Knihu Zbabělci a vrazi vydalo nakladatelství Cosmopolis.

„Nechej mě čekat s tebou, můžu pomoct.“
„Nepřichází v úvahu, tohle je moje záležitost.“ Ketelhut, soused a zároveň majitel domu, ve kterém Peiperovi bydleli, mu nabízel nocleh ve svém mlýně. Joachim ho s díky odmítl. Odmítl i jeho další nabídku, že na útočníky budou čekat společně. Nechtěl přítele vystavovat nebezpečí. Erwin Ketelhut, bývalý důstojník SS a vynikající voják, by mu při obraně jistě byl nápomocný. Joachim ale věděl, že tuhle záležitost musí vyřídit sám. Kolem osmé večerní se Ketelhut dlouhým pohledem rozloučil a odešel. Slíbil ale Joachimovi, že bude jeho dům sledovat ze svého mlýna, který ležel nedaleko. Joachim si uvařil čaj a s puškou položenou na klíně se usadil na křeslo na verandě. Neměl tušení, co se bude dít. Byl však pevně rozhodnutý bránit se do posledního náboje. Ještě jednou. Naposledy.

***

S trhnutím se probudil, a když ve zpocených rukou ucítil zbraň, trochu ho to uklidnilo. Pažba mu prokluzovala mezi křečovitě sevřenými prsty. Povolil stisk a podíval se na hodinky. Ukazovaly
hodinu po půlnoci. Jak jsem mohl usnout na hlídce? Už mu bylo přes šedesát a s věkem se bojovalo jen těžko, to byl ten největší nepřítel ze všech. Joachim pozvedl zbraň a přes hledí pozoroval pozemek. Pak se ozvalo zakňučení. Všichni tři jeho psi se mu strachy krčili u nohou, srst naježenou, ocasy stažené mezi nohama. To jim nebylo podobné. Kdesi na konci zahrady se ozval šramot, keře u řeky, ohraničující konec pozemku, se s šelestem zavlnily. Panovala bezvětrná noc a keře teď skutečně vypadaly jako keře. Ale někdy, když se zvedl silný vítr, ožívaly a měnily se v hladové nestvůry, představující démony pronásledující Joachima za všechny ty hrůzy, jichž byl svědkem. Tu noc však vítr nefoukal. Joachimovi se silně rozbušilo srdce, tak vzrušený nebyl od pádu Francie ve čtyřicátém roce. Keře se znovu pohnuly a Joachimovi se zdálo, že mezi nimi zahlédl srst. Ano, musela to být šedá srst. Podél řeky se křovinami prodíralo nějaké zvíře. Joachima napadlo, že by to třeba mohla být vysoká. Minulý měsíc střelil srnce, který se zatoulal na jeho zahradu.
„Srnci nemají šedou srst, hlupáku,“ napomenul se.

***

Nový krajský ředitel, plukovník Pavel Jindřich, při svém uvedení do funkce vyhlásil Pérákovi válku. V Česku se vystřídalo mnoho policejních expertů z několika zemí. Nic ale nepomohlo, oběti přibývaly stejně rychle, jako padaly hlavy na nejvyšších místech v řadách policie. Když se vraždící přízrak přesunul na Moravu, byl utvořen speciální tým, v jehož čele stanula vycházející hvězda brněnské kriminální policie, čerstvě povýšený kapitán Leoš Baxa.
Ten se od samého počátku netajil svou nenávistí k Pérákovi a u části veřejnosti si tímto postojem získal značnou oblibu. Nemalá část národa však s Pérákem sympatizovala a kapitána Baxu nesnášela. Tým detektivů se jako hladová smečka vydal po krvavé stopě, kterou za sebou vrah zanechával. Od vytvoření týmu vražd ubylo a veřejnost i média to uklidnilo. Zatímco většina sdělovacích prostředků mlčela, Šalinews pálilo do policie, a především do kapitána Baxy ostrými ze všech hlavní. Klára, která měla kauzu na starosti, na vyšetřovatele útočila z odlišných důvodů než ostatní. Zatímco jiní novináři zacházeli do extrémů a obviňovali policii z neschopnosti, Kláru vytáčela Baxova horlivost.
Byl mladý, komunistickou minulost tedy neměl a na seznamu spolupracovníků StB nefiguroval ani nikdo z jeho rodiny, to si Klára ověřila. Tak proč ta posedlost Pérákem, který podle Klářina názoru zabíjel pouze ty, kdo si to zasloužili?
Leoš Baxa nenáviděl novináře – a byla to především Klářina zásluha. Právě ona začala psát o jeho neschopnosti a podivném kariérním postupu. Pravdou však bylo, že kapitán Baxa si hodnost i funkci plně zasloužil. Ve svých třiceti letech měl za sebou nespočet chycených vrahů a sbíral úspěchy jako na běžícím pásu. Byl tedy jasnou jedničkou na post vedoucího vyšetřovacího týmu. Kláru rozčilovalo, že talentovaný vyšetřovatel tak urputně jde po stopě někoho, kdo pro ni představuje všechno, v co věří. Samotný Baxa si nejspíš průběh vyšetřování taky představoval docela jinak. A teď, když pátrání už deset měsíců stálo na mrtvém bodě, mrtvoly se hromadily a novináři na policii útočili ze všech stran, dostávalo jeho ego jeden tvrdý zásah za druhým. Baxa se uzavřel do sebe, přestal poskytovat rozhovory a komunikovat s novináři. Média zůstala odkázána na prohlášení tiskových mluvčí, kteří mlžili, jak jen to šlo.
Klářin šéf měl pravdu, když mluvil o její Nemesis. Nejednalo se však o Péráka, nýbrž o Baxu; on byl jejím skutečným nepřítelem a ona zase tím jeho. Klára po vrahovi pátrala ze všech sil, protože ji fascinoval. Chtěla ho poznat. Tolik nenáviděla komunisty, že byla ochotna spojit se třeba i s ďáblem, aby je mohla všechny potrestat.
Jak je ale chceš potrestat? ptala se sama sebe. Každýmu po zásluze, odpovídala si. Každýmu po zásluze!
A v takové napjaté atmosféře měla Klára požádat o rozhovor policistu, který rozhovory nedával, a k tomu všemu ji upřímně nenáviděl.
Jasně, žádnej problém.

——————-

K dispozici je také kompletní ukázka ke stažení.

O autorovi

Jakub Zachrdla je jedním z výherců Velké povídkové soutěže Knihy Dobrovský. Narodil se v roce 1987 ve Šternberku. Jako kytarista prošel několika rockovými kapelami, kde zažil pár šílených dobrodružství. Opravdovou vášeň ale nalezl až v literatuře. Je autorem několika románů, které se prozatím neúspěšně pokouší vydat. V roce 2019 uspěl s povídkou „Estébák“ v povídkové soutěži nakladatelství Brk. Povídka vyšla v tištěném Adventním kalendáři povídek. Miluje Stephena Kinga, víno a svoji kytaru. Je naivním snílkem, kterým, jak doufá, už navždy zůstane.

Zdroj informací: knihydobrovsky.cz

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Zachrdla, Jakub

Cosmopolis, 2023