Čtení ke kávě: Kalendář (Martin Patřičný)

Kalendář

23.11.2021 Martin Patřičný Bez komentáře

Robinson si svůj kalendář vyřezával do stromu. Tak mu na něm záleželo.

Proč lidi měřili čas odedávna a kdo s tím začal, nevíme.
Co to je vlastně čas, objasnil druhdy pan Werich panu Horníčkovi:

… v lese jste potkal čas? Někdo zazvonil a vešel čas?
Ne, čas si vymyslel člověk, aby věděl od kdy do kdy a co za to.

Když jsem chystal svůj „dřevěný“ kalendář (na rok 22), říkal jsem si – koho potěší?
Jak obstojí dřevěné obrazy mezi koťátky? Mezi stromy, nahými ženami, hříbaty a hříbky a slony a krajinami? A z nejvyšších míst nakladatelských jsem se dověděl, že obstojí, že ano.

Tak dobře.
A představte si – hned jako první mě napadl prosinec. Ne leden, ani máj to nebyl, ne, prosinec.
Že by podle starého rčení Konec dobrej, všechno dobrý?
Možná to zařídilo moje podvědomí.
Vždyť právě podle konce posuzujeme svoje životy, v příběhu ani nepočítáme ta dobrá či přímo báječná léta, pokud právě konec není podle našeho gusta.

Takže pro prosinec, konec roku, budete mít Starou sbírku (název obrazu). Někdy v tuhle chvíli, před silvestrem, procházíme zpětně, co všechno jsme za rok posbírali, ztratili a získali, vztahy, zážitky, emoce… Ano, i věci. Stará sbírka.

Leden má Zimní knihovnu, dlouhé večery mohou být naplněné čtením.
Únor už ukazuje slunce na modrém nebi, které je modřejší mezi zelení jehličí, alespoň občas. Proto Modrý kruh nebe.
Březen má svůj Tušený kruh, může být ještě sníh, zima, ale tušíme už jaro, jistě brzy přijde.
Do dubna jsem dal dubovou dřevěnou mísu, ozdobu stolu a strážkyni hojnosti.
Dívčí kámen května, to je jedno místo na Vltavě, vodácké tábořiště… A možná nejvíc v máji – dívku čekáš, jež ti nese tělo (S. K. Neumann).
Červen, to jsou zamilovaní a nahatí, Růžový palouček.
V červenci je slyšet Muzika všude okolo, zpívá se pod stromy a na trávě a u ohýnků.
Nevím už, jestli zrovna v srpnu jsou hocikde nějaké slavné poutě, kdysi na sídlišti v Malešicích bývaly Střelnice a kolotoče, právě před začátkem školy… Střelte si, páni, na ty růže, z těch kytka nikdy nezvadne… zpívala paní Hegerová.
Na září jsem dal Tajemství života, aby si tam každý našel to své, které může být každý den jiné.
V říjnu se přece pouští draci, tenhle nejhezčí podzimní měsíc má obraz nazvaný Nebe podzimu, Draci.
Na listopad jsem dal sochu, reliéf – Srdce stromu, z třešňového dřeva. Možná jen tak, možná proto, že stromy teď už spí.
Hotovo.

Měříme čas pořád tak, že otočíme na ten správný měsíc a pak asi třicet dní kolem kalendáře – obrazu chodíme. Přichytneme k němu pozvánky, kroužkujeme dny, špendlíme navštívenky, a když potom ty dny jako by vítr odfouknul, přichystáme měsíc nový.
Obrátíme prostě list.
Měříme čas – kapesní hodinky, co se nosily v kapsičce u vesty na řetízku, zase nejsou tak moc staré. Náramkové hodinky měly počátek za války, 1. světové.
A jejich konec možná žijeme teď, možná je mobily zakrátko odsunou do nepaměti. Nebo budou mobily v hodinkách?
Ale i když nemáte ani jedno, ani druhé a potřebujete něco změřit přesněji, nezoufejte. Můžete přece použít skutečnost, to, co máte v ruce. Uvnitř.
Svůj tep. Kolikrát za minutu bije srdce v klidu? Vědí to doktoři i dnes?
Tak bych docela rád věděl, jestli se vám zrychlil. Ten tep.
A u kterého, prosím vás, obrazu – měsíce?

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR. Autorovi nedávno vyšla nová kniha Akord a jiskry.