Přinášíme vám ukázku z knihy Hrnčířovo pole,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Svatopetrský jarmark roku 1143 skončil už před týdnem a vši­chni se vraceli do všedního, pravidelného života. Srpen byl suchý a příznivý, úroda obilí se svážela do stodol. Tehdy přišel sklepmistr bratr Matouš do kapituly poprvé s obchodní záležitostí, kterou probíral několik dní během jarmarku s představeným augusti­niánského převorství svatého Jana Evangelisty v Haughmondu, jež leželo asi čtyři míle na severovýchod od Shrewsbury. Haughmond byl FitzAlanovou fundací, a Fitz­ Alan byl v nemilosti a zbavený majetku od té doby, co bránil shrewsburský hrad před králem Štěpánem. Povídalo se ovšem, že se ze svého útočiště ve Francii vrátil zpátky do Anglie a je v bezpečí s císařovniným vojskem v Bristolu. Mnoho jeho místních nájemců však zůstalo loajálních ke králi, podrželo si své pozemky a Haughmond vzkvétal dík jejich dobročinným darům, takže to byl velmi vážený soused, s nímž se dalo čas od času oboustranně výhodně obchodně jednat. Podle bratra Matouše nastal takový čas právě nyní.
„Nabídka na tuto výměnu pozemků přišla z Haughmondu,“ vysvětloval, „ale je rozumná a výhodná pro oba kláštery. Po­třebná fakta jsem již předložil otci opatovi a převoru Robertovi a zde mám přibližné plány obou polí, o nichž se jedná. Obě jsou velká a srovnatelná jakostí. To, které vlastní náš dům, leží asi půldruhé míle za Haughtonem a ze všech stran je obklopeno pozemky darovanými haughmondskému převorství. Je jasné, že pro ně bude výhodné, když tento kus pole připojí ke svým državám, aby se hospodářsky využil a šetřilo se časem i námahou při cestách tam a zpět. A pole, které za něj chce Haughmond vyměnit, je kousek od šlechtického sídla Longneru směrem k nám, pouhé dvě míle odtud, ale z Haughmondu nepohodlně daleko. Je rozumné uvažovat o této výměně. Pozemek jsem si prohlédl a je to slušná nabídka. Doporučuji, abychom s ní souhlasili.“
„Jestliže to pole leží směrem k Longneru,“ ozval se podpřevor bratr Richard, který pocházel z místa asi o míli vzdálenějšího než zmíněný statek a znal ty končiny, „jakou polohu má vzhledem k řece? Zaplavuje ho?“
„Ne. Má sice z jedné strany Severn, ale břeh je vysoký a louka od něho pozvolna stoupá směrem k mezi a větrolamu ze stromů a keřů na hřebeni. Je to pole, jehož nájemcem byl ještě před rokem a čtvrt bratr Ruald. Na břehu řeky byly dvě nebo tři jámy na těžbu hlíny, ale myslím, že už jsou vyčerpané. Ten pozemek je znám jako Hrnčířovo pole.“
Kapitula se poněkud zavlnila, jak se všechny hlavy otočily stejným směrem a všechny oči se na okamžik upřely na bratra Rualda. Byl to drobný, tichý, vážný muž s protáhlou, strohou tváří velmi pravidelných rysů, klasicky hezkou a bezvěkou, jenž dosud prožíval své klášterní dny napůl pohroužený do jakéhosi naprostého vytržení, protože jeho konečné sliby byly pouhé dva měsíce staré a jeho touha po klášterním životě, kterou si uvědomil teprve po patnácti letech manželského života a pětadvaceti letech hrnčířského řemesla, se rozhořela v pronikavá muka, než dosáhl přijetí a vstoupil do pokoje mysli. Zdálo se, že z toho pokoje nyní nevychází ani na okamžik. Ač se na něho obrátily všechny oči, z klidu ho to nevyrušilo. Všichni tu znali jeho příběh, který byl složitý a dosti zvláštní, ale to mu nevadilo. Byl tam, kde být chtěl.
„Je to dobrá pastvina,“ prohlásil prostě. „A dala by se i obdělat, bude-li třeba. Leží kus nad běžnou úrovní záplav. To druhé pole samozřejmě neznám.“
„Je možná o kousek větší,“ usoudil bratr Matouš, zúženýma očima zkoumaje své pergameny s hlavou nakloněnou ke straně. „Ale při té vzdálenosti ušetříme na čase a námaze. Jak jsem řekl, považuji to za spravedlivou výměnu.“
„Hrnčířovo pole!“ dumal převor Robert. „Takové pole koupili za stříbrňáky zrádce Jidáše na pohřbívání cizinců. Doufám, že ten název není zlověstný.“
„Jmenovalo se tak kvůli mému řemeslu,“ ozval se Ruald. „Zem je nevinná. Zkazit ji může jen to, co s ní uděláme. Pracoval jsem tam poctivě, dokud jsem si neuvědomil, kam mě to skutečně táhne. Je to dobrá půda. Dá se nejspíš využít líp než na takovou dílnu a pec, jakou jsem měl já. Na to by byl stačil úzký dvorek.“
„A je tam snadný přístup?“ zeptal se bratr Richard. „Leží na druhé straně řeky mimo silnici.“
„Kousek proti proudu je brod a ještě blíž přívoz.“
„Ten pozemek daroval Haughmondu teprve před rokem Eudo Blount z Longneru,“ připomněl bratr Anselm. „Ví Blount o té směně? Radil se s ním už někdo?“
„Jistě si vzpomenete,“ trpělivě odvětil bratr Matouš, který jako obvykle věděl všechno, „že Eudo Blount starší padl počátkem tohoto roku u Wiltonu, když zabezpečoval králův ústup. Pánem Longneru je nyní jeho syn, také Eudo. Ano, mluvil jsem s ním a nemá námitky. Dar patří Haughmondu, aby s ním naložili ke svému nejlepšímu užitku, a tato výměna nesporně k užitku bude. Z té strany nejsou žádné překážky.“
„A to, jak s polem naložíme, není nijak omezeno?“ naléhavě se otázal převor. „Dohoda bude podle obvyklých podmínek? Že každá strana může pole využít libovolným způsobem? Zastavět, obdělat nebo nechat jako pastvinu, podle vlastní vůle?“
„Tak je to dohodnuto. Budeme-li je chtít zorat, nic nám nebrání.“
„Jeví se mi,“ ozval se opat Radulfus a přejel pozorné tváře svého stáda dlouhým pohledem, „že jsme slyšeli dost. Má-li někdo ještě nějakou otázku, ať ji prosím položí nyní.“
V zamyšleném tichu, jež následovalo, se mnohé zraky opět trochu vyčkávavě obrátily ke strohé tváři bratra Rualda, který jediný zůstával stranou a přísně nezaujatý. Kdo jiný by lépe znal vlastnosti pole, kde tolik let pracoval, a byl způsobilejší posoudit, zda je moudré s nabízenou výměnou souhlasit? Řekl však vše, co považoval za svou povinnost, a necítil potřebu dodat jediné slovo. Když se obrátil ke světu zády a vstoupil do svého vytouženého povolání, pole, domek, pec i rodina jako by nikdy nebyly. Nikdy nemluvil o svém dřívějším životě a pravděpodobně na něj nikdy nemyslel. Už všechna ta předešlá léta bloudil v mysli daleko od domova.
„Výborně,“ pravil opat. „Výměnou zjevně získáme jak my, tak Haughmond. Domluv se prosím s převorem, Matouši, sepište smlouvu, a jakmile bude možno stanovit pevný den, necháme ji osvědčit a zpečetit. A až to bude provedeno, myslím, že by bratr Richard a bratr Cadfael mohli pozemek obhlédnout a zvážit, jak jej nejlépe využít.“
Bratr Matouš hbitě svinul plány a tvářil se spokojeně. Jeho úkolem bylo přísně dozírat na majetek a důchody kláštera, hodnotit půdu, úrodu, dary a odkazy z hlediska prospěchu, který mohly přinést opatství svatého Petra a Pavla, a Hrnčířovo pole posoudil odborně a bystře a líbilo se mu.
„Nic jiného už nemáme?“ zeptal se Radulfus.
„Ne, otče!“
„Tato kapitula je tedy ukončena,“ pravil opat a první vyšel z kapitulní síně na sluncem vybledlou srpnovou trávu hřbi­tova.

