Rozhovor se spisovatelkou Pavlínou Jurkovou

„Většina kluků po knížce s dívčí hrdinkou nesáhne,“ tvrdí autorka dětských knih Pavlína Jurková

16.2.2023 Martina Hradilová Bez komentáře

Napsat knihu není snadé. A napsat knihu, která osloví dětského čtenáře, je poměrně náročný úkol pro každého autora. Pavlína Jurková se však role spisovatelky knih pro děti zhostila na výbornou a s každým dalším titulem nás přesvědčuje o tom, že dětem opravdu rozumí.

Pavlína Jurková vystudovala herectví a už během studia spolupracovala s Národním divadlem v Praze. Je jednou ze zakladatelek Divadla Láryfáry a dnes i spisovatelkou. Jak na divadelní scéně, tak ve svých knihách se věnuje dětem. V roce 2018 vyšla její první kniha Viktor a záhadná teta Bobina, letos na podzim se na seznam jejích knih přidala novinka Eliška rebelka. U příležitosti vydání této knihy jsme pro vás s autorkou připravili rozhovor.

Když jsem začínala přípravu na rozhovor s Vámi, měla jsem v povědomí předchozí knihu Eliška andílek. Musela jsem si tedy o Vás zjistit něco více a hned u fotky mě trklo, že vás nejspíš znám z televize. Původním povoláním jste tedy herečka?

Ano, vystudovala jsem herectví. Kromě psaní se v současné době věnuji převážně autorskému divadlu a dabingu.

Co bylo impulsem, že jste se vedle herectví začala věnovat také dráze spisovatelky?

Napsat knížku pro děti byl vždycky můj sen. Pořád ale bylo něco důležitějšího: škola, práce, rodina, děti… Ten běh zastavila až nezaviněná autonehoda mého muže, který zůstal ve vážném stavu několik měsíců v nemocnici. V té době jsme museli zrušit všechna představení divadla Láryfáry, kde také působil jako herec, a vzniklo mnoho času, se kterým jsem nepočítala. Tehdy byl konečně čas napsat knížku pro děti.

Jste zakládající členkou dětského Divadla Láryfáry a psát knihy pro dětské čtenáře byl váš sen, jak sama říkáte… Co vás „nakoplo“ k založení divadla a kde čerpáte inspiraci pro příběhy, které píšete?

Divadlo Láryfáry jsme s kamarádkou a spoluautorkou prvních tří knih Jarmilou Vlčkovou zakládaly v době, kdy se nám narodily první děti. Mně dcera a jí syn. Chtěly jsme i na mateřské dál pracovat, ale zároveň být pánem vlastního času. Potom už šlo vše přirozeně. Čerpám a píšu především z toho, co právě žiju. A protože mám čtyři fantastické děti, které jsou mi obrovskou inspirací a motivací, tvořím především pro děti.

Vaše první dvě knihy, které vyšly v roce 2018 a 2019, mají společného hrdinu Viktora. Proč dostala hlavní roli právě chlapecká postava? Samozřejmě to neberu jako dogma, ale u autorky, a navíc ještě u první knihy, bych asi více čekala dívčí hrdinku.

Tématem první knihy bylo propojení dětství a stáří. Na tom příběhu jsme s Jarmilou chtěly ukázat, že i mezi malým dítětem a starým člověkem může vzniknout silné pouto a přátelství. Proto jsme Viktora nechaly trávit prázdniny „za trest“ v Domově pokojného stáří u přísné tety Bobiny. Bylo ale úplně jedno, jestli je to chlapec nebo dívka. Zkrátka dítě. Když o tom teď s odstupem přemýšlím, roli hrálo i to, že holky si příběh, ve kterém je v názvu knihy hlavní hrdina kluk, rády přečtou. Většina kluků ale po knížce, kde je hlavní hrdinkou dívka, nesáhne. Moc jsme si přály, aby se příběh o Viktorovi a staroušcích dostal k co nejvíce dětem, proto jsme nakonec zvolily chlapce.

Jako další vyšla kniha Hra o sen. Ta má zase naprosto unikátní téma reality show pro děti z rodin, které trpí finanční nouzí. Děti se mohou zúčastnit soutěže a vybojovat si mecenáše, který jim zaplatí vše, co budou potřebovat pro rozvoj svého talentu. Kde se zrodil námět na tuto knihu?

