Přečtěte si předchozí část!

Po druhém autobusovém tour, které trvalo tři hodiny a na kterém Vicky téměř bez přestání ukazovala a vysvětlovala a povídala a bavila a potom těch čtyřicet šest turistů vzala do Vasa muzea a znovu povídala a ochotně vysvětlovala a radila a pak některé turisty vysadila tam a některé zas támhle a usmívala se a vtipkovala, po tomhle tour dostane Vicky dýško asi dvě stě korun od celkem pěti lidí z těch čtyřiceti šesti.
Peníze jsou to poskládané z jednoho dolaru, z jedné pětidolarovky, švédské stovky, dvou švédských korun a tří mincí euro. Vicky to potěší, než jí to dojde. Někdo její tříhodinové snažení v jazyce, který není její rodný, ocenil dvěma švédskými korunami. Jiný zase jedním dolarem. Jiný mincemi, co si zřejmě chystal na záchod. Její turisté byli Američané plavící se na obrovské zaoceánské lodi, která projíždí Evropu a Ameriku a vyplouvá z Baham. Její turisté ji ocenili na šest euro v mincích a jeden dolar. Vicky uvažuje, jestli by v takovém případě nebylo lepší nedostat vůbec nic.

Po třetím autobusovém tour dostala Vicky konečně trochu důstojné spropitné. Dolary a eura a dohromady to dělalo asi dvě stě švédských korun, přičemž řidič ji dokázal tak zmást, že si vzal tu kupičku s pětidolarovkou navíc. Řekl doslova: „Mně je to jedno! Já si vezmu třeba tuhle!“ a sáhl po té, kde bylo peněz víc.
Vicky nic neřekla, ale naštvala se a trochu urazila, protože, i když řidič řídil, byla to ona, kdo mluvil a na všechny dával pozor, odpovídal a povídal, vysvětloval a pomáhal.
Osazenstvo autobusu splňovalo jisté vzorce: starší pár, otrávení Angličané, jeden samotný muž podivného vzhledu, který se s Vicky rád bavil a potom zmizel bez rozloučení, jeden exotický pár sedící na prvním sedadle, se kterým se Vicky bavila nejvíc a který nikdy nedal spropitné. Jednomu takovému páru Vicky dokonce zaplatila záchod z vlastních peněz.
Vicky si všimla, že ti, kterým pomáhala nejvíc, kterým vysvětlovala a na které se smála a kteří s ní žertovali, takoví nakonec odešli a nedali nic.
Zato ti, o kterých ani nevěděla, že v autobuse má, často dávali celé desetidolarovky.
Po čtvrtém tour dostala Vicky největší spropitné, a to i přesto, že se celou dobu cítila jako debil. Dýško ale dostala, a to proto, že měla autobus plný Japonců. Jediní, kdo dýško nedali, byl otrávený anglický pár, kterému bez ustání něco vysvětlovala.
Cestou domu Vicky uvažovala, jak je ta bílá rasa nudná a otravná.

… pokračování příště…

Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021