Knižní tipy: autobiografie

(Auto)biografické vhledy

13.12.2022 redakce Bez komentáře

Dnešní tipy přinášejí nevšední životní příběhy zajímavých osobností: svaté Terezie z Lisieux, donského Kozáka a českého lékaře, zakladatele drogerií dm a známého televizního moderátora a producenta.

Kniha Příběh jedné duše, autobiografie sv. Terezie z Lisieux, byla poprvé vydána už v roce 1898 a rychle se stala duchovní klasikou. Přečetly ji už miliony lidí a byla přeložena do více než pětapadesáti jazyků.

Příběh jedné duše

Autobiografické spisy
Autorka: Terezie z Lisieux
Přeložily: Eva Jelínková, Klára Jirsová

Počet stran: 358
Vazba: vázaná
Formát: 150×200 mm
ISBN: 978-80-7566-262-0
Doporučená cena: 490 Kč

Knihu Příběh jedné duše vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux, které vydáváme v novém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Učí nás krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia.

O autorce

Terezie z Lisieux se narodila 2. ledna 1873 v Alenconu v severozápadní Francii. Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová. Když jí bylo tři a půl roku, zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888), přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od svaté Tváře a složila řádové sliby (1890). Vynikala pokorou, evangelijní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu „duchovního dětství“ uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší, za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své vzpomínky „Dějiny duše“. Zemřela na tuberkulózu 30. září 1897 v Lisieux. V roce 1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií. V roce 1997 byla prohlášena za učitelku církve. (V církevním kalendáriu je zařazena jako: panna a učitelka církve).

Zdroj informací: Karmelitánské knihkupectví

————————————————

Nakladatelství Jota přináší jedinečné vzpomínky lékaře, básníka a Kozáka Nikolaje Kelina, a to v překladu jeho syna, historika Alexeje Kelina. Přečtěte si svědectví muže, jenž zakusil hrůzy první světové války, občanskou válku i nucenou emigraci.

Paměti donského Kozáka a českého lékaře

Autor: Nikolaj Kelin
Přeložil: Alexej Kelin

Počet stran: 520
Vazba: pevná s přebalem
Formát: 160×230 mm
ISBN: 978-80-7689-005-3
Doporučená cena: 598 Kč

Knihu Paměti donského Kozáka a českého lékaře vydalo nakladatelství Jota.

Unikátní vzpomínky lékaře, básníka a Kozáka Nikolaje Kelina. Nostalgické ohlédnutí za dětstvím stráveným v donských stepích. Niterné osobní svědectví mladého důstojníka dělostřelectva, který zakusil těžkosti první světové války a fatální následky bolševické revoluce, občanskou válku, vynucenou emigraci a odchod od rodiny i z milované vlasti. Represím nově nastoleného režimu Kelin unikl jen o vlásek. Na počátku 20. let totiž v rámci Ruské pomocné akce odcestoval do Československa, kde vystudoval lékařskou fakultu a začal působit jako obvodní lékař. Ani zde k němu ale osud nebyl vždy přívětivý. Čelit musel německé okupaci, příjezdu rudoarmějců, opakovanému věznění a krutým výslechům SMERŠe. I přes život, který si navzdory všem příkořím pro sebe, svou manželku i děti vybudoval, kozácká houževnatost a touha po vřelé náruči rodného Donu jeho srdce nikdy neopustily. Memoáry vyšly v ruštině kompletně až v roce 2021. Předtím byly vydány jen v redukované podobě, kde byly vypuštěny pasáže popisující zvěrstva Rudé armády. Do češtiny je pro svá vnoučata začal překládat autorův syn, historik Alexej Kelin. Knihu doprovázejí autentické fotografie.

Ukázka z knihy

Když chtěl Stvořitel vidět, jak vypadá ráj na zemi, stvořil nekonečné krajiny stepi vonící pelyňkem, s dalekými cestami, proťaté trnitými roklemi, střežené kurgany pokrytými opojným tymiánem a ozdobenými červenými čepičkami podláků.
Letní poledne rozechvívá vzduch mirážemi a nad kurgany krouží stepní orli. V těchto kouzelných místech se ztrácí malý kozácký chutor Majorský. Patřil do jurtu stanice Kletská. Tady se v roce 1856 narodil Josif Fjodorovič Kuzněcov, můj dědeček z matčiny strany.
Vychovával mne on. A kdysi dávno, když se narodil, jeho otec, Fjodor Ivanovič, Kozák s mohutnou postavou bohatýra Ilji Muromce a plnovousem Tolstého, jej podržel ve svých drsných širokých dlaních a nespokojeně poznamenal: „To bude Kozáček chcípáček. Mo moc bílou kůži…“ Ale praděd se mýlil. Vyrostl z něj statný modrooký Kozák, zvídavě se rozhlížející po okolním světě. (str. 13)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorovi a překladateli

