Knihu V nebi je pusto od autora Avroma Bendavid-Vala
vydalo nakladatelství Prostor.

Na počátku dvacátého století, kdy se svět nevyhnutelně řítil do první světové války a Rusko se stejnou nevyhnutelností do bolševické revoluce, začaly do Trochenbrodu pronikat i ideologické proudy kroužící Evropou. V městečku zaznívaly komunistické myšlenky, levicově orientovaný sionismus z Británie, pravicové názory mládežnické sionistické organizace Bejtar, která zdůrazňovala sebeobranu, ke slovu se hlásil sionismus 54 jako takový i další sekulární hnutí. Trochenbrod se o něco víc snažil držet krok s dobou prostřednictvím náboženských, kulturních a společenských organizací i stále rostoucí nabídkou nejrůznějšího podnikání. V roce 1914, kdy válka skutečně vypukla, navštěvovali už Trochenbrodští běžně blízká města několikrát do roka, jezdili tam za obchodem, k lékaři, na úřady, nakupovat zboží, které nebylo v Trochenbrodu k dostání, do fotoateliérů či za příbuznými. Místní věděli o dění ve světě a debatovali o něm stejně jako o východoevropských a židovských záležitostech. Městečku se dál dařilo díky čím dál rozmanitějším ekonomickým aktivitám. Stávalo se vyhledávaným obchodním centrem pro ukrajinské a polské vesničany z okolí, přestože bylo i nadále poměrně odlehlé a hluboce věřící. Kromě toho, že přibývalo výnosných nezemědělských činností, rozrůzňovalo se v Trochenbrodu i zemědělství. Ač tu stěžejní plodinu i nadále představovaly brambory, dařilo se na místních políčkách čím dál úspěšněji pěstovat i pšenici, žito, oves, ječmen a zeleninu všeho druhu – zelí, ředkvičky, mrkev, okurky, fazole, kukuřici, rajčata a řepu. Chovaly se tu krávy na mléko a mléčné výrobky, slepice a husy i kachny na jídlo, kvůli sádlu na vaření i peří na polštáře a peřiny. Lesy kolem skýtaly tak jako dnes borůvky, červený rybíz a další lesní ovoce. Celkově se dá říci, že Trochenbrodští díky svým hospodářstvím na rozdíl od městských a velkoměstských Židů nikdy nestrádali hlady. Pokud měly městské židovské rodiny tu příležitost, posílaly dcery na vdávání přes léto k příbuzným nebo přátelům do Trochenbrodu, protože o baculatější nevěsty byl větší zájem.
David Shwartz napsal:
Na podzim se sklízely brambory a fazole. Brambory jsme skladovali pod postelí a fazole na půdě. Pro brambory na Pesach a setbu se v zahradě vyhloubila jáma, na jednu stranu se daly ty sváteční a na druhou setba. Když v mrazu zesládly, na Pesach se z nich peklo. Měli jsme dostatek šmalcu neboli husího sádla, po Purimu už se všechna vajíčka schovávala na Pesach. Husy a krůty se přikrmovaly, aby z nich bylo hodně šmalcu na celý rok. V zimě bývalo pomálu masa a jedly se hlavně brambory a fazole. Pro početnější rodiny se z brambor připravovaly knedlíky, nákypy a placky všeho druhu. Proto nám taky Židé z města přezdívali „Bramboráci“.
V městečku bylo plno továrniček, dílen a koželužen. Pracovali tu ševci, krejčí, učitelé, tesaři a truhláři, kováři, zámečníci, malíři, zedníci, lesníci, koláři a bednáři, měli jsme cihelny, pily, sila, lisy na olej, výrobnu lepidla a sklárnu. Židům se tu žilo dobře. A těch krámků a služeb, co tu bývalo: sklenáři, obchodníci se dřevem, řezníci, překupníci dobytka, trhovci vozili husy a vejce a mléčné výrobky do Lucku a Rovna a dalekých měst až v Prusku a zprostředkovatelé dodávali koně, slámu a maso armádě.
Mnozí místní žili jenom ze zemědělství a i všichni jmenovaní obstarávali vedle řemesla hospodářství, buďto sami, nebo s pomocníky. Až na kukuřici a pšenici jsme si doma všechno vypěstovali sami. Kupovat jsme museli jenom maso a chleba. Ti nejchudší neměli na maso ani na chleba, takže se i na šábes museli spokojit s brambory a fazolemi, ale přesto si nestěžovali. Žili jsme spořádaně a v duchu židovských tradic a obyčejů, v souladu s židovským právem.

——————–

O autorovi

Avrom Bendavid-Val (1942), washingtonský rodák, pracoval více než čtyřicet let jako odborník na hospodářský rozvoj a ochranu životního prostředí v Americe a v chudých zemích. Během své kariéry cestoval a pracoval v mnoha oblastech Afriky, Asie, východní a střední Evropy a Blízkého východu a vydal ve svém oboru několik knih. Když v roce 1997 pracoval v Polsku, navštívil místo vyhlazeného města Trochenbrod, odkud pocházel jeho otec i další židovští předkové. Na základě této zkušenosti se stal vášnivým badatelem ve stotřicetileté historii města, aby posléze napsal dokumentární prózu V nebi je pusto. Objevování ztraceného města Trochenbrodu.

Zdroj informací: nakladatelství Prostor

Nakladatelství PROSTOR vzniklo v prosinci roku 1989 jako přímý pokračovatel samizdatové edice Prostor a stejnojmenné revue, která vycházela od roku 1982 v nepravidelných periodách. Vedle beletrie se orientuje na historii a kulturní dějiny s přesahem do ostatních společenskovědních oborů.
V hlavní ediční řadě vycházejí díla, jejichž autory nakladatelství považuje za kmenové a zároveň čtenářsky nejúspěšnější – jde například o prózy německého spisovatele Bernharda Schlinka či romány italské autorky Eleny Ferrante. Vedle zahraničních prozaiků jsou zastoupeni i domácí autoři, například Edgar Dutka, Lubomír Kubík, Martina Formanová či Aleš Palán.

Související knihy

Bendavid-Val, Avrom

Prostor, 2021