Přinášíme vám ukázku z knihy Otcovy hříchy,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

„Jmenuji se Harry Clifton.“
„Jasně, a já jsem Clark Gable,“ řekl detektiv Kolowski a zapálil si cigaretu.
„Ne,“ namítl Harry, „vy mě nechápete. Došlo k hroznému omylu. Já jsem Harry Clifton, Angličan z Bristolu. Sloužil jsem na stejné lodi jako Tom Bradshaw.“
„To si schovej pro svého právníka,“ odbyl ho detektiv. Mocně potáhl z cigarety a vyplnil malou celu mračnem kouře.
„Nemám právníka,“ protestoval Harry.
„Kdybych se já dostal do takového maléru jako ty, brachu, napadlo by mě, že moje jediná naděje asi spočívá v Seftonu Jelksovi, pokud by se postavil na mou stranu.“
„Kdo je Sefton Jelks?“
„Možná jsi o nejostřejším obhájci v New Yorku neslyšel,“ řekl detektiv, a zároveň vypustil z úst další oblak kouře, „ale má s tebou smluvenou schůzku na zítřek v devět hodin ráno a Jelks neopouští svou kancelář, pokud nemá zaplaceno dopředu.“
„Ale…,“ začal Harry, zatímco Kolowski zabušil dlaní na dveře cely.
„Takže až se zítra ráno Jelks dostaví,“ pokračoval Kolowski, aniž by vzal na vědomí Harryho pokus něco říct, „měl by sis raději vymyslet přesvědčivější historku, než že jsme zatkli nesprávného člověka. Imigračnímu úředníkovi ses představil jako Tom Bradshaw, a jestliže to stačilo jemu, bude to stačit i soudci.“
Dveře cely se rázně otevřely, ale ještě předtím vyfoukl detektiv další kouřovou clonu, která Harryho donutila rozkašlat se. Bez dalšího slova vykročil Kolowski do chodby a práskl za sebou dveřmi. Harry se skácel na pryčnu připevněnou ke zdi a položil hlavu na polštář tvrdý jako kámen. Zadíval se do stropu a začal přemýšlet, jak se stalo, že se ocitl v policejní cele na opačném konci světa obviněný z vraždy.

* * *

Dveře se otevřely dlouho předtím, než se ranní světlo mohlo prodrat přes okenní mříže do cely. Vzdor časné hodině byl Harry zcela vzhůru.
Dovnitř vešel dozorce s tácem jídla, které by Armáda spásy nenabídla ani potulnému žebrákovi. Muž jej položil na malý dřevěný stolek a beze slova odešel.
Harry věnoval jídlu jen jeden pohled a začal přecházet sem a tam. S každým krokem sám sebe víc a víc ujišťoval, že jakmile panu Jelksovi objasní důvod, proč si zaměnil jméno s Tomem Bradshawem, záležitost se brzy vyřeší. Rozhodně nejhorším trestem, který by mu mohli vyměřit, by byla deportace, a vzhledem k tomu, že pořád měl v úmyslu vrátit se do Anglie a nastoupit k námořnictvu, všechno se shodovalo s jeho původním plánem.
Ráno v osm hodin padesát pět minut seděl Harry na kraji pryčny a netrpělivě očekával příchod pana Jelkse. Masivní železné dveře se otevřely až dvanáct minut po deváté. Harry vyskočil, zatímco dozorce se postavil na jednu stranu, aby umožnil vstoupit elegantnímu muži se stříbrnými vlasy. Harry odhadoval, že bude asi stejně starý jako jeho dědeček. Pan Jelks měl na sobě tmavomodrý proužkovaný oblek s dvouřadovým zapínáním, bílou košili a pruhovanou kravatu. Unavený výraz tváře prozrazoval, že ho nemůže celkem nic překvapit.
„Dobré ráno,“ pozdravil s nepatrným úsměvem. „Jmenuji se Sefton Jelks. Jsem starší partner advokátní kanceláře Jelks, Myers & Abernathy a moji klienti pan a paní Bradshawovi mě požádali, abych vás zastupoval v nadcházejícím soudním přelíčení.“
Harry pokynul Jelksovi k jediné židli v cele, jako by to byl starý přítel, jenž se u něj zastavil na šálek čaje ve studovně na oxfordské univerzitě. Sám se usadil na pryčnu a díval se, jak právník otevírá aktovku, vytahuje z ní žlutý notes a pokládá jej na stůl.
Jelks vytáhl z vnitřní kapsy saka pero a řekl: „Snad byste mohl začít tím, že mi povíte, kdo jste, poněvadž oba víme, že nejste poručík Bradshaw.“
Pokud advokáta Harryho příběh překvapil, nedal to žádným způsobem najevo. Se skloněnou hlavou si pečlivě zapisoval poznámky do žlutého notesu, zatímco Harry vysvětloval, jak došlo k tomu, že se ocitl na noc v policejní cele. Když skončil, domníval se, že jeho problémům odzvonilo, jelikož má na své straně takového právníka – tedy do té doby, než uslyšel Jelksovu první otázku.
„Říkáte, že ještě na palubě Kansaské hvězdy jste napsal své matce dopis, v němž vysvětlujete, proč jste na sebe vzal identitu Toma Bradshawa?“
„Ano, to jsem udělal, pane. Nechtěl jsem, aby matka zbytečně trpěla, ale zároveň jsem potřeboval, aby pochopila, proč jsem se uchýlil k tak radikálnímu rozhodnutí.“
„Ano, chápu, proč jste se mohl domnívat, že změnou identity vyřešíte všechny své momentální problémy, a přitom vás nenapadlo, že se tím můžete ocitnout v celém soukolí ještě větších komplikací,“ poznamenal Jelks. Jeho další otázka Harryho překvapila ještě víc. „Vzpomínáte si na obsah toho dopisu?“
„Jistěže. Psal a přepisoval jsem ho tolikrát, že ho můžu zreprodukovat téměř slovo od slova.“
„Tak mi tedy dovolte, abych otestoval vaši paměť,“ vyzval ho Jelks, bez dalšího slova vytrhl list ze žlutého zápisníku a spolu s plnicím perem jej podal Harrymu.
Harry chvíli přemýšlel, aby si vybavil přesná slova, a pak se pustil do psaní dopisu.

