Koncem léta 2021 vydalo brněnské nakladatelství Host další díl atlasů pro malé světoběžníky. Kniha Můžu ochutnat? umožňuje čtenářům hravou formou nahlédnout pod pokličky ve vybraných zemích, seznámí je s jejich kulturou i tamními specialitami. Podnadpis knihy slibuje „lákavé příběhy o jídle z celého světa“. Autoři Aleksandra a Daniel Mizieliński jsou duo nadaných polských ilustrátorů a se svým fenomenálním atlasem Mapy udělali díru do světa. Na tomto šťavnatém dílu spolupracovali s ilustrátorkou Nataliou Baranowskou, do češtiny knihu přeložila Anna Halfarová.

Na tuto novinku bylo hodně lidí zvědavých a tak jsem ráda, že vám ji mohu přiblížit. Když jsem vedle sebe položila knihy Mapy a Můžu ochutnat?, byl můj první dojem podobný tomu, jako když v supermarketu přejdete od mléčných výrobků k oddělení s ovocem – rozdíl pocítíte zejména v teplotě barev. Kniha Můžu ochutnat? využívá stejného obchodního triku a sluší jí to. Její provedení v hřejivých tónech sází na barvy podporující chuť k jídlu, tedy žlutou a oranžovou. Není divu, že se pak nad knihou sbíhají sliny.

Velkoformátová kniha čítá 112 stran a 56 receptů z 26 zemí světa. Velkou část těchto zemí najdete i v prvním dílu, díky čemuž můžete použít obě knihy naráz a poznat tyto země ještě blíž.. Milovníci vlajek nebudou zklamáni, vlaječka daného státu se nalézá vždy v pravém horním rohu. Zatímco v prvním díle najdete jako zástupce středoevropských slovanských zemí Českou a Slovenskou republiku, v druhém díle věnovali autoři prostor svému rodnému Polsku. Možná si říkáte, proč je zemí v knize oproti jejímu prvnímu dílu tentokrát méně? Důvodem je, že nyní má každá země vyhrazeny dvě dvoustrany, které jsou doslova nabité ilustracemi a zajímavostmi. Takže méně znamená i v tomto případě více.

Na první dvoustraně můžete opět očekávat atlas světa s vyznačenými státy, vzápětí objevíte také rejstřík receptů s ilustracemi pokrmů. Na konci knihy se nachází chronologický obsah událostí, plodin a jídel, včetně příslušných stran, doplněný rejstříkem použitých slov, což knihu činí velmi přehlednou a interaktivní. Jde o pozoruhodnou směsici příběhů, náboženských a kulturních tradic, dějepisu, atlasu a kuchařky v jednom, přičemž se autoři tohoto úkolu ujali s grácií. V horní třetině každé dvoustrany najdete pestrý ilustrovaný obraz – v podstatě okénko do vybrané země, které přibližuje její kulturu a kde můžete i po dlouhém pozorování stále objevovat nové vtipné detaily. Díky tomu je kniha lákavá i pro dvouleté dítě a dospělý se u prohlížení zasměje. Při čtení knihy se seznámíte s mnoha druhy bylin, koření, netradičního ovoce a dalších plodin, hub, sýrů i hospodářských zvířat. Na mě udělala asi největší dojem strana s plující vietnamskou tržnicí, která hraje barvami a ovocem.

U každé země objevíte nejméně dva místní recepty, někdy i tři. Přeju hodně štěstí při vyslovování názvů některých jídel – naštěstí u nich najdete fonetický přepis. Recepty v knize většinou patří mezi velmi jednoduchá jídla, takže je můžete s dětmi vyzkoušet. Doporučuji dělat dětem u vaření dozor, minimálně pohlídáte míry a váhy. Nutno dodat, že některé recepty jsou spíše k dokreslení obrázku dané země, protože některé suroviny u nás nejsou běžné. Příkladem za všechny je indonéský opor ayam, do kterého potřebujete tamarind, citronovou trávu, galangal a listy kafrové limety. Ale kreativního čtenáře taková maličkost neodradí! Byla jsem velmi překvapena, kolik zájmu vyvolala některá exotická jídla u mých dětí – nakonec nezbývá než najít nejbližší obchod s orientálním zbožím a vrhnout se do dobrodružství.

Na vzorku dvou dětí (pětiletého a dvouletého) jsem zatím vyzkoušela pár konzervativnějších receptů, jako argentinskou masovou roládu matambre, vlastní variantu dušeného carbonada, jihoamerické alfajores, gazpacho, hummus a izraelské hamantašen.

Podělím se s vámi o poslední zmíněné – hamantašen. Česky se jim říká také Hamanovy uši a jsou inspirovány biblickým příběhem. S použitím internetu zjistíte, že Hamanovy uši mají mnoho variant. Jde o oblíbenou pochoutku židovského svátku Purim a doufám, že si je oblíbíte tak jako my.

Byl zázrak, že jsem je stihla vyfotit! Práci jsme si hezky rozdělili: dvouletá válela těsto, pětiletý vykrajoval kolečka a já ujídala náplň (po vlastní zkušenosti radím náplně dvojnásob…). Upečený výsledek měl sice všechny možné tvary, jen ne trojúhelník, ale na vzhledu nezáleží! Důležitá je chuť.

 

Gurmánský atlas Můžu ochutnat? jsme si doma zamilovali a rozhodně předčil veškerá očekávání. Přestože se u nás občas stává předmětem sourozeneckých sporů, směle bych knihu doporučila do každé dětské knihovny, školek i škol…

Související knihy

Můžu ochutnat?
Lahodné příběhy o jídle z celého světa

Mizielińska Aleksandra, Mizieliński Daniel

Host