Nakladatelství Beta Dobrovský rozšířilo své portfolio děl Stephena Kinga o další kousek. V srpnu 2022 se na pultech knihkupectví objevila kniha Z Buicku 8 (From a Buick 8, 2002). Překlad připravil Ivan Němeček.

Rozsah témat a počet vydaných děl staví Stephena Kinga do čela světových autorů, a to prakticky bez omezení žánru. My jsme se u jeho práce naposledy zastavili u příležitosti recenze na jedinečný román Billy Summers (2021, česky 2022) a krátce předtím u audioknihy Povznesení (Elevation, 2018, česky 2019). I dnešní titul je svým způsobem odlišný od Kingova hlavního proudu. Jedná se sice o vysoce hororový příběh, a tedy o autorovu doménu, ale jeho zpracování se přeci jenom liší od většiny děl, která jsme od tohoto amerického spisovatele až dosud viděli. Co to znamená? Pojďme se podívat zblízka.

Nastavit laťku svých prací vysoko s sebou nese určité riziko. Tím je očekávání. Když se tedy najednou objeví kniha, která zaujme výrazně méně, jde o překvapení. Trochu se obávám, že právě román Z Buicku 8 má do této kategorie nakročeno. Ostatně není to tak dávno, kdy jsem se s podobnými rozpaky prokousával společnou prací Stephena Kinga a Petera Strauba s názevm Talisman (The Talisman, 1984, česky prvně 1996). Tehdy jsem měl dojem, že se textem musím prodírat doslova krok za krokem a oněch sedm set stran mi přišlo zbytečně dlouhých. Tentokrát sice přicházíme do styku s menším než polovičním rozsahem, ale já osobně se potýkal s podobnou námahou a potřebou nutit se při četbě do soustředění. Což je přesně opak toho, na co jsem u Kinga zvyklý. A opět podobně jako u Talismanu, i v Buicku přitom jde o velice zajímavé téma. V čem se naopak oba tituly liší, může být nevýrazný a možná i ne zcela dotažený závěr. Nicméně právě tato vlastnost Buicku paradoxně přináší do závěrečného součtu tolik potřebné kladné body – čtenář má více prostoru pro vlastní fantazii.

Příběh vznikl z velké části díky autorově vlastní zkušenosti s prací policie v Pensylvánii. Tentokrát na nás tedy nečeká oblíbené Maine. Příběh střídá v nepravidelném rytmu dvě perspektivy – Tehdy a Teď. Jakkoli se v první polovině knihy může zdát, že důraz je kladen hlavně na období minulé, nakonec se situace překlopí a současnost získá navrch. Tajemný automobil, ponechaný řidičem, jenž beze stopy zmizel, u benzínové pumpy, se čas od času chová více než zvláštně. Generuje kolem sebe záři, sem tam se svévolně otevírá ,a navíc dokáže halu, v níž je uskladněn, oproti venkovní teplotě vychladit o mnoho stupňů. Také sem tam vyvrhne podivné bytosti nebo předměty. Na druhou stranu při bližším ohledání působí spíše jako rekvizita než provozuschopný vůz. Dokonce se jej nedaří ani nastartovat, protože vlastně nemá ani funkční zapalování, ale nejspíš ani motor. Do jisté míry tajný spolek policistů oddělení D pojímá podezření, že auto jednoho dne pohltilo jejich kolegu. A odtud se rozjíždí skutečné drama, plné tajemství, z nichž mnohá zůstanou nevysvětlena.

Styl, jímž je kniha Z Buicku 8 napsána, působí jako klasický King. Popravdě nedokážu úplně jasně identifikovat onen zádrhel, jenž mi nedovolil nechat se textem pohltit jako obvykle. Možná časté přeskakování mezi dvěma časovými liniemi? Nebo dojem, že některé informace se opakují snad až zbytečně často? Vážně nevím. Překladem to, stejně jako u Talismanu, nejspíš nebude, protože Ivan Němeček rozhodně nepatří mezi nováčky. O tom nás přesvědčil také u mnoha jiných a naprosto strhujících „kingovek“. Namátkou třeba ve Zhubni (Thinner, 1984, česky prvně 2012), případně u Čtyř ročních dob (Different Seasons, 1983, česky v tomto kompletu prvně 2003), o kterých jsme už také před časem mluvili.

V samém závěru zhruba třísetstránkové knihy najdeme Autorovu poznámku datovanou na konec května 2002, v níž se dozvídáme pikantní podrobnosti o vzniku titulu Z Buicku 8. Nebudu vás připravovat o kouzlo objevování a u takto stručné poznámky už zůstanu. A ačkoli se může zdát, že jsem tento titul spíše nepochválil, i tak zcela jistě za přečtení stojí. Minimálně pro samotný nápad v něm zpracovaný. Ale i třeba jako sonda do práce státní policie v Pensylvánii, kterou si Stephen King rozhodně takzvaně „nevycucal z prstu“. Na mé hromadě čekajících knih teď leží další román od stejného autora Pavučina snů. Jsem opravdu zvědavý, jestli půjde o návrat ke standardu.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2022