Přečtěte si předchozí část.

Přijel na oběd. Odpolední čas vždy trávil sexuálními hrátkami s Josefem. Pak se uchýlil do koupelny, kde prováděl řádnou očistu. Po lehké večeři odjížděl zpět do kláštera k modlitbám. Nikdy na faře u Josefa nepřespal.
Obvyklý rituál očekával Josef i tentokrát. Došlo ale k malé změně. Opat nejprve Josefovi ohlásil, že je dnes u něho hlavně proto, aby si spolu vážně promluvili. Josef znervózněl. Copak nedojde nikdy k tomu, aby uskutečnil svůj plán? Dominik vyzval Josefa, aby se usadil a vyslechl jej. Potom řekl: „Důvodem posunutí mé návštěvy bylo zhoršení mého zdravotního stavu. Nečeká mne dlouhý život, Josefe, srdce je slabé a unavené. Proto bych rád uspořádal svoje záležitosti, dokud žiji. Mám tě opravdu rád. Celý můj soukromý majetek po mé smrti připadne tobě. Vše je zařízeno u notáře. Chci, abys to věděl.“
Josef byl sdělením opata šokován. Byl v koncích. Co jeho plán? Nemá pomstu odložit? Podle svědomí by měl být vděčný. Snažil se tyto myšlenky zapudit. Poděkoval opatovi a ujišťoval ho, že Pán mu určitě dopřeje uzdravení a ještě dlouhá léta na tomto světě.
Dominik jen mávnul rukou. Povstal a přistoupil k Josefovi. Ten už věděl, co bude následovat. Dnešní sexuální hrátky počaly a byly delší, jako by to dnes bylo naposled. Opat si užíval. Josef se nebránil, naopak mu vycházel vstříc. Když zábavu ukončili, odešel opat do koupelny k voňavé a očistné lázni.
Josef uklidil pokoj a vyšel na zahrádku, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Hlava byla stále zatížena myšlenkou na pomstu. Dneškem si ale nebyl jist, zda by ji neměl vůbec zcela zrušit. Cestou zpět do domu si uvědomil, že obloha značně potemněla. Zvedl se vítr a déšť byl na spadnutí. Těžké první kapky začaly vzápětí padat na vyprahlou zemi. Následovalo zahřmění a déšť se stupňoval. Oblohu křižovaly blesky a ozvěnou burácel hrom. Najednou přišla rána, jako by uhodilo přímo vedle Josefa. Leknutím málem oněměl. Stál uprostřed pokoje a nechápal, co se děje.
Burácení hromu přehlušil křik z ulice. Někdo volal, že hoří, a ozvalo se bušení na farské dveře. Josef utíkal ke dveřím a otevřel. Stál zde vyděšený muž a volal: „Pane faráři, u sousedů hoří. Střechu zapálil blesk a vaše střecha hoří také. Volali jsme hasiče.“ V tu chvíli ucítil Josef štiplavý kouř a uviděl valící se dým z hořící střechy. Mezi ním proskakovaly plameny a pokračovaly v započaté zkáze. Do toho všeho se ozývala hasičská siréna. Hotová apokalypsa.
Josef si vzpomněl na opata v koupelně. Rychle běžel, aby mu pomohl s oblečením a odvedl ho do bezpečí. Když otevřel dveře do koupelny, zůstal v šoku. Dominik ležel ve vaně bez známek života. U ramene pravé ruky v koupelové pěně mu plaval veliký mrtvý pavouk. Konsternován nálezem vyběhl Josef bezmyšlenkovitě před dům. Tam zjistil, že hasiči pokračují ve své práci. Vrátil se do domu. Bouře mezitím ustala a přestávalo pršet. Zavolal lékaře a policii.
Policie ohledala místo činu a vyslechla jediného svědka, faráře Josefa. Lékař konstatoval smrt a nařídil soudní pitvu. Upozornil Josefa, že povolení k pohřbu přijde po pitvě písemně od státního zástupce. Ten pouze rezignovaně přikývl. Mrtvého odvezl pohřební vůz.
Hasiči dostali oheň s pomocí deště rychle pod kontrolu. Střecha fary příliš neutrpěla. Soused měl větší škodu. Všichni odešli a situace se uklidnila. Josef zůstal sám a připadal si jako v horečce. Pomodlil se za zemřelého. Ptal se přitom Boha, jestli to, co se stalo, je trest za všechna příkoří po třicet let páchaná na něm zemřelým. Bůh se mu neozval a otázka zůstala nezodpovězena.

Čtvrtý den se Josef dověděl, že Dominikovu smrt způsobilo zastavení srdce. Cizí zavinění zjištěno nebylo. Děkoval Bohu za moudrost a spravedlnost, že opata po zásluze za hříchy potrestal. Nebo to byl osud či náhoda?

Josef prožil svůj další život v pokoji a bez hříchu. Vykonával zodpovědně své kněžské povolání až do konce svých dní. Z dědictví po opatovi věnoval každoročně nemalý finanční obnos na podporu své rodiny, studentů a potřebných občanů farnosti.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).