Přinášíme vám ukázku z knihy Hu! Povídky dědka Čucháka, kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Úkol to byl velmi prostý. Na východním úpatí kráteru Gernsback zahynul v roce 2029 prospektor André Blanquard. Šlo o to najít pozůstatky zemřelého prospektora, převézt je k identifikaci a předat rodině. Ta se bude nad mumií radovat ze dvou důvodů – a jeden je důležitější. Bude se radovat, že její milovaný André dojde klidu a důstojně ho pohřbí. Nádavkem banky uvolní tři a půl miliardy dědictví zablokovaného proto, že smrt Andrého Blanquarda nebyla doložena a úřady vzhledem k napětí mezi Zemí a Lunou nepřekypovaly ochotou spolupracovat.  Pokud se vyznáte v zemáckých záležitostech, pak tušíte správně. André Blanquard skutečně pocházel z té slavné rodiny. Byl to dokonce bratr Maurice Blanquarda, zakladatele firmy B&B, která převedla vynález Miagiho motoru na průmyslovou bázi. Ta umožnila kolonizaci Luny a tím pádem i vznik Arkádie, a tudíž i našeho starožitnického podniku Nedomý & spol, přičemž ten „spol“ je můj přítel, kyborg zvaný Dědek Čuchák. To, o čem chci vyprávět, se stalo v roce 2078, v roce padesátého výročí, a tedy i oslav Velkého Návratu Lidstva Na Lunu. Kvůli oslavám jsme měli krámek vyzdobený plackami s padesátkou a emblémy znázorňujícími Czaplinského Magdu, první loď vybavenou Miagiho motorem, která přivezla na Lunu prvního člověka, jenž měl v úmyslu usadit se tu a žít. Kromě placek a emblémů jsme měli v nabídce spoustu fáborů a práporů a transparentů. Jistěže ne proto, že bychom s Dědkem nějak horovali pro oslavičky, ale kvůli zákazníkům, chápejte. Když k nám Madame Blanquard vešla, myslel jsem si, že nám agentura poslala klauna jako součást dekorace. Na červeném klobouku měla placku s padesátkou a emblém s Magdou jí svítil na ohromné klopě modrého saka. Opásaná byla trikolórou a zpod širokých nohavic bílých kalhot jí svítily červené boty.  Teprve při druhém pohledu jsem ji poznal. Viděl jsem ji před týdnem v plastivizním zpravodajství. Byla odhodlaná najít tělo zmizelého strýce Andrého, a dokonce pro něho přivezla rakev. Návštěvu jsme posadili ke konferenčnímu stolku. Madame vykládala o strýčkovi Andrém a nebyla k zadržení, když se rozpovídala, jak hluboce Maurice, tedy její zesnulý manžel, bratrova skonu litoval.
„Něco skrývá. Lže,“ hlásil mi Dědek Čuchák komlinkem výsledek svého pozorování. „Na nějakém strýčkovi Andrém jí nezáleží. Jde jí o prachy.“
Každý mohl vidět, že Dědek je kyborg, kombinace robota a živého člověka. On byl ale mimořádně šeredný kyborg a na svém vzezření si zakládal.
„Moje odpudivost vytváří mezi mnou a vámi masáči příjemné pásmo odtažitosti,“ prohlašoval. Málokdo si ale uvědomoval, že jeho skenovací schopnosti hrubě přesahují cokoli, čím je vybaven člověk. Viděl a slyšel všechno, daleko za hranicemi viditelnosti a slyšitelnosti, a kromě toho byl napojený na lunární orákl. Jen zkuste před takovým monstrem něco schovávat. Na odhad motivů Madame Blanquard jsem ovšem nepotřeboval Dědkovy analytické schopnosti.
„Proč jste se neobrátila na magistrát habitatu Arkádie?“ zeptal jsem se jí. „Mají tam oddělení pro pátrání po zatoulaných Zemácích.“
„Informovali mě o vaší diskrétnosti, pane Nedomý. Blanquard není jméno, je to firma. Nechci, aby se nějací úředníci vrtali v jejích záležitostech. Opravdu nestojím o žádnou publicitu.“ Až na to, že ses producírovala před kamerami s rakví pod paždí.
„Diskrétní, to my jsme,“ ohlédl jsem se na Dědka. „A za diskrétnost se platí.“
„Ovšem,“ řekla. Obličej si nechala stylizovat do podoby porcelánové masky. Mohla si zaplatit vzezření naivního diblíka nebo dobrácké černošky, ona ale chtěla proplouvat lidským hemžením jako ledoborec a na svoji příď si vyvěsila cosi jako tvář Medúzy.
„Bratr vašeho muže –“
„Mluvme o něm jako o mém strýci,“ přerušila mě.
„Jak si přejete. On tedy zmizel na Gernsbacku?“
„Ano,“ řekla a položila dlaně na desku konferenčního stolu.
Vyvolala mapu oblasti Mare Australe, na jehož severovýchodní okraj dopadla před čtyřmi miliardami let planetka a vytvořila lávovou plošinu se zubatým kruhovým okrajem o průměru padesáti kilometrů. O nějakou tu miliardu let později se do okraje trefila další dvě tělesa a vytiskla do horniny takřka identické úhledné důlky. Mohli byste do nich cvrnkat kuličky, ale musely by mít sto metrů v průměru, aby hra byla zábavná. Na mapě byly vyznačeny body markující Blanquardovo poslední putování. Poslední bod ležel na zubatém okraji kráteru. Podíval jsem se na datum. 24. dubna 2029, stálo tam. Oranžová písmena byla na tmavém podkladu dobře vidět. Horská ježatina vrhala dlouhé stíny. Když Maurice Blanquard umíral, mohl mít docela pěkný výhled, napadlo mě.
„To je autentický záznam trasy?“
„Ano. André byl s mým mužem ve spojení. Na Měsíc přiletěl 22. dubna. Měl tady své kontakty a neprodleně se vydal na výpravu. Toto je záznam, jak se uchoval v archivech mého nebožtíka muže.“
„Proč jste se nepokusila dřív –“
Byla netrpělivá a poposedávala.
„Pane Nedomý, víte dobře, jaké byly donedávna vztahy mezi našimi autoritami a Lunou. Díky oslavám výročí nastalo něco jako milostivé léto. Proto jsem přispěchala. Velmi dobře vám zaplatím, když zorganizujete výpravu a tělo mého strýce naleznete a dopravíte do Arkádie.“
„Tam ho uložíte do rakve, kterou jsme viděli v plastivizi.“ Ani nemrkla.
„Navrhněte mi cenu, a pokud bude rozumná, snadno se dohodneme.“
„Máme oslavy, Madame Blanquard. Turistická sezóna je v plném proudu. Jistě chápete…“ Rychle se rozhlédla po krámku. Starožitné skafandry, kyslíkové láhve. Komunikační zařízení. Kuriózní lávové objekty, zvířátka, ptáčkové, i nějaký ten penis by se tam našel. Trosky kosmických lodí.
„Jak vidím, obchod máte narvaný zákazníky k prasknutí,“ řekla ledově. „Když vytáhnete paty, davy zájemců odejdou k panu Lebovičovi. Chápu.“ Ona tedy znala Leboviče, našeho hlavního konkurenta. Největší starožitnictví v Arkádii, dvoupatrový obchodní dům se širokou nabídkou.  Některé kusy s cenou nasazenou tak vysoko, že čekaly na zákazníka celá léta. Nedalo se nic dělat, Lebovič byl v branži déle než my a ty nejslavnější kusy vysbíral. Originál Lunochodu jsme za výlohou opravdu neměli. Když ale někdo vysloví jméno Lebovič, jsme ostražitější než normálně, a to je co říct. Otevřely se dveře a vstoupil pár, podle všeho novomanželé, ona Číňanka, on Ind. Z ní čišela touha po nakupování, on byl odhodlaný tlačit nohou na brzdu ze všech sil. Škubání kavek ze Země, to byla moje práce. Výprava za mrtvolou na Gernsback, to byla moje radost. Vstal jsem.
„Ozvu se vám s nabídkou, Madame Blanquard. Teď mě omluvte, mám napilno.“

