Narodil se 27. října 1845 ve Zbirohu a studoval v Praze matematiku, přírodní vědy, cizí jazyky a literaturu. Krátce poté již vstoupil na literární scénu, především jako přispěvatel vlastenecky zaměřeného almanachu Ruch z roku 1868. Ještě v témže roce však z důvodu nesvobody odjel do Spojených států, což mělo zásadní vliv na jeho další umělecké směřování i vlastenecké smýšlení. Kromě toho zde také získal rozsáhlé jazykové znalosti.

Poté, co se v roce 1870 vrátil, působil jako redaktor Národních listů a učil na Československé obchodní akademii. V roce 1875 poznamenán smrtí své milované ženy a zklamáním, které v něm vyvolal jeho pobyt v USA, vydal Josef Václav Sládek svou první sbírku, Básně. Jedná se o intimní lyriku, která odráží jeho smutek a bolest. Podobně laděné básně se objevují také ve Sládkově druhé sbírce, Jiskry na moři (1879). V 70. letech se rovněž sblížil se skupinou autorů vydávajících časopis Lumír a v roce 1877 se stal jeho redaktorem. Podruhé se oženil a znovu nalezené štěstí se výrazně projevilo i v jeho tvorbě.

Sládkovy básně z 80. let, uveřejněné například ve sbírkách Světlou stopou (1881), Ze života (1884) nebo Sluncem a stínem (1887) v protikladu k jeho předchozím dílům obsahují motivy šťastné a idylické a kromě osobních pocitů se věnují také otázkám vlasteneckým. Tato tendence vrcholí ve Sládkově tvorbě z let devadesátých, ve sbírkách jako Selské písně (1890) nebo České písně (1892). I zde se mísí přírodní lyrika s oslavou české země. Sládek se však i přes své národní cítění nebrání přijímání inspirace ze zahraničních literatur a jeho dílo je tak jakýmsi kompromisem mezi ruchovskou uzavřeností a lumírovským kosmopolitismem.

Sládkův význam spočívá především v postoji k básnictví a jazyku, který byl pro jeho dobu netypický. Zatímco jeho současníci, ať už ruchovec Svatopluk Čech nebo lumírovec Jaroslav Vrchlický kladli důraz na zdobnost výrazu a vyšperkovali své básně těmi nejkomplikovanějšími slovy, Sládek se zaměřoval na hudebnost veršů a jeho výraz byl spíše prostý. Právě tyto křehké a velmi osobní básně však dokážou až překvapivě silně zapůsobit.

Kromě vlastní tvorby se Sládek věnoval také překládání. Nejvíce se soustředil na anglofonní literaturu, je autorem překladů děl Williama Shakespeara, G. G. Byrona, Roberta Burnse nebo S. T. Coleridge.

Zemřel 28. června 1912 ve věku nedožitých sedmašedesáti let v rodném Zbirohu.

Zdroje:
NOVÁK, Arne. Stručné dějiny literatury české. 4. vydání. Olomouc: R. Promberger, 1947.
http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/josef-vaclav-sladek.html
http://www.spisovatele.cz/josef-vaclav-sladek

Zdroj obrázku: