Knihu Co v učebnicích dějepisu nenajdete vydalo
nakladatelství Bambook.

Čínské perličky

● Číňané ctili důsledně tradice a dodržovali kult předků. Týkal se předků jejich rodin, jimž přinášeli oběti a pro něž prováděli rituály. Platilo, že čím delší a známější byl jejich rodokmen, tím lépe, ale kupodivu na tzv. tabulkách předků neuváděli jména, nýbrž psali například „třetí strýc“. Děti byly odmala vedeny k tomu, že starší má nadvládu nad mladším, muž nad ženou a že jediný rovnoprávný vztah může být pouze mezi přáteli.

● Sňatky domlouvali dohazovači, takže nastávající manželé se často viděli poprvé v den svatby. Rodiče považovali za své právo vybrat svým potomkům životního partnera a zároveň brali jako svoji povinnost najmutí dohazovače, kteří byli v Číně uctíváni. Manželství uzavřená bez spolupráce těchto „odborníků“ byla totiž považována za neplatná. Nutno však zdůraznit, že dohazovači měli důležitý a prospěšný úkol: výběr partnerů prováděli podle toho, zda nemají stejné příjmení, tedy zda nejsou příbuznými, byť sebevíce vzdálenými. Již tehdy totiž bylo známo, že děti příbuzného páru by mohly trpět dědičnými chorobami. Pokud nic takového nehrozilo, vypočítal se z horoskopů nejvhodnější den sňatku, vyhotovila se svatební smlouva, kterou podepsali otcové ženicha i nevěsty, a mladí lidé byli zapsáni do seznamu obyvatel. Nevěsta byla přenesena – zahalená do závoje – ve svatebních nosítkách do domu rodiny muže a svatební obřad skončil úklonou novomanželů před manželovými rodiči a před tabulkou jeho předků.

● Čínská kuchyně dbala na vyváženost pěti chutí – tedy sladké, kyselé, hořké, pálivé a slané. Pokrmy musely obsahovat každou z nich, ale žádná nesměla převažovat. Na talíři musely být také potraviny pěti barev. Pět barev představovalo kov, dřevo, vodu, oheň a zemi a souviselo s pěti důležitými orgány lidského těla: např. černé potraviny měly mít pozitivní vliv na ledviny, červené na srdce, žluté na slinivku a bílé na plíce.

Na jídelníčku Číňanů bývalo i vepřové maso. Pro tato zvířata totiž nebylo nutno zajišťovat speciální krmivo, protože jsou všežravci, takže konzumovali odpadky. Čuníci nebyli příliš velcí, protože jednoznačně převažovaly trpasličí či zakrslé formy, které bylo možno brzy porážet. Vepři se proto stali symbolem výnosného chovu, což vyjadřuje jedno čínské přísloví: „Kdo chce udělat dojem, koupí si koně, kdo chce získat bohatství, chová prasata“.

Čína znala otroky a vlastnit tyto pracovní síly (mezi nimiž převažovaly ženy) znamenalo dávat najevo, že dotyčný je majetný a může si to dovolit. V zemi jich žilo a pracovalo mnoho, takže občas musel stát jejich počet zredukovat, neboť některé zámožné rodiny jich mívaly na počátku našeho letopočtu až 200. Ovšem čínský majitel nesměl zacházet s otroky jako s „mluvícím zbožím“; nemohl je prodat a musel jim povolit sňatek i získat majetek. Děti otroků se však stávaly otroky člověka, který vlastnil jejich rodiče. V Číně se stávali otroky nejčastěji lidé neschopní uhradit dluhy a často končívali jako pracovní síly v rodinách. Pokud se však Číňan dopustil trestného činu, býval coby otrok odsouzen k nuceným pracím třeba v dolech.