——————————–

Přečtěte si celou ukázku.

——————————–

O autorovi

Ondřej Neff se narodil 26. června 1945 v Praze spisovateli Vladimíru Neffovi a divadelní herečce Vlastě Petrovičové. Vyrůstal ve Slapech a později na Žižkově, kde navštěvoval měšťanku. Po maturitě se vydal studovat žurnalistiku, avšak už od roku 1966 zároveň pracoval v Československém rozhlase, kde v té době působila řada vynikajících osobnostní. Osobně zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy a okupaci budovy Československého rozhlasu. Po absolvování vojny v roce 1970 byl z rozhlasu vyhozen a nastoupil jako fotograf do nakladatelství Albatros. Na normalizaci vzpomíná především jako na období, kdy se do klíčových funkcí dostávali zcela nekompetentní lidé. On sám stál v opozici vůči rodícímu se disentu, neboť měl pochybnosti o upřímnosti jeho úmyslů. V 80. letech pracoval jako fotograf v Obchodním domě Kotva, zároveň psal fotografickou rubriku pro Mladou frontu. Od podzimu 1987 působil jako redaktor v kontroverzním časopisu Kmen vedeného Karlem Sýsem. Po sametové revoluci začal blíže spolupracovat s Mladou frontou, byl také přítomen její nestandardní privatizaci. Patřil k průkopníkům českého internetu, zakládal a dodnes vede zpravodajský web Neviditelný pes. Určitý věhlas získal jako spisovatel sci-fi literatury. Připomenout můžeme jeho knihy Ultimus, Rock mého života, sérii Tajemství pěti světadílů nebo Rekvalifikační kurz. Věnuje se také digitální fotografii.

Zdroj informací: Paměť národa

Přečíst si můžete také rozhovor s Ondřejem Neffem či jeho medailon.

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. Mystery Press v současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo například Angličany Stevea Robinsona a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich (v TOP 10 amerických bestselleristů) či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Neff, Ondřej

Mystery Press, 2022