Čtení ke kávě: Vánoce pryč… (Hana Militká)

Vánoce pryč…

14.2.2023 Hana Militká Bez komentáře

Manžel Josef potřetí vstoupil do obýváku. Byl skoro naštvaný. „Za tu hodinu a půl jste si nestihly říct všechno? A co budeme obědvat? Kručí mi v žaludku!“

„Promiň, Ančo, teď jsem tě přeslechla. Asi nějaká porucha ve spojení,“ otočila manželka Růža oči v sloup a ukázala rukou, aby šel pryč a nerušil. Chvíli poslouchala, pak se rozesmála. „Ano, máš pravdu. Umíš dobře poslouchat. Prý umírá hlady. Místo aby mě občas překvapil a něco uvařil sám. Ale na vařená vajíčka s chlebem chuť vážně nemám. Ten tvůj běžně vařil, viď? Vzpomínám na jeho tataráček, na gulášek. Párkrát jste nás pozvali na nějakou dobrůtku od tvého Františka.“
Chvíli poslouchala, pak se krátce zasmála. „Vím, že tě učil vařit. Jeho práce s masem byla neuvěřitelná. Uměla sis vybrat. Měli jste krásný život.“
„Je to tak. Ale odešel moc brzy.“
„Nevím proč, ale dobří lidé odcházejí neskutečně záhy. Je to nespravedlivé. Jdu udělat bramboráky, ten můj by je asi nezvládl,“ loučila se Růža.
Do kuchyně vstoupila s úsměvem na rtech pod dojmem příjemného dlouhého rozhovoru s kamarádkou. Všimla si, že nejsou ani oloupané brambory, a zamračila se. „Proč nepomůžeš, když umíráš hlady? Řekla jsem ti, abys oloupal a nastrouhal brambory. Chceš bramboráky, nebo ne?“
„Jasně že chci. Před hodinou bylo pozdě,“ zavrčel Pepa.
„Tak sebou hoď, nemusím snad všechno dělat sama,“ řekla Růža naštvaně a vrazila mu do ruky pytlík s bramborami.
„Sám si vařím, sám si peru, že se na to ne…,“ zažertoval manžel. Doufal, že bouřku rychle zažene.
„To jsou mi novinky!“ vyštěkla. „Kdypak jsi sám uvařil? A vsadím se, že pračku ani neumíš pustit, ty techniku!“ zakončila opovržlivě. „Loupej! A nezapomeň na česnek! Brambory nastrouhej a česnek prolisuj. Víš, že na ten lis nemám sílu!“ vykřikla a práskla dveřmi.
Zhroutila se do křesla v obýváku a zavolala Andule, aby si zlepšila náladu.
Za čtvrt hodiny Pepa nesměle vstoupil a pípl: „Všechno máš připravené, jen začít smažit,“ a hned vycouval. Netoužil po hádce.
„No vidíš, že to jde. Jsi šikulka!“ nečekaně ho pochválila a usmívala se. Umíchala těsto, mouky dala jen trochu, aby oběd voněl bramborami.
„Dáš si kafíčko?“ usmála se na manžela, když odnášela nádobí do myčky.
Spokojeně kývl a napil se piva, které donesla z lednice.
„Máme ještě kousek štrůdlu? Moc se ti povedl,“ polichotil jí.
„Jo, dáme si.“
Po obědě si pustili televizi.
„Zase nablblý seriál…,“ prohodil.
„Snad nechceš věčně koukat na fotbal?“ zeptala se výhrůžně.
„Kdepak. To mě ani nenapadlo. Kromě toho se teď hraje hlavně hokej. Jdu se na chvilku natáhnout,“ zívl a odešel do ložnice.
„Nacpal se a usnul,“ volala Andule.
„Buď ráda, že nejsi sama. Máte si co říct, poradíte se, co bude k obědu, co nakoupit, kdy půjdete na procházku nebo někam do kina.“
„Jo, to říkáš přesně. Občas jsem se ptávala, jestli někam půjdeme. Nikdy nechtěl. Radši chrní.“
„Co já bych za to dala, kdyby mi tu František spal. Snesla bych mu modré z nebe.“
„Tobě nikdy nelezl na nervy?“
„Ne. Proč by měl?“