● K oblékání si řekněme alespoň to, že Číňané používali i šaty z listů, z rákosí, slámy, ptačího peří, tapy (látky získávané vyklepáváním oloupané kůry určitých druhů stromů) a z papíru napuštěného olejem, z nějž připravovali obleky do deště. Zřejmě od 4. století př. n. l. nosívali skládací deštník s bambusovou kostrou potažený morušovým papírem napuštěným olejem. Pokud měl deštník hedvábný potah, sloužil ženám z vyšších vrstev jako slunečník i jako symbol „lepších“ lidí. Muži i ženy používali vějíř, jenž byl zpočátku zhotovován z koňských ohonů.

● V Číně zřejmě vznikly ohňostroje. Podle mnohých historiků se ohňostrojový prapředek objevil ve 2. století př. n. l. v jihovýchodní Číně a používal se mj. při oslavách nového roku. Tvořily ho stvoly bambusů, které při vhození do ohně explodovaly díky tomu, že jsou uvnitř duté neboli mají vzduchové kapsy. Číňané věřili, že exploze budou zahánět zlé duchy. Asi mezi 7. a 10. stoletím n. l. zdokonalili čínští alchymisté ohňostroje tím, že vzduchové kapsy bambusových stvolů plnili první variantou střelného prachu. Ten měl podobu černého prášku ve formě vloček a vznikl smícháním dusičnanu draselného, síry a dřevěného uhlí. Ovšem ani tyto vylepšené ohňostroje nepřipravovaly divákům různé barevné obrazce, nýbrž pouze vybuchovaly.

● Sklo začali Číňané podle archeologů používat v prvním tisíciletí př. n. l. Ve 3. století př. n. l. dováželi sklo z římské říše či z Indie a od 5. století n. l. je vyráběli v Číně zahraniční řemeslníci. Přesto je téměř jisté, že sklo vyráběli i Číňané, což naznačuje jiné složení skloviny, než tehdy bylo známo. Ve 3. století n. l. se v Číně prodávala i dosud neznámá novinka: průhledné bezbarvé sklo.

Můžete se podívat také na kompletní ukázku.

O autorce

Stanislava Jarolímková se narodila v Praze a už na střední škole ji zajímala méně známá, nepřesná, či dokonce chybná fakta, která se snažila uvádět na pravou míru. Brzy mívala takovýchto poznámek plné sešity, a protože se o ně chtěla podělit s dalšími milovníky historie, vystudovala žurnalistiku. Po sametové revoluci se roku 1991 rozhodla, že půjde tzv. na volnou nohu. Začala pracovat pro více než deset předních pražských novin a časopisů, jimž dodávala články různých žánrů. Knihy začala psát v roce 1999, a jelikož chtěla, aby byly po odborné stránce bezchybné, na každou si najímala lektora z příslušného oboru, což dělá dodnes. Zpočátku volila především zdravotnická témata: Aby vám znovu chutnalo, ale pak ji zlákala pragensia – knihy pojednávající o Praze: Co v průvodcích o Praze nebývá, Co v průvodcích po Praze nebývá 2. Třetí skupina jejích knih se věnuje českým i zahraničním slavným osobnostem: Světové osobnosti, jak je (možná) neznáte 2,  Dalším jejím oblíbeným tématem se staly různé historické zajímavosti: Jak to bylo se zázraky, Zajímavosti ze světových dějin, Zajímavosti ze světových dějin 2. V současné době píše také knížky pro starší školáky.

Zdroj informací: Bambook

Ilustrátor

Jiří Filípek je sice vyučený zlatník-rytec kovů, který se později stal muzejníkem, ale kreslil i maloval již od dětství, které strávil mezi komiksy s obrázky Karla Benetky a s knížkami Josefa Kováře. Přispěl svými kresbami asi do čtyřicet knížek a příruček a vede výtvarný kroužek pro děti. Se Stanislavou Jarolímkovou spolupracuje již delší dobu a ilustroval mnoho knih, které napsala: Sídla českých panovníků, Povolání našich předků i sérii knih Co v učebnicích nebývá.

Zdroj informací: prahakrizemkrazem.cz

Nakladatelství BAMBOOK je součástí nakladatelského domu Grada. Nabídka Grady pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Jarolímková, Stanislava

bambook, 2022