Petra Soukupová se narodila 25. července 1982 a patří tak mezi nejmladší české autory. Ve svých třiceti letech má za sebou tři úspěšné knihy. Za své první dílo s názvem K moři získala Cenu Jiřího Ortena a taktéž bylo nominováno na cenu Josefa Škvoreckého a Magnesii Literu. Její druhá kniha Zmizet získala v roce 2010 hlavní ocenění v rámci ceny Magnesia Litera – Kniha roku a rovněž byla nominována na cenu Josefa Škvoreckého. Její zatím poslední kniha Marta v roce vetřelce vyšla minulý rok. Texty jsou překládány i do slovinštiny, polštiny a italštiny.

Petra Soukupová vystudovala scenáristiku a dramaturgii na Filmové akademii múzických umění, kterou ukončila scénářem k povídce Na krátko, kterou později vsadila do své knihy Zmizet. Za tento scénář získala třetí místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. V současné době žije se svým přítelem a psem v Praze.

Mimo třech uvedených knih se podílela na scénáři k filmu Comeback a dodnes působí jako jedna z dramaturgů nekonečného seriálu Ulice.

Své další texty publikovala i v knihách jako Ženy vidí za roh, Nauč mě milovat, Proč odcházíš, Láska a čas nebo Ach, ty matky.

Rovněž publikovala v Magazínu Hospodářských novin (článek Místo mého srdce), v příloze deníku Práva Salon, který otiskl její povídku Nejhezčí týden prázdnin, nebo v časopise Instinkt.

K moři

První delší prozaický útvar mladé autorky s názvem K moři vypráví životní příběhy hned několika lidí. Přestože spolu nemají nic společného, jejich osudy se náhodou protnou právě při cestě k moři. Ačkoliv byla Petra Soukupová při psané této knihy velmi mladá, její příběhy spíše vypovídají o opaku. Stejně jako její další knihy. Při jejich čtení nabudete dojmu, že si autorka musela ze svého života odžít už značnou část, aby dokázala zkonstruovat tak silné a reálné příběhy, které nejenže mohou vypovídat o životě skutečných lidí, ale dokážou na nás čtenáře zapůsobit tak, že na jejich hrdiny budeme myslet ještě dlouho po tom, co knihu odložíme.

Zmizet

Hrdiny těchto povídek nejsou dospělí lidé jako v její první knize, ale děti. Kromě jedné povídky, kdy je hlavní postavou žena, která vzpomíná na svá dětská léta. Jednotlivé povídky však nejsou nijak sentimentální, přestože by mohly být – osudy hlavních hrdinů jsou hodny lítosti i nějaké té slzy, ale právě v tomto směru je Petra Soukupová výjimečná. Všechny osudy vypráví chladně a s odstupem, přesto dokáže nejednoho čtenáře vtáhnout do vnitřního rozpoložení hrdinů tak, jak to nedokáže nikdo jiný. Odstup mezi literárními hrdiny a čtenáři většinou bývá propastný, ale v jejích příbězích žádná hranice neexistuje.

Marta v roce vetřelce

Marta, devatenáctiletá dívka, má vše, co si může přát. A právě se dostala na vysokou školu. Trápí ji však jizva na obličeji. Rozhodne se tedy, že si letní brigádou vydělá na její odstranění. Jenže potká Roberta, který jí změní život. Poté, co spolu prožijí krátký románek, se Marta dozví, že je těhotná a Robert ženatý. Matka ji přinutí, aby si dítě nechala. Marta ale měla jiné plány do budoucna a všechny se jí hroutí. Školu navštěvuje jen sporadicky, začíná se utápět v alkoholu a z domova uteče rovnou do pochybného podniku. Téměř ze dne na den se z ní stává člověk plovoucí v depresích, který hodí za hlavu školu, přátele i rodinu. Návrat do normálního života je v nedohlednu. Petra Soukupová i v této zatím své poslední knize dokazuje, jak bravurní vypravěčkou je. Řídí se heslem, čím méně, tím lépe, a tak neplýtvá slovy. Snaží se psát krátkými, avšak výstižnými větami. Slovesa využívá co nejméně, čímž vytváří jedinečný styl, který dodává vyprávění svižnost.

Přečtete-li si jednou text Petry Soukupové, vždy její práci poznáte mezi desítkami dalších. O mnoha jiných českých literátech a literátkách to samé říct nelze. Proto by bylo téměř zločinem její knihy neznat. Přestože v dnešní době bohužel zapadá mezi všechny ty Vieweghy, Lanczové, Obermannové a jiné více komerčně úspěšné autory, její dílo je v literárně hodnotovém žebříčku mnohem výš.

Foto: commons.wikimedia.org, autor: Pavel Hrdlička, Wikipedia
Zdroj: petra-soukupova.cz, databazeknih.cz