MUDr. Nikolaj Andrejevič Kelin (1896–1970) se narodil v ruské vesnici Kletská (Volgogradská oblast) do rodiny donských Kozáků. Po absolvování reálného gymnázia studoval na Císařském lesnickém institutu v Petrohradu. Studium ale přerušily boje v 1. sv. válce. V letech 1918-1920 bojoval v řadách donské armády proti bolševikům. Poté byl spolu s dalšími kozáky evakuován z Krymu do uprchlického tábora na ostrově Limnos a později do Konstantinopole. Zažil bídu a hlad, přesto tvrdě pracoval a doufal, že se jednou vrátí k milované medicíně. Díky programu Ruské pomocné akce mohl odcestovat do Prahy a zde vystudovat lékařskou fakultu. Jako lékař působil v Hradci Králové, Hořepníku a Želivě. Během 2. sv. války ho vyslýchalo německé gestapo, po válce jej věznil sovětský SMERŠ. I přes všechna příkoří se ale po celý život věnoval léčbě lidí a budování zázemí pro vlastní rodinu. Kelin byl také vášnivý básník, jeho verše vydal ve dvou sbornících spolek Kozácká literární rodina (Литературная казачья семья) v Praze v letech 1937 a 1939. V 60. a 70. letech byly jeho verše publikovány v pařížském časopise Rodný kraj (Родимый край) pod pseudonymem Kuzněcov. Posmrtně v 80. letech už vyšel pod vlastním jménem, zejména v NSR.

Alexej Kelin (* 1942) je synem Nikolaje Kelina a Olgy, rozené Dudové, která se narodila na Ukrajině českým emigrantům. Po „vylepšování kádrového profilu“ v kovárně a Elektromontážních závodech v Bratislavě studoval na FEL ČVUT. Pracoval ve Výzkumném ústavu telekomunikací a v Dálkovém telekomunikačním uzlu Praha. Od roku 1968 byl pod dohledem StB, nesměl tedy vykonávat původní profesi, a pracoval jako požární technik ve Správě radiokomunikací Praha. Od roku 1969 byl členem exilové organizace NTS a podílel se na pašování zakázané literatury z nakladatelství NTS Posev ve Frankfurtu do SSSR. Po roce 1989 působil jako vedoucí útvaru rozvoje lidských zdrojů v Českých radiokomunikacích a.s. V roce 2001 spoluzaložil občanské sdružení Ruská tradice a stal se členem redakční rady časopisu Ruské slovo. V letech 2002–2007 a 2014–2018 byl členem Rady vlády ČR pro národnostní menšiny. V roce 2008 byl zvolen předsedou Koordinační rady ruských krajanů v ČR, z níž v roce 2010 odstoupil pro nesouhlas s krajanskou politikou Ministerstva zahraničí RF. Od roku 2018 je také atamanem Vševelikého vojska donského v zahraničí – exilové republiky donských kozáků. Publikoval též řadu historických studií k dějinám ruských exulantů v Československu a je spoluautorem dvoudílných Dějin Ruska 20. století, které vyšly v roce 2014 i v českém překladu. 20. září 2022 dostal Cenu Rudolfa Medka pro badatele zabývající se problematikou dějin střední a východní Evropy.

Zdroj informací: nakladatelství Jota

————————————————

Götz Werner byl zakladatelem řetězce drogerií dm, ale také mistrem moderních manažerských metod, zastáncem nepodmíněného základního příjmu a neúnavným rétorem v oblasti firemní etiky. Čtyřicet let po založení prvního obchodu dm a v den svých sedmdesátých narozenin představil svou autobiografii S čím jsem nikdy nepočítal.

S čím jsem nikdy nepočítal

Autobiografie zakladatele společnosti dm
Autor: Götz Werner
Přeložila: Yveta Kožíšková

Počet stran: 270
Vazba: brožovaná
Formát: 332×408 mm
ISBN: 978-80-7530-378-3
Doporučená cena: 348 Kč

Knihu S čím jsem nikdy nepočítal vydalo nakladatelství Malvern.

„Prodávám zubní pasty,“ reagoval Götz Werner s oblibou na otázku, čím je a co dělá. Ale tato lapidární odpověď ani zdaleka nevystihuje barvitou osobnost zakladatele řetězce drogerií dm, nedávno zesnulého podnikatele, miliardáře, otce početné rodiny a mimo jiné také kdysi úspěšného sportovce. Na sklonku života se tedy Götz Werner rozepsal o svém životě obšírněji. A jeho příběh je inspirující nejen jako svědectví o tom, že usilovná práce doprovázená skromností a pokorou je nejspolehlivějším základem úspěchu, ale i tím, že odhaluje ideové zdroje, ze kterých čerpal, a jeho celostní pohled na člověka a svět kolem nás. Svým etickým přístupem k vedení podniku, k zákazníkům i ke svým zaměstnancům, které zásadně nazýval spolupracovníky, šel příkladem celé podnikatelské sféře. Svůj zájem o svět a o člověka i náměty na řešení společenských problémů předává Götz Werner v této čtivé knize jako poselství a inspiraci dalším generacím.

