Tomáš Baťa vyvinul velké úsilí, aby se prosadil ve vznikajícím obuvnickém průmyslu v dobách Rakouska-Uherska. Vyráběl boty pro lidi. Nepokoušel se proniknout k armádním nebo státním zakázkám. Jeho firma nebyla zařazena mezi c. a k. dvorní dodavatele. Nemohl tedy využívat výhod z tohoto titulu plynoucích.
Přesto za pouhé tři dny v době těsně před 1. světovou válkou získal armádní zakázku na padesát tisíc párů bot pro c. a k. vojáky. Což byl právě ten téměř zázrak.
Po vyhlášení mobilizace v červenci 1914 bylo všem jasné, že brzy vypukne válka a přednost v dodávkách surovin budou mít firmy dodávající výrobky pro armádu. Tomáš Baťa se rozjel do Vídně, aby získal část z „válečného koláče“. Nepochodil. Tak jako ostatním zájemcům o dodávky obuvi pro armádu mu bylo řečeno, že armádní zakázky dostanou dvě velká konsorcia, která mají dlouhodobé smlouvy s ministerstvem války a ministerstvem zemské obrany. Tomáš Baťa se vrátil domů s prázdnýma rukama, ale nebyl zvyklý prohrávat. Sám neuspěl, proto hledal cestu, jak porazit rakousko-uherskou byrokracii. Co mu mohlo pomoci? Domnívám se, že kontakty a peníze. Peníze Tomáš Baťa měl, jeho továrna vykázala za rok 1914 zisk cca čtyři miliony korun.
Kontakty ve vysokých politických patrech zajišťovali rodinní příslušníci. Jeho tchán, profesor Menčík, byl kustodem I. třídy Dvorní knihovny a vládní rada čili vysoce postavená osobnost na úřednickém císařském žebříčku. Navíc byl v příbuzenském vztahu k osobnímu lékaři císaře a krále Františka Josefa I., MUDr. Josefovi von Kerzlovi. Pravděpodobně MUDr. Kerzl dohodl Tomáši Baťovi přijetí u generála Langera na ministerstvu veřejných prací, který měl v kompetenci přidělování zakázek na milion párů vojenské obuvi.
Tomáš Baťa se údajně prezentoval jako vlastník továrny, kde pracuje 1200 dělníků ve výrobě obuvi a jejich denní produkce je 5000 párů obuvi. Ve skutečnosti měl Tomáš Baťa v té době kolem 400 dělníků. Tato prezentace a také možná peníze si pana generála získala a přidělil Tomáši Baťovi již zmiňovanou zakázku na padesát tisíc párů bot pro c. a k. vojsko. Nepravda se mu vyplatila. Takže o přidělení vojenské zakázky nerozhodovaly jen schopnosti Tomáše Bati, ale i protekce a možná také úplatky. To se ale téměř nikde neuvádí. Přitom bylo-li tomu tak, proč to historikové neuvádějí? Snížilo by to velikost Tomáše Bati? Určitě ne. Tomáš Baťa by se prosadil i bez této pomoci. Jen by to trvalo déle.
Není také úplně jasné, jaké boty to byly. Podle dobových fotografií nosili vojáci kožené šněrovací boty nad kotníky s okovanými podrážkami, tzv. bagančata. Ale sám Tomáš Baťa uváděl, že zakázka byla na lehké plátěné boty s koženou podrážkou.
V expozici s názvem Princip Baťa v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně mají vystaveny oba typy obuvi, ale popiska prezentuje jako vojenskou pouze koženou šněrovací botu. Korunu tomu nasadila jedna studentka, která ve své diplomové práci napsala, že Baťa získal vojenskou zakázku na „séglová bagančata“.
Tomáš Baťa se vracel z Vídně spokojený. Jen mu dělalo starost, jak stihne velkou zakázku vyrobit. Jedinou možnost viděl ve spolupráci s ostatními zlínskými obuvnickými firmami, přestože si konkurovali. Svolal tedy jednání s továrníky, na kterém jim navrhl, že si vojenskou zakázku rozdělí mezi sebe podle strojního vybavení jednotlivých továren, ale armádě se bude prezentovat jako výrobce firma Tomáše Bati. Všichni s tím souhlasili a tím byla výroba bot ve Zlíně zachována a spousta mužů nemusela rukovat do války, protože pracovali ve výrobě bot pro vojsko. V knihách se dále rozpitvává, kolik lidí Tomáš Baťa zaměstnával v jednotlivých válečných letech, jaké měl zisky a k čemu je využil. Jen to získání vojenské zakázky je obestřeno tajemstvím.
Na závěr uvádím jeden pozapomenutý výrok TB, který připomněl ve 30. letech časopis New Leader:
„Nedbám ani dost málo na poctivost, nestarám se o zákon, vydělávat každým možným způsobem je naším heslem.“
Jak jsem přečetl, tak předávám dál. Snad to někoho u kávy pobaví.

Jiří Daněk

Autor je v důchodu. Již téměř 10 let se zabývá vyhledáváním dostupných i zmizelých památek na císaře Františka Josefa v České republice. Sestavil První soupis míst s reálnými či zničenými sochami Jeho Císařské Výsosti Františka Josefa I. a pokračování Pomníky císaře Františka Josefa I. v České republice. Lze najít na stránkách www.franz-josef.cz.
V současné době pátrá po pamětních kamenech císařovny Alžběty v Jeseníkách, které by se měly nacházet na sedmi místech. Jeseníky jsou pravděpodobně jediným místem v Evropě, kde se tolik pamětních kamenů císařovny vyskytuje.