Přečtěte si předchozí část!

Nějakou dobu si spolu psali a dopisování je sblížilo. Špatný vztah z minulosti se proměnil v sympatii. Chtěli se vidět. Bedřich plánoval, že se dcera do Československa již nevrátí a odjede s ním do USA. Byla plnoletá. Potřebovala do USA vízum, které měla podle plánu získat na americkém vyslanectví ve Švýcarsku. Na dovolené se plánovalo se švýcarskými známými, u kterých měla Michaela na vyřízení víza čekat, vše detailně domluvit. Plavba jachtou, kterou Bedřich zamýšlel celou financovat, měla být pro známé odměnou za pomoc, kterou ve Švýcarsku dceři poskytnou. Ke společné dovolené se sešli všichni v Athénách. Bedřich najal jachtu i s lodníkem. Mluvil anglicky. Startovalo se na ostrově Mykonos, cílem byl po několikadenních etapách ostrov Rhodos.
Byla to značně dobrodružná plavba. Na ostrovech Patmos a Samos běžela ještě dobře. Na Samosu se lékařka Jarmila nervově zhroutila. Jelikož ale na ostrově nebyla nemocnice a možné bylo jen nejprimitivnější nedostatečné ošetření, musela být dopravena vrtulníkem do Athén. Tamější lékaři se jí rádi zbavili. Byla pro ně příliš složitý případ. Transport do nemocnice v hlavním městě se kvůli momentální stávce letového personálu dost opozdil a protáhl. Bedřich odletěl s Jarmilou za deště.
Zbytek posádky pokračoval pak na Rhodos, kde se měli u předání jachty všichni sejít. Přestalo pršet, vyšlo slunce a dalo se z lodi koupat i rybařit. Následovaly ostrovy Kos, Kalymnos a Chimi. Na předposledním došlo k přátelskému setkání s řeckými rybáři. Při jejich vínu s asfaltovou příchutí Resina zahrála přístavní malá hudba k tanci syrtaki. Po víně byla lehce objevena podobnost syrtaki se strážnickým danajem. Danajem byli rybáři nadšeni. Odsud byl již jenom kousek na Rhodos, kde plavba končila. Z Athén přiletěl Bedřich bez Jarmily. Ponechali si ji ještě na doléčení. Mínili ji teprve za pár dnů propustit. Předal jachtu a všichni odletěli do Athén. Tam ještě vyřídil Bedřich Michaele turistické vízum do Švýcarska a odletěl s Jarmilou do USA. Skupinka se rozloučila. Švýcarský manželský pár s Michaelou se vrátil do Bernu, Bedřich s Jarmilou do New Yorku.
Jarmila zemřela tři měsíce po návratu z Řecka. Bez běžící lékařské praxe nemohl Bedřich platit vysoké dluhy za dům a musel jej prodat. Z úsporných důvodů se přestěhoval do levnější oblasti Států. Nepracoval. Žil z peněz za dům a cestoval. Navštívil několikrát dceru ve Švýcarsku a Československo. Michaela měla problémy s obdržením víza Spojených států, protože se kvůli znovu provdané matce jmenovala jinak než otec. Zjištění příbuznosti se měsíce protahovalo. Nic jí nepomohlo, že chodila na vyslanectví každý týden brečet. Američtí úředníci byli neúprosní. Nakonec se případ vyřešil a otec si pro ni mohl do Švýcarska přijet.
Mezitím se v Československu Bedřich snažil najít novou partnerku. Nejlépe lékařku. Na ty byl zvyklý. Podařilo se mu na tip od kamaráda seznámit se se třetí. Ženit se nechtěl, ale Jarmila II. na tom trvala. Měla dva syny, které chtěla zabezpečit. Její soukromá praxe nenesla dost. USA si nechala od Bedřicha ukázat, ale život tam považovala za drahý a angličtinu za nenaučitelnou. Manžel měl s ní žít v Československu. Když se do USA konečně mohla vystěhovat dcera, otec Bedřich se odtud odstěhoval a usadil se s novou matkou Jarmilou v Luhačovicích v Československu. Ironií osudu byl otec opět odloučen od dcery, kterou chtěl mít u sebe. Osud ale nepřestal pracovat dále.
Ukázalo se, že Jarmila je nymfomanka. Měla zvýšenou potřebu/spotřebu mužů. Tvrdě trénovaný (bývalý) příslušník cizinecké legie byl pro ni tím pravým partnerem. Bedřich její extrémní sexuální životní potřeby hned nepoznal. Nechal se jenom slyšet, že mu nová Jarmila zcela vyhovuje. Proto se s ní také rychle oženil. Padala velmi přesně do řady jeho žen.

Měl mít pravdu. Jarmila zemřela po třech letech společného života. Bedřich se potom rozhodl, že žádnou další manželku hledat už nebude.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).