O autorovi

Götz W. Werner se narodil v Heidelbergu v roce 1944 jako syn drogisty. Jeho největším přáním bylo stát se jednoho dne sám drogistou a být tu pro zákazníky. Vyučil se drogistou v Kostnici a po vyučení odešel nejprve k otci do „Drogerie Werner“. Jeho nápady však nebyly dobře přijaty, a tak v roce 1969 opustil rodné město Heidelberg a nastoupil do karlsruheské společnosti „Drogerie Roth“. Protože ani tam se svým nápadem nedokázal prosadit, rozhodl se Werner v roce 1973 realizovat své nápady sám u dm-drogerie markt. Jeho vize rámcových podmínek, které umožňují lidem zapojit se do společnosti a najít svou individuální, sebeurčenou cestu životem, dala směr a sílu jeho touze inovovat. Tak vznikla pracovní skupina dm-drogerie markt, kterou mnozí zpočátku považovali za nezvyklou, postupem času však jako vizionářskou. Götz W. Werner našel uznání i v akademickém světě, když ho Univerzita v Karlsruhe v květnu 2005 pověřila vedením Mezifakultního institutu pro podnikání a udělila mu titul profesor. Zemřel 8. února 2022 ve Stuttgartu.

Zdroj informací: unternimm-die-zukunft.de

————————————————

Bezprecedentní pohled do zákulisí života televizního moderátora a producenta Anthonyho Bourdaina od lidí, kteří ho znali nejlépe – tak by se dala představit knížka Bourdain: Životopis, jejíž autorkou je Bourdainova asistentka Laurie Wooleverová.

Bourdain: Životopis

Ve vzpomínkách rodiny, přátel a kolegů
Autorka: Laurie Wooleverová
Přeložila: Jiřina Stárková

Počet stran: 442
Vazba: vázaná
Formát: 150×235 mm
ISBN: 978-80-276-0570-5
Doporučená cena: 399 Kč

Knihu Bourdain: Životopis vydalo nakladatelství Slovart.

Když v červnu 2018 Anthony Bourdain zemřel, jeho obdivovatelé z celého světa se spojili, aby oslavili jedinečného člověka, který věnoval život cestování a líčení příběhů lidí ze všech koutů zeměkoule. Vliv Bourdaina byl obrovský a jeho odkaz od smrti získal na významu. Autorka knihy, Laurie Wooleverová, byla Bourdainovou dlouholetou asistentkou a příležitostnou spolupracovnicí, proto je ideálním člověkem na vyprávění Tonyho příběhu. Pro biografii požádala o rozhovor bezmála stovku lidí. Patří k nim jeho rodinní příslušníci, bývalí kolegové z kuchyně, novináři, umělci, šéfkuchaři a přátelé z televizního a produkčního štábu, který se podílel na tvorbě jeho cestovatelských pořadů. Jejich vyprávění a vzpomínky odhalují některé stránky této složité osobnosti, jež on sám před veřejností skrýval. Biografie obsahuje i méně známé kapitoly jeho života, přičemž na konci se kniha věnuje dalšímu neúspěšnému experimentu – Bourdainovu vztahu s italskou herečkou a filmařkou Asiou Argentoovou, která je vylíčena jako jedna z mnoha drog, jimž Tony nedokázal odolat. Po přečtení této vynikající knihy může čtenář namítnout, že Bourdainova sebevražda byla krutou, a nikoli nezbytnou tečkou za bouřlivým životem tohoto mimořádného člověka. Anebo si může myslet, že po řadě varování se Bourdain prostě jen stal obětí svých četných závislostí.

Ukázka z knihy

HELEN LANGOVÁ, PŘÍTELKYNĚ: S Tonym jsem se seznámila v roce 1973 na Vassaru. Byl to hodně nápadnej člověk. Svojí výškou a vůbec celkovým chováním. Byl pevně odhodlanej prosadit se jako rebelující osobnost. Na Vassaru byla spousta drog. Když jsem byla v prvním ročníku, o Vassaru se psalo na titulní straně New York Times jako o škole, v jejímž areálu je k dispozici velký množství metakvalonu. Já jsem se v tom drogovým zákulisí pohybovala a Tonyho to očividně taky přitahovalo. Okamžitě jsme si padli do oka a rychle jsme se skamarádili. Stali se z nás kámoši z mokrý čtvrti, drogující kámoši a tak dále. Měl jedovatej smysl pro humor a byla s ním obrovská zábava. (str. 34)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorce

Laurie Wooleverová je spisovatelka, redaktorka a veřejná mluvčí. Téměř deset let pracovala jako asistentka zesnulého autora, televizního moderátora a producenta Anthonyho Bourdaina. Psala pro New York Times, Vogue, GQ, Food & Wine, Lucky Peach (RIP), Saveur, Bloomberg, Dissent, Roads & Kingdoms a další. V roce 1996 získala bakalářský titul na Cornellově univerzitě, načež se přestěhovala do New Yorku. Poté absolvovala odborný výcvikový program ve Francouzském kulinářském institutu. Pracovala mj. jako soukromá kuchařka, chůva, spisovatelka, farmářka, prodavačka ve videopůjčovně, redaktorka atd. Více informací najdete na jejích webových stránkách.