Další z románů Stephena Kinga představilo letos v září, tedy v roce autorových pětasedmdesátin, nakladatelství Beta Dobrovský. Titul nese název Pavučina snů (Dreamcatcher, 2001, česky prvně 2002) a v Betě vyšel již potřetí. Překlad připravil David Petrů.

Po útlejším dílku Z Buicku 8 (From a Buick 8, 2002), o němž jsme si vyprávěli naposledy a který mou pozornost příliš neupoutal, konečně zase dostávám do ruky klasicky chytlavého Kinga se vším všudy. Pavučina snů je něco na pomezí ufounské science fiction a hororu. Vlastně tato definice by do jisté míry mohla popsat i Buick 8, ale v případě Pavučiny snů se vážně můžeme těšit na hmatatelné pokusy o invazi, byť bez berličky ničivých mimozemských zbraní. Místo nich se o střelbu (a to v masovém měřítku) postarají pozemšťané. Základní dějová linie nabízí vizi spíše neobvyklého pokusu o převzetí naší domovské planety. Ke slovu, jak je u Kinga obvyklé, přichází i parta dětí, později dospělých mužů, jejíž členové jsou pro přežití (ale i potenciální zánik) lidské rasy zásadní. Ano, čeká na nás spousta retrospektivních ohlédnutí ze současnosti o desítky let zpátky, abychom postupně pochopili, kdo zastává jakou úlohu a jakou dovedností disponuje. Ve hře je i sdílení myšlenek a čistá telepatie. Zkrátka, Stephen King se tentokrát (zase) vytáhl. Neotřelé pojetí, nové a neokoukané nápady, zajímavá psychologie postav. I přes svou temnou stránku dokáže Pavučina snů probudit naději a víru v lidské dobro. V některých případech.

Příběh opět skoro tradičně představuje čtyři přátele, kteří se kamarádí již od dětství. Ve skutečnosti skupinu kdysi doplňoval a svým podivným způsobem stmeloval ještě pátý člen – autistický hoch se zcela specifickými schopnostmi. Kromě toho, že k němu kluci z důvodů, kterým sami nerozumí, přilnuli, umí jejich kamarád vidět „linku“. To v praxi znamená, že disponuje nějakou formou nadsmyslového vnímání… Díky němu kluci třeba najdou ztracenou dívku. A u hledání osob nezůstane. V hlavní dějové linii, kdy už jsou všichni aktéři dospělí, se přátelé vyskytnou v oblasti, v níž havaruje mimozemská loď. A tady se věci ošklivě zamotávají. Světu hrozí zkáza. Jak to celé dopadne? To si přečtěte sami.

V publikaci, která má bez mála téměř šest stovek stran, na čtenáře čeká klasický King. To znamená, že se lze těšit na napínavý příběh, mnoho psychologicky skvěle propracovaných charakterů, stejně jako bezpočet dějových zvratů. Napětí je budováno postupně a souvislosti jsou odhalovány po malých dávkách, nejčastěji formou retrospektivních odskoků. Překladu jako takovému nelze nic vytknout. Korekturám tentokrát pár překlepů uniklo, ale nejde o nic zásadního a člověk nelpící na drobnostech je snadno přehlédne, nebo nad nimi alespoň mávne rukou.

Způsob, jakým Stephen King popsal mimozemský útok, mi přišel docela zajímavý. Žádní brouci, žádná laserová děla a nálety stíhaček roztodivných tvarů. Místo toho taktika, lež a předstírání. A pozoruhodná struktura cizozemského organismu. Neotřelá myšlenka. Pro mě osobně je příjemným překvapením množství postav, které na hlavním ději aktivně participují. Ačkoli se mnohé z nich často chovají zavrženíhodným způsobem, občas jim autor nadělí i nějaký ten světlý moment. Díky tomu přestávají být černobílé a stávají se skutečnými lidmi. Chvíli je nenávidíme, chvilku s nimi soucítíme. Abychom vzápětí svoji momentální slabost opět přehodnotili.

Pavučina snů rozhodně vyvolává mnoho otázek a podnětů k zamyšlení. Jak už to u skvělého science fiction bývá, mnohé fantazie tu slouží jen jako podhoubí pro skutečně lidský příběh. Takže, na co ještě čekáte? Pojďte prožít nové dobrodružství!

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2013

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2022