V nakladatelství Pasparta ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka v květnu vyšla nenápadná kniha, která nemá ambice obdržet žádnou literární cenu. Jmenuje se Kapka kámen vyhloubí a její podtitul Deník odvážné mámy o autismu a socialismu přesně vystihuje, o čem kniha je. A ano, autorka Hana Kulasová (1926–2015) opravdu neměla v čase zrodu řádek žádné literární ambice. Chtěla si jen zachytit obyčejné dny a hlavně pokroky svých synů, aby se k nim mohla s odstupem času vracet a porovnávat. Protože spoléhat jen na vlastní paměť bývá ošidné…

Deníkové záznamy, které jsou zařazeny v knize, začínají v roce 1955 svatbou Hany s Václavem. V lednu roku 1956 se jim narodil syn Jiří a v červnu roku 1957 syn Václav. Brzy se ukázalo, že Jiřího vývoj je poněkud neobvyklý a mladší bráška jej v mnohém rychle předhonil. Lékaři se snažili řešit jen Jiřího neklid pomocí medikace, ale mnoho rad mamince nedali. Dokonce přesnou diagnózu – raný autismus – si vyslechla až v jeho dvanácti letech! A to už měla za sebou roky snahy Jiřího naučit všemu, co bude pro samostatný život potřebovat – mluvit, číst, psát, počítat i všem praktickým dovednostem.

V denících vidíme, že se jí nedostávalo téměř žádné podpory, pochopení a povzbuzení, cítíme obavu, že jí syn bude odebrán a umístěn doživotně v nějakém ústavě, a vnímáme i snahu nezanedbat mladšího Václava, aby i on cítil její lásku a přijetí. Ale také to, jak se neustálé vypětí podepisovalo na její psychice a fyzickém zdraví. Je až s podivem, že se dožila takřka devadesáti let…

Ono to s péčí o takové dítě je vůbec problematické. Knihy se dostávají ve škole zdarma, což znamená, že pro Jiřího nejsou, protože tam nechodí.… Teď mi zas neprodali obyčejné tužky, že jsou jen pro školu (tam je rozdělují zdarma). Tolik se vychloubají, že jsou školní pomůcky zdarma, a dají toho jako šafránu. (str. 71)

V současné době se internet hemží různými radami a návody, jak s různě postiženými dětmi pracovat, existují podpůrné skupiny a organizace, kam se mohou rodiče obrátit, Hana neměla nic a ještě se na ni její okolí dívalo s nepochopením. Neustále nad její hlavou visel Damoklův meč ústavu. Deníky v knize (ve skutečnosti si je vedla pečlivě celý život) končí roku 1973, kdy Jiřímu bylo 17 let.

Hana Kulasová byla odvážná žena, milující matka odhodlaná vyrvat své dítě systému. Držela se svého, že i „neustálá kapka vody vyhloubí i kámen“ a celý život tak zasvětila souboji s postižením svého syna. Navíc můžeme číst mezi řádky, jak se žilo za socialismu u nás. Určitě by neškodilo, aby si její záznamy přečetl každý, kdo s nostalgií vzpomíná na doby minulé… Stačí drobnosti:

Před třemi lety nám znárodnili dům a nyní si vzpomněli, že nám pod okny z jednoho sklepa udělají veřejné záchody. Protestovali jsme i na Mělníku, ale nic platno. Začali kopat, rozkopali chodník a prozatím toho nechali. Najednou se lidé diví, jak na takový bláznivý nápad mohli přijít. Vymysleli to na komunále pan Budka, Oborský a hlavně zedník Slánský, aby měli zedníci práci. Na opravení střechy a komínu peníze nejsou. (str. 68)

Kapka kámen vyhloubí, ale také stokrát nic umořilo osla, i toto přísloví by se dalo na život paní Kulasové použít. Přesto se nevzdala a o rozvoj svého syna dbala až do poslední chvíle svého života. A její deníková kniha nyní může posloužit tisícům podobně postižených maminek – jako inspirace, motivace, povzbuzení, a když už nic z toho, tak jako připomínka všech statečných žen, které se o své děti staraly navzdory okolnostem a tlakům tehdejší společnosti. Denní záznamy paní Hany Kulasové nejsou literárním dílem, přesto se čtou jako napínavá detektivka, jejíž rozřešení najdete až na samém konci…

Související knihy

Kulasová, Hana

Pasparta, 2021