Psát pro náctileté děti je složité. Hledaly jsme téma, které by je mohlo hodně vtáhnout. Shodly jsme se na tom, že soutěž v podobě reality show, ve které soutěží jejich vrstevníci, je to pravé. Problém toho, kolik dětských talentů zůstane nevyužito jen kvůli nedostatku peněz nebo podpory rodiny, je pro mě stále aktuální. Často si říkám, kolik energie a finančních prostředků jsou rodiče ochotni vynaložit na to, aby se jejich děti dostaly na víceletá gymnázia, věnovaly se drahým sportům, atd. Ale co když ty peníze zkrátka nemají?

Loni v listopadu vyšla nová kniha s hrdinkou Eliškou, Eliška rebelka, která navazuje na předchozí knihu Eliška andílek. Zde je hrdinkou slečna, ovšem tak trochu divoká. Takže má v mnohém možná i blízko k chlapeckému hrdinovi… Čerpáte inspiraci třeba ze svých zážitků z dětství? Byla jste Vy sama spíš rebelka, nebo andílek?

Já byla vždy považována za rebelku. Jenže rodiče a celé mé početné příbuzenstvo to mé rebelství hrozně moc zveličovalo. Měla jsem totiž úžasnou, vzornou, o dva roky starší sestru – Hujera. V porovnání s její příkladností získávaly mé rebélie mnohem větší rozměr.

Vaše knihy téma rodiny vlastně provází celou dobu. V loňském roce totiž vyšla kniha Tajemství rodiny M., kde sourozenci pátrají po rodinném tajemství. Také se nejedná o právě lehké téma, navíc pro dětského čtenáře… Vymýšlíte příběhy rovnou tak, aby měly nějakou „přidanou hodnotu“, například v podobě otevření některých těžších témat?

Knih pro děti vychází strašně moc, konkurence je obrovská. Napsat knížku stojí autora obrovské množství času a energie. Nechci proto psát jen tak, abych psala. Vždy zvažuji, zda je téma, které jsem si vybrala, dostatečně silné, nosné, zda má smysl ho poslat do už tak velkého přesyceného knižního světa.

V neposlední řadě musím zmínit také ilustrace, které vaše příběhy doprovází. I když všechny knihy nemají stejného ilustrátora, obrázky jsou velmi povedené. Jak si vybíráte toho pravého ilustrátora? Máte už při psaní příběhu představu, jak by ilustrace měly vypadat?

Ano, mám. Nejde o konkrétní ilustrace, ale spíš o to, jak budou na děti působit, jakou by měly vyzařovat energii, jaké je jejich sdělení. Dobře vím, že ilustrace jsou pro děti moc důležité už při výběru knihy. Navíc si díky nim pěstují umělecký vkus. Jedinou výjimkou při výběru ilustrátora byl Petr Korunka. Toho mi doporučilo nakladatelství. V knize Tajemství rodiny M. je spousta rychle se střídajících pocitů, zvratů a pohybu, proto chtěli ilustrátora komiksů. Teď vidím, že jejich pohled byl správný.

Zatím poslední kniha je právě podzimní novinka Eliška rebelka, plánujete ještě další příběhy s hrdinkou Eliškou, nebo připravujete něco jiného? Na co se malí čtenáři mohou těšit?

V červnu by měl vyjít ještě třetí díl Elišky, tentokrát prázdninový. Bude se jmenovat Eliška detektiv. Eliška pojede společně s kamarádem Arnoštem na svůj první letní tábor do Jizerských hor. Tábor je detektivní, děti se budou učit vše, co správný detektiv musí znát. Jenže Eliška s Arnoštem si na detektivy nebudou jen hrát. Oni vyřeší opravdový detektivní případ!

Dnes se detektivky těší značnému zájmu hlavně u dospělých čtenářů. Pomýšlíte na to, že byste napsala i knihu pro dospělé?

Zatím nenastal ten správný čas. Jak už jsem říkala, momentálně jsem obklopená dětmi a velkou rodinou. Byla by škoda té inspirace nevyužít. Chci se tedy věnovat psaní pro děti, ať už pro malé, nebo pro odrůstající. Je možné, že až všechny moje děti vyletí z hnízda a já se tomu úžasně barevnému, inspirativnímu světu dětí začnu vzdalovat, napíšu i něco pro dospělé čtenáře. Kdo ví?

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další milé knihy třeba nejenom pro dětské čtenáře.

Použité fotografe: Divadlo Láryfáry, FB Divadlo Láryfáry

Doporučení:

Share