Vážené čtenářky, vážení čtenáři, víte, co to je práskovník? Nebo vlastně – kdo je to práskovník? Takový práskovník by byl velmi rozzuřen, kdyby o něm někdo řekl, že je co, a ne kdo! Budeme se tedy raději ptát, kdo je to ten práskovník. Víte? Nevíte? Tak si o jednom poslechněte příběh.
Práskovník, tedy celým jménem práskovník knihovnický, latinsky Prascovnicus librorum, je taková zvláštní postavička, která – jak již její druhové jméno napovídá – je nějak spjata s knihovnou. Ano, správně! Je to stvoření, které se již od nepaměti vyskytuje v knihovnách. Je to tvor menšího vzrůstu. Něco mezi trpaslíkem a skřítkem. Nemá ani křídla, ani rohy, ani dlouhý nos. Zato má velmi krátké nožičky a ručičky. Je vlastně velmi podobný člověku. Až na tu velkou hlavu! A když píšu velkou, tak myslím velkou hlavu, která je krátkým krčkem připojena k zavalitému tělíčku.
Lidem se moc nezjevuje, proto není moc známý. Naproti tomu v pohádkovém světě je naprostá celebrita. Každý ho zná! A kdo ne, ten je naprostý ignorant! Ono také aby ne. Pohádkové bytosti práskovníky často vyhledávají. Jsou to totiž strážci. Nejen vstupu do lidského světa, ale i velkých vědomostí.
Žijí v lidských knihovnách, kde chrání průchod mezi lidským a pohádkovým světem. A to už od nepaměti. Na úplném začátku, když ještě žádné knihovny nebyly, se často a rádi vyskytovali v přítomnosti moudrých lidí. Seděli tiše vedle nich a nasávali jejich znalosti. Jenže to bylo velmi náročné. Člověk je přece jen tvor stvořený k pohybu a jako takový často při svém řečnění pobíhá z místa na místo. Což tedy žádný práskovník nikdy nepochopil!
Na rozdíl od člověka byli práskovníci stvořeni k myšlení. Matka příroda jim nedala těla atletů, ale mudrců. Jenom si představte, jak pro ně bylo namáhavé běhat za takovým Aristotelem nebo Platonem! Nejednou byl celý druh málem prozrazen, protože takový nebohý práskovník ztěžka popadaje dechu občas zapomněl na své krycí kouzlo a mudrcovi se omylem ukázal.
Jak se jim ale ulevilo, když lidé začali zakládat knihovny. To si ani neumíte představit. Když poprvé vstoupili do Alexandrijské knihovny, byli z toho tak nadšení, že všichni dostali horečku a museli zůstat čtrnáct dní v posteli.

Jo, jo. To hned bylo o něčem jiném. Žádné otravné běhání za lidmi. Tady si hezky hověli v klidu i tichu a lidé jim tam – nevědomky o nich – nosili všechna moudra tehdejšího světa. To bylo konečně pošušňáníčko. Jak také byli smutní, když jim část knihovny shořela! Hrdinně se vrhali do plamenů, aby zachránili co nejvíce svitků. Takové měli lidé pomocníky, a ani o tom nevěděli.
Jak šel čas, tak se práskovníkové začali rozšiřovat do celého světa. V každé nové knihovně se objevil alespoň jeden. Byly to pro ně krásné časy. S příchodem křesťanství se postupně dostávali do klášterů, kde poctivě opatrovali vědění lidí. Pak přecházeli i do panských sídel, kde jim ale trochu chyběl klid. Přece jen tamní majitelé nebyli tak tiší jako mniši. A to ani nemluvím o školních knihovnách: kolikrát se stalo, že nějaký vyrušený práskovník skřípl nezbednému dítěti prsty do dveří. Nebo na ně shodil knihu tak velkou, až mu udělala pořádnou bouli…
S příchodem veřejných knihoven začal práskovníkům doslova ráj na zemi. Čím více bylo knihoven, tím více bylo práskovníků.
A u nás v tuzemsku se jim daří velmi dobře. Není se čemu divit. Je tu tolik knihoven, že je pomalu ani nejsou schopni spočítat. Navíc tu jsou moc hodní knihovníci, kteří svoji bibliotéku, jak jí někteří z nich láskyplně říkají, milují stejně jako jejich práskovníci.

Anna Langerová

Autorka se narodila v roce 1988 v Mostě. Vystudovala historii na FF UK. Pracuje jako produkční výstav. Svoji první knížku pohádek původně napsala pro synovce s neteří, nicméně se jí minulý rok podařilo ji vydat. Momentálně se snaží o vydání nové knihy. Můžete jí s tím pomoct i Vy!

Související knihy

Langerová Anna

Langerová Anna, 2020