Nejdražší maminko,

udělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych se ujistil, že tento dopis obdržíš dříve, než ti někdo stačí říct, že jsem zahynul na moři.
Jak ukazuje datum tohoto dopisu, nezemřel jsem při potopení Devonianu dne 4. září. Ve skutečnosti mě vylovil z vody námořník z americké lodi a díky němu stále žiji. Naskytla se mi však nečekaná možnost vzít na sebe totožnost jiného člověka a já jsem to ochotně udělal v naději, že tím zbavím Emmu řady problémů, které jsem jí a Barringtonovým za ty roky nevědomky způsobil.
Je důležité, abys pochopila, že má láska k Emmě nepominula, to v žádném případě. Nevěřím, že ještě někdy prožiji takovou lásku. Cítím však, že nemám právo od ní očekávat, že se po zbytek života upne k marné naději, že se mi snad někdy v budoucnu podaří dokázat, že Hugo Barrington není mým otcem a že jsem ve skutečnosti synem Arthura Cliftona. Takto bude Emma moci alespoň uvažovat o budoucnosti po boku někoho jiného. Závidím tomu muži.
Chystám se vrátit do Anglie první dostupnou lodí, takže pokud náhodou dostaneš nějaké zprávy od Toma Bradshawa, můžeš mít za to, že jsou ode mne.
Spojím se s Tebou hned, jak se vylodím v Bristolu, ale moc tě prosím, abys do té doby zachovala mé tajemství stejně neochvějně, jako jsi tak dlouho uchovávala to svoje.

Tvůj milující syn
Harry

——————————–

Přečtěte si celou ukázku.

——————————–

O autorovi

Jeffrey Archer je jedním z nejúspěšnějších současných autorů beletrie. Prodeje jeho knih přesáhly už 275 milionů výtisků v 97 zemích světa. Jako spisovatel je velmi disciplinovaný, protože každý román přepracovává i čtrnáctkrát, a kromě toho do svých příběhů vnáší spoustu zajímavých zákulisních informací. Jeho knihy představují fascinující vhled do mnoha oblastí, ať už Archer čerpá inspiraci z vlastní politické kariéry, lásky k umění nebo celé škály témat, s nimiž přišel do styku díky široké síti přátelství, kterou si vybudoval během desítek let na britské politické scéně. Jeffrey Archer je členem Sněmovny lordů, s manželkou Mary mají dva syny, dvě vnučky a tři vnuky. Svůj čas tráví střídavě v Londýně, Grantchesteru v Cambridgi a na Mallorce, kde píše první verzi každé nové knihy. Čtenáři mohou znát jeho díla Toulec plný šípů, Dvanáct falešných stop, Devítiocasá kočka a první díl ze série Cliftonova kronika: Jen čas ukáže.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. Mystery Press v současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo například Angličany Stevea Robinsona a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Archer, Jeffrey

Mystery Press, 2022