—————————-

Přečtěte si celou ukázku.

—————————-

O autorce

Ellis Peters, vlastním jménem Edith Mary Pargeter (1913–1995), byla anglická spisovatelka velšského původu, jejíž tvorba zahrnuje zejména válečnou, historickou a detektivní prózu. Rovněž byla úzce spjata s českou a slovenskou kulturou, zamilovala si Prahu a coby bohemistka přeložila do angličtiny řadu knih uznávaných autorů, jako byli Jan Neruda či Bohumil Hrabal. Do světové literatury se zapsala zejména trilogií Nebeský strom, dále dvacetidílnou sérií historických detektivek s bratrem Cadfaelem (Zázrak svaté Winifredy, Splátka růží, Poustevník z Eytonského lesa, Zpověď bratra Haluina, Kacířův učeň, Pouť nenávisti či Havran v předklášteří), která se odehrává ve dvanáctém století za občanské války v Anglii, a také případy inspektora Felse a jeho syna, jež tvoří třináct svazků. Prakticky celý život – s několika výjimkami, jako byl například krátký pobyt v Praze – prožila v rodném kraji, jímž bylo hrabství Shropshire. Zde také zemřela ve věku dvaaosmdesáti let.

Zdroj informací: nakladatelství Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Petersová, Ellis

Mystery Press, 2022