„Ten můj mě dokáže naštvat i jen tím, že dýchá,“ přiznala Růža.
„Nesmíš ho brát jako nepřítele. Jste dva, žijete spolu. Záleží jen na vás, jakou náladu si vytvoříte.“
„Nesnáším zimu, Vánoce pryč, jaro nikde… Venku nevlídně, prší, nebo dokonce sněží. Hrozné. Náladu mi to nepřidá.“
„Máme se na co těšit,“ namítla Andula.
„A na co, prosím tě?“
„Sama jsi to řekla. Sluníčko se k nám vrací. Jaro nezadržitelně přijde. Bude nám líp.“
„Myslíš? Asi máš pravdu.“
„Vždycky záleží na úhlu pohledu. Znám pár lidí, kteří jsou pořád naštvaní. Jako kdyby to v sobě záměrně pěstovali.“
„Taky se občas vzbudím a mám blbou náladu. S tím se nedá nic dělat,“ namítla Růža.
„Ale dá. Každé ráno si promítnu, co mě ten den čeká. A těším se na něco hezkého.“
„Kde ty hezké věci pořád bereš?“
„Raduji se z maličkostí. Třeba se těším, že si ten den něco uvařím. Nebo přijde někdo na návštěvu. Vytvořím malé pohoštění, dáme si kafíčko, popovídáme. Nebo se půjdu projít a cestou něco nakoupím. Nebo se těším na uklízení.“
„Vážně? Nedokážu se radovat z toho, že mě čeká úklid. Když jdu prát, musím posbírat spodky, ponožky a zmuchlaná trika. Nikdy se nedočkám, aby nošené oblečení hodil mezi špinavé prádlo…“
„Co já bych dala za to, kdyby tady nějaké zmuchlané trenky byly. Znamenalo by to, že se mnou bydlí muž a chová se uvolněně. Nikdy mě takové detaily nenaštvaly.“
„Protože jsi světice!“ vykřikla Růža.
„Kdepak! Jen mám ráda život a každý den si užívám. S Františkem bylo líp. Ale i teď se snažím užít každého dne. Vážím si života. Vzhledem k věku nás nečeká spousta let. Důležité je pravidelně jíst, brát léky, chodit na kontroly k lékařům, starat se o sebe. A udržovat si dobrou náladu. Nenechat se rozhodit kvůli nesmyslům. Každé napětí nám užírá roky.“
„Máš pravdu. Ale já tohle neumím.“
„Někdy podléháme mylnému dojmu, že má být všechno tak, jak si to sami vymyslíme. Ale život je barevný, pestrý. A tím je krásný.“
Dveře se prudce otevřely a objevil se Pepa: „Volala jsi mě? Nemohl jsem se probrat. Proto jdu až teď…“
„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit…“ řekla mu Růža.
Kývl, otočil se a objevilo se mu údolíčko a půl zadku nad částečně staženými boxerkami. Růža se rozesmála a měla chuť ho plácnout. Překvapeně se otočil a viděl, že si zase povídá s telefonem. Šel malátně ještě odpočívat po obědě.
„Víš co, Ančo? Hlásím se k tobě do kurzu dobré nálady. Teď to na mne trošku zafungovalo. Máš asi pravdu s tím úhlem pohledu.“
„Nevím, jestli ti pomůžu,“ vzdychla Anča.
„Děvče, ty víš o životě taková tajemství, že by ses tím mohla živit. Pokud budeš mít úspěch u mne, založíme firmu. Budu ti shánět zájemce. Vymyslíš, kolik za to chceš. Taky určíš osnovu, délku a četnost. Ještě budeš v balíku!“ vykřikla nadšeně.
Z ložnice se ozval Pepa: „Potřebuješ něco?“
„Jo, to si piš! Jdu za tebou!“
Rychle se rozloučila s Ančou slovy: „Můj návrh vezmi vážně. Cítím na sobě první úspěch.“
Vběhla do ložnice, hupla pod deku a přitulila se ke svému manželovi. Ucítila nečekaný dotek jara.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.