózněla.
„A, babi, co si myslíš, kam odchází sluníčko, když u nás není? A proč se zase vrací? Když někoho opustím, znamená to, že ho nemám ráda a nebudu se vracet. To dá přece rozum,“ zakončila svou zvídavou skoro hodinku složitou úvahou.
Babi popadla vnučku za ruku, posadila ji před televizi, kterou zapnula. „Nějak ztrácím nervy,“ prohodila.
„Pomůžu ti je najít, nikam jsi celou dobu nešla. Musí být tady. Jak vypadají?“
„Co říkají v televizi?“ zeptala se babi, aby odvedla řeč.
Adélka zesílila zvuk.
Hlasatelka právě přála všem divákům veselé Velikonoce a hodně zábavy při pomlázce.
Adélka televizi ztlumila: „A je to tady. Mluví o pomlázce…“
Prudce se otevřely dveře a stál v nich táta.
„Tati, tati, že mě nebudeš mlátit pomlázkou?“ smála se na něj Adélka.
„Kdepak, zlatíčko moje, tebe nikdo nesmí uhodit ani symbolicky.“
„A co je symbolicky?“
Otec zalapal po dechu. Nebyl připravený na výklad složitého významu slova symbolicky. Proto se obrátil na svou tchyni: „Doufám, že je uvařeno,“ oznámil.
„Karlíčku, vydrž ještě deset minut,“ pokorně zaprosila tchýně.
„To jsem si mohl myslet! Možná půjdu do hospody, tam mají uvařeno vždycky!“ zasedl ke stolu a začetl se do novin.
„Babi, nebuď smutná. Máme Velikonoce. I v televizi říkali, že se musíme veselit.“
„Jo, musíme!“ objala vnučku a skryla pár drobných slz. Pomyslela si: „Čert mi byl dlužný celé Velikonoce. Proč jen dcera musela odjet zrovna dneska.“
„Adélko, za chvilku si dáme prima oběd. Všichni i s tatínkem si pochutnáme. A budeme na dnešní den vzpomínat rádi.“
„Ano, babi. Krásně jsme si popovídaly.“
Po chvíli se nesměle zeptá: „Tati, proč kluci mlátí holky pomlázkou?“
Karel se nenechá vyrušit od čtení novin, jen na půl pusy pronese: „Oni je nemlátí, chtějí je omladit.“
„Co to je omladit?“
Karel vzdychne: „No, prostě ze starých udělají mladé.“
Adélka chvíli přemýšlí: „Tati, já jsem mladá, nebo stará?“
Táta se proti své vůli zasměje: „Ty jsi naše mláďátko!“ Dokonce vstane a políbí dceru do vlasů.
„Pak mě ale nikdo nemusí mlátit, aby mě omladil, že?“
„Určitě ne!“ pronese Karel rozhodně. „Na nic se dál neptej. Jde mi hlava kolem. Vezmi panenku a hraj si s ní.“ Znovu a rozhodně roztáhne noviny a čte.
Adélka koukne na babi. Vidí, že ani tam nepochodí s dalšími otázkami. Vezme si panenku, naplácá jí na zadek a řekne: „Nejvyšší čas tě omladit. Podívej se na sebe, jak vypadáš! Budeš jako nová. Velikonoce jsou prima.“

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.