Autorem textů sdružených v titulu O renesanci 1, který vydalo roku 2021 nakladatelství Argo, je britský teoretik a historik umění Ernst Hans Joseph Gombrich. Gombrich se narodil v židovské rodině. Studoval dějiny umění ve Vídni, přičemž navštěvoval i přednášky z psychologie – ostatně spojení umění a psychologie jej následně provázelo po celý život. Jako jeho nejznámější dílo se tradičně uvádí kniha Příběh umění, která plní funkci jakéhosi úvodu do studia kunsthistorie. Ve své další publikaci Umění a iluze se Gombrich snažil ukázat, že působení obrazu na člověka je vždy iluzí – na knihu si na našich stránkách můžete po kliknutí na tento odkaz přečíst recenzi.

Publikace O renesanci 1 spojuje dvě knihy esejů o renesančním umění. První z nich se nazývá Norma a forma, přičemž je v ní shromážděno jedenáct studií, které se věnují zásadním otázkám stylu, vkusu, patronace, pracovních metod a teorií umění. Gombrich se v této části zabývá otázkami týkajícími se pokroku v umění, který nastal právě s renesancí. Táže se, kdy si umělci uvědomili, že již nejsou pouhými řemeslníky, ale že mají důležité poslání. V souvislosti s mecenášstvím autor uvažuje nad tím, jaká byla motivace patronace umělců – tedy zda šlo jen o jakýsi odznak prestiže, nebo o reálnou vášeň pro umění. V tomto kontextu se Gombrich zabývá zejména rodem Medicejských, kteří prosluli jako významní donátoři umělců všech oborů.

V druhé části pojmenované Symbolické obrazy se autor zaobírá symbolickým zobrazováním. Poté, co osvětlí cíle a hranice ikonologie, analyzuje různá renesanční díla (například Primavera, Platónská Akademie apod.), přičemž je klade do kontextu dobového filosofického systému. Autor se tak snaží čtenářům přiblížit myšlenkový svět renesančních umělců a přiblížit jim determinanty, které ovlivňovaly konečnou podobu jejich děl. Zároveň se obsáhle věnuje otázkám metodiky kunsthistorie.

Gombrichovy texty reflektují jeho encyklopedické znalosti a výjimečný rozhled a erudici. Autor si v souvislosti s vybranými tématy klade množství otázek, přičemž spíše než konkrétní odpovědi jej zajímají různé úhly pohledu. Osobně mne zaujaly zejména části, které Gombrich věnoval Leonardu da Vinci. V nich vysvětluje například to, že Leonardo da Vinci odporoval myšlence jisté ruky – namísto toho věřil, že kresba má být průzkumem s mnoha neúspěchy, čemuž odpovídají i jeho dochované skicáře. Ty jsou plné pokusných čar tvořících zdánlivě neprostupný zmatek. Gombrich spekuluje, že da Vinci své skicáře využíval jako „skladiště námětů“, které mohl v případě potřeby poupravit pro potřeby konkrétních projektů.

Kniha O renesanci 1 není jednoduchým čtením a od čtenáře vyžaduje určité znalosti z oblasti dějin umění. Z tohoto důvodu ji doporučuji především těm, kteří se o umění již nějakou dobu zajímají a nebudou tak překvapeni použitím pokročilejších pojmů. Za ideální považuji, když se čtenář předem seznámí s autorovými tituly Příběh umění a Umění a iluze, které slouží jako úvod do složitější problematiky.

Orientaci v knize významně zjednodušují četné černobílé fotografie a reprodukce uměleckých děl.

Související knihy

Gombrich, Hans

Argo, 2022