Čtení ke kávě: Žlutá tma (Hana Militká)

Žlutá tma

12.4.2022 Hana Militká Bez komentáře

Není tma jako tma. Některá je neproniknutelně černá. Může být dobrodružně lákavá, nebo i děsivá.
Nejhorší jsou takové, které vypadají neškodně, a přitom mohou člověku vzít všechno, včetně toho nejcennějšího.

„Ahoj, broučku, co děláš dneska?“ ptá se starostlivě Milada své sestry.
„Ani nevím…“
„Co máš dobrého k jídlu?“
„Něco jo, ale nechutná mi…“ slabě odpoví do telefonu Anna.
„Jíst se musí, děvče. Stavím se odpoledne, pomůžu ti, určitě se pěkně najíš.“
„No, nevím… Jak myslíš,“ odpoví vyčerpaná Anna a klesne na postel. Mobil jí vypadne z ruky, naštěstí ne na zem, ale na polštář.
Několikrát se dopotácí na toaletu a zpět.
Odpoledne zvoní sestra Milada.
„Ahoj, promiň, asi jdeš zbytečně. Jsem bez chuti a zatím snad i bez zápachu,“ pokusí se mladší Anna o humor.
„Děvče, vůbec se mi nelíbí, co vidím. Zavolám doktorce.“
Anna něco zadrmolí a leží.
Milada bleskově vysvětlí situaci.
„Volejte záchranku, tohle rozhodne doktor, musí ji vyšetřit,“ rozhodne praktická lékařka.
Milada vysvětluje své sestře, že zavolá záchranku.
„Nikam nevolej, nic mi není.“
„Musím, doktorka nařídila…“
„Nikam nepojedu.“
Milada volá záchranku.
Přijedou během deseti minut.
Odvedou Annu do auta a chystají infuzi.
Zanedlouho odvážejí pacientku Annu do nemocnice.
Tam se čeká poměrně dlouho na rozhodnutí. Mezitím zkouška jasně ukazuje, že se jedná o covid.
Je rozhodnuto, Anna je hospitalizována na infekčním oddělení.
Další dva dny o sobě Anna vůbec neví. Jen se snaží vždy včas doběhnout na WC.
„Nojo, ale jak se to dělá?“ láme si hlavu žena. „Sedím na záchodě, měla bych se vyčůrat, ale jak se to dělá?“ usilovně přemýšlí. Najednou tok jejích myšlenek přeruší zvuk vytékající moče.
„Aha!“ uvědomí si Anna. „Správně. Šlo to samo. Hlavně, že jsem byla připravená včas.“
Noc stráví v bezvědomí.
Další den ubíhá mimo její vědomí.
Zdravotní sestřičky roznášejí v poledne obědy.
Sestra nadzvedne víko na tácu Anny, odloží ho bokem a nic neočekává. „Tahle pacientka je na tom špatně. Jestli se její stav brzy nezmění, bude zle,“ vzdychne.
Odchází roznést další obědy.
Annu najednou něco vyburcuje.
„O co jde?“ rozhlédne se kolem sebe. Jasně cítí, že jí do nosu voní nějaká omáčka. Zaboří lžíci do houskového knedlíku, sní několik lžic voňavé omáčky a nepatrný kousíček masa. Pak zmožená uléhá do postele.
Od tohoto okamžiku se její zdravotní stav rychle zlepšuje. Denně jí, začíná vnímat okolí.
„Remdesivir vám dáme pro jistotu pětkrát. O víkendu nepouštíme domů, počítejte s odchodem v pondělí,“ usmívá se lékař na páteční vizitě.
Další pacientce na infekčním pokoji řekl: „Vy můžete odjet třeba hned.“
Annu tenhle výrok zaujal. „Nezvyklá formulace,“ říká si.
Sotva skončila vizita, začne pacientka u dveří vysvětlovat: „Pojedu domů v neděli navečer. Mám soukromý odvoz. Oni mě tu léčí na něco, co nemám, prý na nějaký covid. Přivezli mě sem, protože jsem šestnáct hodin nemohla chodit. A to mi tady nikdo neléčí. Vyberu si jinou nemocnici a budu se mít dobře. Navíc jsem tady chytla chřipku a na ni mi taky nedali lék.
Přišla neděle večer a nic se nedělo, nikdo neodjel.
V pondělí je Anna jako na trní: „Sestři, prý jedu dnes domů,“ oslovuje jednu sestru za druhou. Všechny krčí rameny. „Není o tom žádný zápis. Musíte čekat na vizitu.“
Vizita přichází až ve dvě hodiny odpoledne.
„Budete chtít odvoz sanitou?“ ptá se lékař Anny.
„Ne, vezmu si taxi.“
„Objednejte si odvoz na zítra na desátou hodinu dopolední,“ usmívá se lékař.
Anna kývne na souhlas a čeká.
„Taxi zavolám, až budu čekat dole u vjezdu do areálu. Vždycky přijedou za deset minut,“ říká si.
V úterý uplynula desátá a nic se neděje. V jedenáct hodin přiběhne lékař a hlásí Anně: „Za třicet minut odjíždíte.“
Anna nadšeně prohlásí: „Pane doktore, já vás miluju.“ Je si jistá, že lékař vezme prohlášení jako velké poděkování za vyléčení.
Anna opouští nemocnici. Během dvaceti minut přivezli záchranky pět mužů kolem čtyřiceti let věku. Všichni žili, neměli zakryté obličeje, ale byli v bezvědomí. Nikdo se nehýbal, u každého bylo zapojeno plno hadiček, některé vedly do plic, některé nesly infuze do žil.
Sestra Milada čeká před domem, aby pomohla Anně s taškou. „Plno léků, jinak nic, ani hřeben, kartáček na zuby, nůžtičky, brýle, nic. A přece jsem přežila! Ovšem bez tří vakcín očkování bych se nevrátila. Ode dneška mám navíc veškerý život, který mě ještě čeká. Žít, smát se, mít pár výborných lidí kolem sebe je největší bohatství na světě,“ směje se Anna a objímá svou sestru Miladu.
„Zachránila jsi mi život, Milunko moje zlatá,“ šeptá Anna šťastně a v očích se jí třpytí ryzí drahokamy.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.