Na sklonku května 2021 vydalo nakladatelství Host mimo jiných i knihu Becky Chambersové S pokorou a nadějí (To Be Taught, if Fortunate, 2019). Překlad pochází z dílny Lucie Bregantové.

Becky Chambersová zapálila pochodeň svého literárního úspěchu ve věku devětadvaceti let. Tehdy investovala do vydání vlastní prvotiny Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu (The Long Way to a Small, Angry Planet, 2014, česky 2017). V ní fanouškům science fiction představila prvního Poutníka, jehož posádka má za úkol postavit hyperprostorový tunel napříč vesmírnými dálavami. Fenomenální úspěch předznamenal další pokračování: Dvě místa na slunci (A Closed and Common Orbit, 2016, česky 2018), Zpráva o životě vesmířanů (Record of Spaceborn Few, 2018, česky 2019) a do češtiny dosud nepřeloženou The Galaxy, and the Ground Within, jejíž originál vyšel v dubnu 2021.

Titul S pokorou a nadějí k této sérii nepatří. Dokonce je i umístěn do doby jen desítky let vzdálených od současnosti, nikoli celé stovky jako v případě Poutníků. Tento příběh přináší jistou dávku nostalgie. Jako bychom se vrátili do časů, kdy Stanislav Lem chrlil své vesmírné výpravy: K mrakům Magellanovým, Astronauti, Solaris… výčet se může táhnout zdánlivě do nekonečna. Ve skutečnosti se jedná o podobu čistě symbolickou, přesto věřím, že pamětníci zmíněných románů při četbě tohoto dílka Becky Chambersové onen pocit pionýrského zkoumání kosmických dálav zažijí také. Trochu k tomu může přispět i označení „kosmonaut“, typické pro pojmenování východních průkopníků vesmírných letů (zatímco západní strana se spíše uchyluje k termínu „astronaut“ – vida, že by pan Lem předběhl svou dobu?). Onen zásadní rozdíl mezi oběma tvůrci spočívá hlavně ve filozofii, s níž autorčino lidstvo přistupuje k otázce výzkumu cizích planet. Zatímco dominantní metoda zpravidla pracuje s terraformací, tedy úpravou prostředí tak, aby vyhovovalo lidem, tentokrát na nás čeká postoj opačný. Hrdinové knihy S pokorou a nadějí jsou neinvazivními pozorovateli. Aby se jimi mohli stát, využívají metodu somaformace. Ta stojí na takové úpravě lidského organismu, po níž snese podmínky té či oné planety.

Ústy palubní inženýrky vesmírné lodi Merian Ariadny se zúčastníme výpravy k hvězdnému systému, jehož součástí jsou i čtyři kosmická tělesa. Právě jejich průzkum byl expedici zadán za úkol. Čtyři členové posádky postupně navštíví Aecor, Mirabilis, Operu a Votum. Každá planeta má svou zvláštnost, každá přinese nějaká nová poznání. Příběh ale nestojí jen na líčení objevů. Bere v potaz i vzdálenou domovinu a nabízí zajímavé otázky v souvislosti se stabilitou a hlavně bezpečností lidské populace jako takové.

S pokorou a nadějí rozhodně nepatří k nejakčnějším science fiction, na jaké můžete narazit. Popravdě, hledáte-li jen kosmickou střílečku, tady na vás bude čekat spíše zklamání. Pokud se ale nebojíte nahlédnout do nitra lidské psychiky, jste ochotni sdílet s našimi hrdiny jejich izolaci od vlastního druhu, a k tomu všemu chcete pohlédnout dále než za pozemská humna, pak jste na správném místě. Styl Becky Chambersové je lehký, místy až idylický. Její slova zahřejí a čiší z nich nenucený optimismus, ačkoli ne vše, o čem píše, nakonec působí radostně. Vrátím-li se k výše zmíněnému polskému klasikovi tohoto žánru, pak jsou si oba autoři přeci jen do jisté míry podobní. V poslání, víře i naději.

S pokorou a nadějí budí dojem velmi útlého svazku. Rozsahem lehce přes sto sedmdesát stran patří spíš do kategorie novel. Knihu hravě přečtete za jediné odpoledne. Až skončíte, čeká na vás zamyšlení: co dál? Přijde nějaké pokračování? Nebo si je budete muset představit sami? Těžko říci. Na první otázku odpověď neznám. Zato vím dobře, jak se já osobně postavím k té druhé. A co vy?

Související knihy

Chambersová, Becky

Host, 2021