Přečtěte si předchozí část!

Bedřich se dostal do vyšetřovací vazby. Pořádně se nevědělo, co s ním. Nějakou dobu si odseděl ve vězení. Jelikož odešel z Československa jako mladistvý a zatím žádného závažného prohřešku kromě cizinecké legie a tím nenastoupení povinné branné služby se nedopustil, rozhodl soud, že delikvent bude propuštěn a musí si odsloužit za ztížených podmínek vojenskou službu. Ve skutečnosti to v praxi znamenalo pouze službu v pohraničí. Prodělal druhý vojenský výcvik, tentokrát v mateřské řeči. U útvaru měl zvláštní pozici, jinou než ostatní vojíni. Byl nejlepším střelcem pluku a vyhrál každou střeleckou soutěž. Také byl starší. Důstojníci ho nechávali na pokoji u zdravotníků. Měl tam klid a dva roky uplynuly rychle.
Po vojně si našel místo pečovatele v jedné pražské nemocnici. Vstoupil tam do komunistické strany. Později se stal ADKářem, dělnickým kádrem. Vystudoval urychleně gymnázium s maturitou a zkrácenou vysokou školu chemicko-technologickou. U diplomové oslavy byla přítomna matka. Žila nyní spořádaným životem, jak synovi přiznala. Otec trávil po alkoholických excesech čas ve špitále. Bedřich rodiče už nějakou dobu z jeho příjmů v nemocnici podporoval. Obdrželi mezitím také malý příspěvek od odborů.
Zakrátko našel inženýr chemie slušně placené místo ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. Byl materiálně zabezpečen a poprvé se oženil. Brzy se narodila dcera Michaela. Manželství nebylo bohužel šťastné a rychle následoval rozvod. Alimenty nebyly pro Bedřicha problém. Za větší problém považoval špatný vztah k dceři. Vinu na tom měla i matka, která ji proti němu popuzovala.
Samotnému se mu ale nechtělo žít. Zamýšlel se znovu oženit. Tentokrát více s rozumem. Se ženou, která ho bude chápat a podporovat. Těšil se i na milující děti. Za rok měl dojem, že takovou ženu objevil. Byla o čtyři roky mladší a akademička (lékařka) jako on. Ve stejném podniku vedla zdravotní středisko. Manželství bylo v počátcích zdařilé. Měli dvě děti. Manželka Helena pracovala na poloviční úvazek. O děti se starala část týdne podniková školka, protože jak s jeho, tak se ženinými rodiči na hlídání nemohli počítat.
Bedřich postupoval v zaměstnání. Stal se vedoucím oddělení údržby výrobních prostředků podniku. Šlo o odstranění jejich napadení časem, opotřebením a korozí. Funkci zastával víc než deset let. Měl svou svůdnou mladou sekretářku. Pro manželství to byl kámen úrazu. Helena měla časté manželovy nepřítomnosti doma u rodiny zanedlouho dost, protože se dozvěděla, že tráví pro rodinu ztracený čas se sekretářkou. Zažádala o rozvod. Děti byly již velké a k rozvodu došlo bez potíží. Bedřich nyní platil výživné na tři děti. Cítil to, přestože měl slušný plat.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).