Plakát ve výloze brněnského knihkupectví Barvič a Novotný lákal na autogramiádu Jana Švancary, kterému nedávno vyšla druhá kniha – S malou pomocí přátel. Přesnější by bylo, kdyby tvůrci vizuálu připsali i slůvko „beseda“. Právě ta, následovaná autogramiádou, totiž čekala na všechny návštěvníky, kteří minulý čtvrtek zavítali do knihkupectví na České.

Již od prvních slov bylo jasné, že půjde o příjemně strávený čas. Jan Švancara totiž hned v úvodu prohlásil, že jeho největším dnešním výkonem bylo trefit správné knihkupectví. (Barvič a Novotný má totiž dvě pobočky, obě v centru Brna, vzdálené od sebe asi 10 minut chůze.) A o další vtipné komentáře nebyla během podvečera nouze.

Jan Švancara má pět dětí, a každý rodič mi dá jistě za pravdu, že děti samy o sobě jsou zdrojem mnoha úsměvných situací a hlášek. Jako například, když se jeden z jeho synů podíval na hromádku 20 autorských výtisků celý překvapený, že tátovi vydali TOLIK knih. Aneb jak velká je důvěra dětí v um svého otce…

I v představované novince můžete narazit na řadu vtipných či málo uvěřitelných příhod. Redaktorka knihy po autorovi žádala, aby tyto pasáže přepsal – vždyť by si čtenáři ukroutili hlavu, jak by jí nevěřícně vrtěli. Paradoxem ovšem je, že čím absurdnější situace, tím reálnější základ mají. Buď se Janu Švancarovi již dříve v minulosti staly, nebo si je sice vymyslel, ale v té či oné míře se vzápětí zrealizovaly. Jako by si je předpověděl…

Beseda měla poměrně obvyklý průběh – autor seznámil přítomné se svou tvorbou, povyprávěl o vzniku knihy, o redakčních pracích včetně grafického návrhu obálky (schválně – najdete, kde se na ní skrývá pes?), přečetl krátkou ukázku a zodpověděl nejeden zvídavý dotaz. Přidal i zajímavost z historie – současný název ulice Veselá (na níž se nachází druhý vchod do knihkupectví) totiž vznikl chybným přepisem. Jan Švancara zmínil, že je mu toto místo díky tomu sympatičtější, protože on sám je dyslektik. O to více si váží redakční práce, kterou na jeho knize redaktorka Eva Frašková odvedla.

Název knihy S malou pomocí přátel tak odkazuje nejen k ději, ale i k samotnému zrodu této detektivky. A také se jedná o překlad názvu písně Joea Cockera:

Vtom si všiml, že ho někdo sleduje. Objevil se tiše jako stín a upřel na Viktora vážný pohled. Až skoro u země mu zpoza baru koukala hlava lemovaná plavými kučeravými chlupy. Viktor se překvapeně podíval na to stvoření a nechtě se tak střetl se smutnýma tmavýma očima.
Pokynul malému špiónovi rukou a ukázal na volnou stoličku vedle sebe. Po prvních nesmělých krocích se pes rozběhl a vyskočil si vedle Viktora.
„Kdo to je?“ kývl Viktor směrem ke štěněti, když se Víťa vrátil za bar.
„To je kokr,“ odpověděl Víťa a dál nezúčastněně točil pivo.
„No jó, máš pravdu, fakt vypadá jako Joe Cocker zamlada – takové kudrny měl, když vystupoval v šedesátým devátým na Woodstocku,“ obdivoval plavého kokršpaněla Viktor. (str. 57)

Zkrátka koncept besedy byl dobře promyšlený a vzájemně provázaný. Podvečerní povídání se neslo v uvolněném duchu a proloženo milými úsměvnými historkami rychle uteklo. Zbývalo jen nechat si podepsat donesené výtisky, popřát knize mnoho spokojených čtenářů a poděkovat za příjemně strávený čas. Snad se třetího dílu dočkáme brzy…

Související knihy

Švancara, Jan

Pointa, 2020

Švancara, Jan

Pointa, 2023